Článek
Samozřejmě heslo „Rostou!!!“ je mezi Čechy legendární. Nic nedokáže vzrušit 80 procent populace jako tato zpráva. Pominu cenu benzínu a slevy v Kauflandu mezi důchodci. Vzhledem k tomu, že zapršelo, lze očekávat výraznější šanci na nálezy do 14 až 21 dní.
Nedalo mi to a pokusil jsem se v okolí našeho města vyrazit na taktický průzkum. Většina z nás má své oblíbené místo, které nevyzradí ani pod pohrůžkou smrti, a dědí se z generace na generaci. Teda úplně to tak neplatí, protože stromy mají zvyk růst a lesáci neblahý zvyk tyto stromy kácet.
Zkušenější při průzkumu již mají vytipovanou lokalitu s více druhy prostředí. Takže prosmejčí břízky, kotlinky s vysokou vlhkostí, smrkový i listnatý les. Samozřejmě je třeba zkontrolovat, jestli nerostou u krajů či hlouběji v lese. Často to bývá úzký pás cca 20 metrů od kraje lesa. Samozřejmě s postupující sezonou se tento zvyk také mění. Osobně listnaté lesy moc rád nemám, přestože jsou mykology doporučovány, vzhledem k tomu, že už nevidím jako ostříž.
S klečícím houbařem nad prvním hřibem v náboženském vytržení až po houbaře na konci sezony, který se pro blbou babku přece nesehne.
Co se týče této záliby, daly by se dělat testy našich agentů v zahraničí. Zaveďte ho do lesa, kde rostou, a sledujte reakce. Kam se hrabe waterboarding či jiné mučení.
Instinkt je cizelován již od dětství, a to po staletí.
Dle dostupných článků na internetu jsem dohledal, odkud se asi vzalo to kouzelné „ty jsi byl ještě na houbách“. Dle článku se chodilo na smrže a mladé páry, jak to říct, se vracely nejen s plným košíkem.
Samozřejmě pokud potkáme „protivníka“ v lese, je třeba vymezit teritorium hlasitým zvukovým projevem na úrovni jelena v říji.
Druhá strana samozřejmě začne kroužit mimo dosah kopyt a parohů a v okruhu, kam se odváží. Tímto je zřejmé, že máme podmíněné teritoriální chování.
Houbaře lze také rozdělit na precizní hračičky pečlivě začišťující vybraný poklad od půdy až po zdivočelou zvěř, rvoucí to s výkřikem: „Vyčistím to potom!“
Také je otázka, v jak obtížně dostupném prostoru se hřib nachází. Človíček, který nebyl schopný sehnout se pro cokoliv na zem, se s výkřiky nadšení plazí jako postřelený partyzán neprostupným terénem, kde i divočák zahne. Překonává taková výšková převýšení, že by se horolezec styděl.
Odměnou je mu hrdost, s kterou kráčí zpět k vozu či jinému dopravnímu prostředku, kdy se nadýmá pýchou. Samozřejmě ty nejlepší kousky je třeba umístit nahoru a nové příchozí oslnit svým úlovkem. Vzhledem k tomu, že je základní instinkt už ukojen, je možno závistivé pohledy komentovat bodrými radami.
Takže kolegové, už jste byli na průzkumu? Já teda nic nenašel .Samozřejmě ty, co už uspěli v horách, potrestá Krakonoš. 😊
Ondrův občasník
Postřehy ze života, které stojí za zamyšlení. A občas i pobaví.
