Článek
Dneska jsme podnikli rychlou výpravu do příměstských lesů v okolí Ostravy. Terén tvořil suchý, rovinatý a vzrostlý les s borovicemi, pod cestou přecházející v mírný svah, který končí průrvami vedoucími dolů k potoku. Stav lesa se po deštích pro houbaře konečně o něco zlepšil. Houbaření je letos ale zvláštní disciplína – úspěch stojí na nalezení správných „hnízd“, kde se houby houfují.
Jednoduše řečeno: je skoro jedno, o jaký druh jde, ale výskyt je vždycky hromadný.
Okraje lesů jsou zatím suché a nemá smysl tam ztrácet čas. Neplatí ani klasický odhad vzdálenosti od kraje, kde by měla panovat optimální vlhkost a světelné podmínky. Po nedávných vedrech se houby drží na ostrůvcích hlouběji v lese – tam, kde je víc světla, leží padlé břízy a roste nějaký ten zelený porost, odhadem tak sto metrů od potoka či jiného vodního zdroje.
Počítám, že tenhle víkend bude patřit k posledním v sezóně, kdy má ještě smysl na houby vyrazit. A když srovnáte koše dvou různých houbařů, hned uvidíte, jak je úspěšnost proměnlivá a jak moc záleží na „nosu“ a odhadu správného místa.
Ondrův občasník
Postřehy ze života, které stojí za zamyšlení. A občas i pobaví.
