Článek
Toto mistrovství světa přineslo něco nového. Nazvěme to čerstvým závanem vzduchu v často prohnilém fotbalovém světě.
Poprvé po dlouhé době jsme viděli tým, který bojoval o vítězství bez zbytečného divadelního padání a simulování faulů. A i kdyby nedokázal nic jiného, už za to by si zasloužil potlesk ve stoje.
Když Norové šli do osobních soubojů, šli do nich naplno. Se srdcem. Padali, vstávali a nevzdávali se. Bylo jedno, na jakém postu hráli. Každý bojoval a každý nechal na hřišti všechno.
Budu mluvit za velkou část lidí, kteří kvůli většímu nasazení a bojovnosti dávají přednost hokeji před fotbalem. Pro nás sledování MS 2026 skončilo ve chvíli, kdy Norsko vyřadila Anglie.
Norové si však získali svět nejen na hřišti. Jejich fanoušci přišli s originálním veslařským povzbuzováním, které strhlo snad celý svět. I po jejich vyřazení bylo možné vidět děti fanoušků jiných týmů, jak napodobují veslování. Veslovali politici, vojáci, celebrity i obyčejní lidé. Na chvíli vesloval celý svět.
Kdyby marketéři a prodejci televizních práv mohli, nejspíš by Norům zařídili postup až do finále.
Erling Haaland se navíc stal fenoménem sám o sobě. Jeho charisma zaujalo miliony lidí. Na sociálních sítích se napodobovala jeho chůze, běh, gesta i účes. Někteří řešili jeho góly, jiní sladění gumiček do vlasů s dresem. Ať už z jakéhokoliv důvodu, Haaland zaujal celý svět.
Norský tým se stal doslova virálním. Jednotlivé momenty ze zápasů byly sestříhány do tisíců videí, která kolovala internetem. Na národ s necelými šesti miliony obyvatel je to něco neuvěřitelného.
Mám dokonce obavu, že se za pár let bude na finalisty MS 2026 vzpomínat méně než na Nory. Výsledky a statistiky časem zapadnou. Ale na Norsko roku 2026, jejich bojovnost, nadšení fanoušků a legendární „ROOOO!“ se jen tak nezapomene.
Možná nezískali pohár.
Ale získali něco, co je někdy cennější. Naše srdce.
Ondrův občasník
Postřehy ze života, které stojí za zamyšlení. A občas i pobaví
