Článek
Proč jsou dnes téměř všichni unavení, i když máme více komfortu než kdykoli v historii
Ještě nikdy v historii neměl běžný člověk tolik pohodlí jako dnes. Nemusíme chodit kilometry pro vodu. Nemusíme sekat dřevo na topení. Nemusíme obdělávat pole, abychom měli co jíst. Jídlo si objednáme mobilem. Informace máme během několika sekund. Mnoho fyzicky náročných činností převzaly stroje. A přesto se zdá, že jedna věta zaznívá častěji než kdykoli předtím: “ Jsem strašně unavený.“
Jak je možné, že v době největšího komfortu pociťuje tolik lidí vyčerpání?
Nejsme unavení fyzicky. Jsme unavení mentálně. Naši prarodiče byli často fyzicky vyčerpaní. Tedy pokud babička vyčítala dědečkovi co provedl od roku 1935 do roku 1990 v naprosto dokonalém sledu .Měla to tak natrénované že byl vyčerpaný i psychicky 😊
My jsme vyčerpaní jiným způsobem. Od rána do večera jsme bombardováni informacemi. E-maily, zprávy, sociální sítě, notifikace, reklamy, videa, články, podcasty. Mozek neustále něco vyhodnocuje. Když večer padneme na gauč, nejsme vyčerpaní proto, že bychom celý den tahali pytle cementu. Jsme vyčerpaní proto, že náš mozek ani na chvíli nevypnul. A stejně tu bednu nebo mobil zapneme .
Technologie šetří čas. Jenže ne tak, jak jsme očekávali.
Předpokládalo se, že technologie lidem uvolní čas. Ve skutečnosti se často stalo něco jiného. Když e-mail zkrátil komunikaci z několika dnů na několik minut, nevznikl prostor pro odpočinek. Jen se zvýšilo očekávání rychlé reakce. Když mobil umožnil pracovat odkudkoli, nevznikla větší svoboda. Práce si jednoduše našla cestu do našeho volného času. Mnoho moderních vymožeností neodstranilo povinnosti. Jen zvýšilo tempo.
Nikdy nebylo tolik možností
Chcete sledovat film? Máte na výběr tisíce titulů.
Chcete cestovat? Celý svět je na dosah.
Chcete změnit práci? Denně se objevují stovky nabídek.
Na první pohled to zní skvěle. Jenže každá možnost vyžaduje rozhodnutí. A každé rozhodnutí stojí energii. Paradoxně nás často neunavuje nedostatek možností, ale jejich nadbytek.
Přestali jsme odpočívat
Mnoho lidí dnes tráví každou volnou chvíli konzumací obsahu.
Čekání ve frontě? Telefon.
Cesta vlakem? Telefon.
Večer v posteli? Telefon.
Je zvláštní, že odpočinek nahrazujeme dalšími podněty. Mozek pak nemá prostor zpracovat to, co během dne zažil. Výsledkem je pocit, že jsme neustále „zapnutí“.
Vztahy
Kapitola sama pro sebe. Kdysi rodiny spolu vše prožívaly při společné práci, která se dělila dle schopností. Muž nesl břemeno fyzicky těžké práce, žena zas se starala o rodinu a domácnost. Nikdo nezpochybňoval práci toho druhého. Dnes se hranice setřely a už zbývá jen málo prostoru pro respekt. Jsme si schopní nahradit cokoliv a kohokoliv pomocí služeb .Děti vyrůstají se vzory na mobilních platformách kdy tatím nejšílenější video co jsem viděl jsou dva 10 letí kluci třepající proti sobě rukami,, souboj aury ,,.
Ani jim nemůžeme rozumět, nežijí v našem světě ale nějakém globálním digitálním bludu .
Srovnáváme se s celým světem
Dříve se člověk porovnával s několika sousedy, kolegy nebo známými. Dnes se porovnáváme s miliony lidí. Někdo cestuje po Bali. Někdo právě uběhl maraton. Někdo koupil nový dům. Někdo založil úspěšnou firmu. A to všechno vidíme během několika minut při scrollování. I když se nám objektivně daří dobře, snadno získáme pocit, že zaostáváme. A tento pocit vyčerpává.
Produktivita se stala novým ideálem
Kdysi byl odpočinek považován za normální součást života. Dnes máme tendenci optimalizovat všechno. Spánek. Cvičení. Práci. Jídlo. Volný čas. Dokonce i odpočinek se někdy mění v další úkol na seznamu. Jako by každý okamžik musel být nějak využit. Jenže člověk není stroj. Není možné neustále zvyšovat výkon bez následků.
Největší paradox moderního světa
Možná nejsme unavení navzdory komfortu. Možná jsme unavení právě kvůli němu.Protože technologie odstranily mnoho fyzických překážek, ale zároveň vytvořily svět, který nikdy nespí, nikdy nezpomalí a neustále bojuje o naši pozornost. Nikdy jsme neměli více pohodlí. Ale možná jsme také nikdy neměli tak málo klidu.
A právě klid, ne komfort, může být tím, co modernímu člověku chybí nejvíc.
Ondrův občasník
Postřehy ze života, které stojí za zamyšlení. A občas i pobaví.
