Článek
Vyrostl jsem na příbězích a knihách. Samozřejmě hrdina byl mnohdy muž s mečem, tepající své nepřátele rukou pevnou a nesmiřitelnou. Jako kluk jsem si nemohl pořídit nějakou výbavu či ukutý meč z profesionální dílny. Dej to dítěti do ruky, že? Takže jsem začal šermovat dřevěnými klacky, které se postupně vylepšovaly. Tím, že jsem měl přístup k dílně, materiálu, kotli na pevná paliva či „pecce“ na vaření pro slepice, byl vývoj jasný. Taková konstrukční ocel se dá kovat. Takže se začalo zuřivě kovat, vyrábět záštity, čepele a rukojeti. Díky tomu se dalo experimentovat s délkou čepelí, typy mečů i technologiemi. Brnění, helmy… Kdo zná, co bylo před 40 lety dostupné, si vzpomene na kroužkové brnění z osmiček pérovek. Těžké, ale doslova neprůstřelné. Tam si člověk také musel vyzkoušet různé způsoby spojování. Žádný internet, žádné návody. V průběhu šermu člověk došel k naprosto jasnému zjištění, že nejposekanější částí těla jsou prsty. Vzhledem k tomu, že meče byly spíše ze železa než z kvalitní oceli, byly mohutné, masivní a těžké. Nějaký šermířský styl byl tak maximálně z televize. Ty dáš ránu, já dám ránu. Sem tam nějaká tajná finta. Sportovní šerm nebyl moc atraktivní, vždy mě odpuzoval ten drát místo čepele. Život šel dál, člověk dospěl a změnily se priority.
Kde jsme po 40 letech? Existuje HEMA
Pojem HEMA je zkratka anglického názvu Historical European Martial Arts (Historická evropská bojová umění). Označuje studium a praktický nácvik historických evropských bojových systémů podle dochovaných historických pramenů.
Pokusil jsem se dohledat, kdo a kdy tento pojem zavedl, ale bez výsledku. Jisté je, že v 80. a 90. letech začalo intenzivnější studium starých mistrů šermu. V České republice se HEMA rozvíjí od 90. let a dnes patříme mezi nejaktivnější evropské scény.
Klubů je docela dost a můžete si je jednoduše dohledat na internetu. Nebudu žádnému dělat reklamu. Šermuje se už HEMA zbraněmi, které moje představy o skutečném chování čepele konečně splňují. Mezi nejčastější zbraně v HEMA patří dlouhý meč, rapír, šavle, meč a štítek, dýka a různé tyčové zbraně. Nejoblíbenější disciplínou je šerm dlouhým mečem, vycházející z evropských šermířských škol 14. až 16. století. Šerm už není improvizací, ale soustavou skutečných šermířských technik vycházejících z dobových manuálů.
Nejstarší dochovanou evropskou šermířskou příručkou je rukopis I.33, který vznikl kolem roku 1300. Autor není znám, ale v textu vystupuje učitel označovaný jako „sacerdos“ (kněz). Příručka popisuje boj jednoručním mečem a štítkem (bucklerem). Originál rukopisu I.33 je dnes uložen v knihovně Royal Armouries ve Velké Británii.
Šermířské manuály
Nejskloňovanějším manuálem jsou díla mistra Johannese Liechtenauera ze 14. století.
- Základ německé školy dlouhého meče.
Dalším významným dílem je Fior di Battaglia od Fioreho dei Liberiho (1409).
- Jedna z nejznámějších italských šermířských knih.
- Obsahuje dlouhý meč, dýku, zápas, kopí i boj v plátové zbroji.
Codex Wallerstein (15. století)
- Významný německý rukopis.
- Popisuje boj dlouhým mečem, dýkou a dalšími zbraněmi.
Joachim Meyer – Gründtliche Beschreibung der Kunst des Fechtens (1570)
- Jedna z nejpodrobnějších šermířských knih.
- Věnuje se dlouhému meči, rapíru, tesáku i tyčovým zbraním.
Ridolfo Capo Ferro – Gran Simulacro dell'Arte e dell'Uso della Scherma (1610)
- Jeden z nejvýznamnějších pramenů pro rapír.
Techniky vycházejí z dobové taktiky i zbroje, která bojovníka chránila. Technologie a kovářské umění se měnily. Pokud se na to podívám zpětně, technika určitě nevedla k nějakému dvoutaktnímu šermu ve stylu „ty dáš, já dám“. Cílem bylo protivníka vyřadit jediným úderem.
Jednoduše řečeno, útok a obrana často probíhají současně v jednom tempu.
Sám jsem měl svoje techniky založené na dvou fintách. V jedné se pracovalo v nepříjemné pozici ve výši pasu, kdy se špatně odhaduje, zda volit horní, či spodní kryt. Druhá technika spočívala ve vylákání protivníka sekem na hlavu, následném stažení čepele dolů a bodu na trup. Bod je přece jen mnohem rychlejší než sek. Pomocí bodu můžeme útok protáhnout mnohem efektivněji.
Zajímavá je i otázka, které útoky jsou skutečně efektivní v dané době. Pokud bojují dva muži v plné plátové zbroji, seknutí do zbroje samo o sobě moc smysl nedává. Uchopení meče obouruč, povalení protivníka, který ztratí možnost obrany, už smysl dává. Pokud leží, mohu ho bodnout mečem či dýkou skrz konstrukční slabá místa mezi částmi zbroje.
Evropa versus Asie?
Lidé rádi porovnávají asijské styly s evropskými bez časové osy. Prostě se daní bojovníci mnohdy ani nemohli setkat. A v některých obdobích už byla Evropa technologicky natolik napřed, že by to pro asijskou stranu nedopadlo dobře.
Často se zmiňuje bitva v ústí řeky Cagayán v roce 1582. Tehdy došlo na filipínském ostrově Luzon k jedné z mála přímých konfrontací evropského a japonského způsobu válčení.
V roce 1582 došlo na filipínském ostrově Luzon k jedné z mála přímých konfrontací evropského a japonského způsobu válčení. Japonský pirátský vůdce Kay Fúso vedl asi 1 000 mužů, kteří podnikali krvavé nájezdy na místní obyvatele. Španělský velitel Juan Pablo de Carrión, kterému bylo 69 let, proti nim vyrazil s pouhými 50 terciány, 50 námořníky a asi 100 domorodými pomocníky. Nejprve Španělé zničili pirátskou džunku a poté rozstříleli 18 sampanů. Při námořním střetu Japonci ztratili kolem 200 mrtvých a zraněných. Na pevnině se pak asi 600 Japonců pokusilo prolomit španělské postavení. Tři útoky však ztroskotaly na kombinaci pík, arkebuz a disciplíny španělských vojáků. Když došel střelný prach, rozhodl boj zblízka, ve kterém se projevila kvalita španělských zbrojí a mečů z toledské oceli. Přestože na konci zůstalo bojeschopných jen asi 30 Španělů, Japonce zahnali na útěk. Vítězství výrazně omezilo japonské pirátské nájezdy na Filipíny a přispělo k rozvoji odolnější japonské zbroje.
Tolik k realitě.
Vybavení a zbroj dnes
Dnes už to není žádný problém. Desítky kovářů tvoří na zakázku. Existují burzy se vším, co si jen lidská fantazie dovede představit.
Pro ty, kteří se chtějí pokochat, něco zhlédnout nebo nakoupit, existují různé akce zaměřené na historický šerm, zbraně, zbroje a dobové vybavení. Stačí sledovat kalendáře akcí nebo sociální sítě jednotlivých klubů a pořadatelů.
Když si vzpomenu na dobu, kdy jsme před čtyřiceti lety začínali s klackem v ruce a kusy železa vyráběli po dílnách, je až neuvěřitelné, kam se historický šerm posunul. Dnes máme dochované manuály, kvalitní vybavení, specializované kluby i lidi, kteří se snaží pochopit šerm tak, jak ho skutečně provozovali naši předkové. A právě to je na HEMA možná to nejzajímavější.
Ondrův občasník
Postřehy ze života, které stojí za zamyšlení. A občas i pobaví.
