Článek
Všechno má svůj příběh. Třeba taková rekreační vyjížďka, když si chcete odpočinout se ženou v horách od dětí. Samozřejmě – při návrhu na odpočinek zaznělo v duši: výlet = relaxace = pojedeme veteránem.
Okamžitě doma nastalo lobby. Klasický odpor na téma „je to stařenka a poruchy můžou být kdykoliv“ byl zdolán urputným lobbingem na úrovni mezinárodní politiky. Ta diskuse a přesvědčování byla hodna americké snahy o „osvobození“ nejmenovaného ostrova. Diplomacie a dobrá vůle hezčí poloviny nakonec zvítězily.
Den předem jsem se vrhnul na leštění – přece jenom do hor je třeba přijet jako repre.
Dopoledne proběhl slavnostní odjezd za dohledu nejmenší ratolesti a babičky v roli au-pair, trousící poznámky k vozu snů.
Cesta probíhala vzorově, až do posledních tří kilometrů od cíle. Při míjení odbočky na Čeladnou bylo třeba dynamičtěji přejít do levého pruhu. Ozval se kovový zvuk. Samozřejmě okamžitě spolujezdec ve střehu – je si vědom, že zásadně přitahujeme nestandardní situace jak na běžícím pásu.
Koukl jsem na budíky, vyzkoušel reakce stroje – vše bez problému. Usoudil jsem, že se při manévru pohnulo nářadí a půlka náhradních dílů, které vozím za sedadly. V podstatě je to auto tak jednoduché, že si polovinu dílů vozíme s sebou a v rámci tréninku či nudy můžeme dělat rozborku a sborku na koleně.
No… jak to říct. Jaro. Gulášovka se rozhodla hubnout. Je ženského rodu a plavková sezóna se blíží. Na to jsem přišel až kousek od zastávky Ostravice–Mohelník. Prostě vyhodnotila, že oběhové kolo vodní pumpy je příliš těžké, a zahodila ho. Výsledek se dal čekat – vaříme. Hrozí prasknutí hlavy.
Tudíž odstavení vozu a hledání příčiny. Ono nebylo moc co hledat, když v motorovém prostoru chybí kilo železa, že? Při zatočení osou začala téct voda i ze zbytku čerpadla, takže to odneslo taky.
A teď co. Z jedné strany ohrožená romantika výletu a mírně soptící žena, z druhé strany vůz, který se rozhodl hubnout a tiše křičel o pomoc. Do toho malý jaderný reaktor – výlet plánovaný měsíc dopředu, což je při mých směnách a dětech boží zázrak. A já v lehce infarktovém stavu, kdy jsem si chtěl v šoku s vozem vyříkat, jak mi zlomil srdce.
Vzhledem k tomu, že mi žena čte myšlenky, přešla situace na konstruktivní, ale rezolutní vlnu: vůz se odtáhne, my pokračujeme dál. Nic se řešit nebude.
Tady je problém – moje povaha. Věci prostě musím opravit a nejlépe sám. Mužská hrdost. Ale jak z toho ven?
Nakonec byla navržena mírová dohoda: dojdeme k restauraci a provedeme válečnou poradu. Dopravili jsme se tedy po vlastní ose do restaurace U Tkáčů, kde byla v rámci mírnění stresu spořádána svíčková. Následně převlek do turistického – v rámci toho tam zůstalo oblíbené ženino triko. Tímto ho zdravíme.
Po obědě jsme vyrazili směrem na ubytování Ondráš, kam jsme dorazili opět po vlastní ose a doslova si převzali klíče od celého hotelu. Prostě jsme se trefili do okna, kdy tam nikdo nebyl. Po ubytování jsme vyrazili na skleničku „na nervy“. U jednoho z romantické dvojice zvítězila chuť na chleba se škvarky a prosecco. Tato kombinace se později projevila – ale nepředbíhejme.
Další štací našeho wellness byl bazén. Vířivka to jistí. Obsluha nás upozornila na poruchu ohledně teploty , 34 °C nezní tak strašně. Hlásím, že já do vířivky s 34 stupni nevlezu, natož abych tam vydržel. Zaznělo do v páry… no co byste čekali. Lidé po nás to neřešili. Holt jsme princezny a já si vanu napouštím vodou, ve které se běžně paří slepice.
Vyrazili jsme tedy na večeři a romantiku. Po večeři směr pokoj. Při kontrole telefonu nalezeno zmeškané volání.
V telefonní konferenci mě nakonec podrželi veteranisté z Tatra Clubu Ostrava, které navedl jejich předseda Dominik na moje telefonní číslo.
Samozřejmě – po zavolání mi kluci slíbili odtah do bezpečí, k nim do Metylovic. Bylo už devět večer. Vzhledem k tomu, že znám svou drahou polovinu, poprosil jsem záchranu o trpělivost, že musím vyjednávat. Vyrazil jsem tedy do jámy lvové.
Po deseti bodných pohledech, výčitkách a neromantických vyhrůžkách jsem záchraně oznámil, že pouze odtáhnu auto a vrátím se světelnou rychlostí. Někdy musí člověk vážit slova pečlivěji.
Mládenci vyhlásili: „To, že se blíží záchrana, poznáš.“ Vyklusal jsem před hotel a čekal na záchranu, která se vyprojektovala jako vůz VB (Veřejné bezpečnosti).
Vyrazili jsme směr Gulášovka. Dostal jsem instrukce a jelo se. No, potmě se nechat táhnout bez posilovače brzd je docela adrenalin. Přibližně dvakrát jsem si v duchu napsal závěť. Každopádně jsme dorazili k cíli svižně .
Po vysvětlení ohrožení romantiky a všech následků se projevila mužská solidarita. Vybaven karafiátem jsme mazali zpět. Pouta jsem odmítl – přece jen mám pud sebezáchovy.
Do hotelového pokoje jsem to vzal takticky: kytka napřed a po kolenou.
Večer vypadal slibně, usmíření proběhlo příjemně po všech stránkách.
Nakonec jsme usnuli spánkem spravedlivých. No… nekončilo to. Ano, tušíte. Prosecco a škvarky zaútočily. Drahou polovičku čekaly rychlé přesuny mezi postelí a onou místností. Na můj dotaz nereagovala. Vytrénovaný krizovými situacemi jsem vyhodnotil, že „k tomu“ mě fakt nepotřebuje a až přijde kritická fáze, ozve se.
Po čase se vyběhala a po tréninku usnula.
Ráno opět vyšlo sluníčko – doslova. Na snídani jsme měli kompletní osazenstvo restaurace jen pro sebe. Jídla bylo pro fotbalový tým. A bylo vynikající.
Po snídani jsem nechal lehce pohublou princeznu slunit se před hotelem a šel vyřídit nutné záležitosti s odhlášením. Následovala hezká procházka směrem na vlak. Sedli jsme a naprosto uvolnění hlasovali, jestli se budeme celý den vozit vlakem.
I po příjezdu do Ostravy nám luxusně vyšel autobusový spoj. To, že jsem nechal klíče od domu v autě, byla maličkost – řešená vplížením k sousedům, kteří mají náhradní klíče pro případ katastrofy.
Den předem jsem měl domluvené i záchranné auto od bráchy. Než dorazil z práce, proběhla příprava nářadí, dílů a všeho potřebného pro rychlou výměnu vadného dílu. Ta se po dojetí povedla přibližně do půl hodiny.
Dolita voda, poděkování zachráncům a jízda po vlastní ose směrem domů.
https://tatraclubostrava.cz/
Ondrův občasník
Postřehy ze života, které stojí za zamyšlení. A občas i pobaví.
