Článek
Dne 12. září 2026 se na závodě HYROX Beijing odehrála událost, která během několika hodin obletěla světová média a vyvolala debatu daleko přesahující svět fitness. Nešlo o rekord, nešlo o vítězný finiš a vlastně ani o samotný sportovní výkon. Šlo o otázku, kde končí obdivuhodná vůle dokončit závod a kde začíná odpovědnost vůči ostatním.
Pro ty, kteří HYROX nesledují, jde o jeden z nejrychleji rostoucích sportovních formátů současnosti. Závodníci absolvují osm jednokilometrových běžeckých úseků a mezi nimi osm náročných silově-vytrvalostních disciplín. Vše probíhá v hale na společné trati a se sdíleným vybavením. Každý používá stejné veslařské trenažery, stejné medicinbaly, stejné pytle s pískem i stejné prostory pro cvičení.
Do elitní ženské kategorie nastoupila také Joanna Wietrzyk, australská rekordmanka a jedna z největších hvězd tohoto sportu. Během závodu ji postihly náhlé střevní potíže a inkontinence. Nešlo o drobný incident, kterého by si nikdo nevšiml. Na fotografiích a videozáznamech, které se následně rozšířily po internetu a světových médiích, byly patrné hnědé stékající pruhy na jejích nohách. Přesto pokračovala dál. Nakonec závod dokončila a dokonce jej vyhrála časem 1:01:23. HYROX není atletický závod, kde si každý běží ve vlastním koridoru. Jde o prostředí, kde závodníci sdílejí prostor i vybavení. Důsledky se proto netýkají jen jednoho člověka. Dotýkají se všech, kteří přijdou po něm.
Co je možná ještě překvapivější, nikdo nezasáhl. Rozhodčí, organizátoři ani zdravotní personál závodnici nestáhli z tratě. Událost byla viditelná pro diváky, soupeřky i další účastníky, přesto závod pokračoval dál.První ostré reakce přitom nepřišly od lidí na sociálních sítích, ale od samotných závodníků.
Jeden z účastníků situaci popsal jednoduše:
„Jen si představte, jak nechutné to je, zvlášť když všichni používáme úplně stejnou trať.“
Je pochopitelné, že člověk bojující na hranici vyčerpání nemusí udělat nejlepší rozhodnutí. Je však mnohem méně pochopitelné, když totéž selhání předvede systém, jehož úkolem je chránit bezpečnost závodníků i integritu soutěže.
Krátce po vítězství zveřejnila Joanna Wietrzyk na sociálních sítích větu:
„Go hard or go home… a win is a win.“
Volně přeloženo:
„Jeď naplno, nebo zůstaň doma. Vítězství je prostě vítězství.“
Celá kauza ve mně vyvolala trochu nepohodlnou otázku. Není součástí dnešní kultury výkonu i tlak na ženy, aby dokazovaly, že vydrží úplně všechno? Že musí být stejně tvrdé, stejně nesmlouvavé a stejně bezohledné ke svým limitům jako muži v těch nejtvrdších sportech? Pokud ano, pak mi to nepřipadá jako pokrok. Spíš jako ztráta něčeho cenného. Protože síla nemusí znamenat potlačení všeho lidského. A ženskost by si možná zasloužila o něco víc prostoru než jen být další verzí mužského ideálu „vydrž za každou cenu“.
Teprve o několik dní později přišla druhá reakce Joanny Wietrzyk.
„Chtěla bych se upřímně omluvit lidem v Číně, svým soupeřkám, divákům a organizátorům HYROX za to, co se během závodu stalo.“
„Když se na to dívám zpětně, lituji rozhodnutí ze závodu neodstoupit. Uvědomuji si, že jsem se měla rozhodnout jinak.“
Následně se vzdala vítězství i získaných bodů.
Stejně pozoruhodné bylo i vyjádření organizátorů. Spoluzakladatel HYROX Moritz Fürste veřejně přiznal:
„HYROX udělal chybu, když během závodu okamžitě nezareagoval.“
„Je mou povinností předvídat i takovéto situace, a to se mi nepodařilo.“
Organizace následně změnila pravidla a zavedla postupy umožňující okamžitý zásah při podobných biologických rizicích. Jenže omluva sama o sobě nezastavila následky. V profesionálním sportu totiž nerozhodují pouze výsledky. Rozhoduje i image. A korporace bývají v podobných situacích často méně sentimentální než fanoušci.
Podle médií začala Puma, která byla se závodnicí marketingově spojena, po vypuknutí aféry tiše odstraňovat produkty nesoucí její jméno. Nebylo kolem toho velké prohlášení ani okázalé distancování. Produkty jednoduše zmizely. A tady si člověk neodpustí trochu černého humoru. Když se daří, značky stojí vedle sportovce na stupních vítězů. Když přijde problém, bývá jejich ústup rychlejší než závěrečný sprint. Dalo by se říct, že Puma svou ambasadorku nenechala ve štychu. Nechala ji ve sračkách. Je to drsné. Ale současně je to přesný obraz moderního sportovního marketingu. Dokud sportovec představuje inspirativní příběh, je cenným aktivem. Ve chvíli, kdy se stane reputačním rizikem, nastupují krizoví manažeři.
Do Pekingu přijela jako světová rekordmanka. Odjela jako vítězka závodu. A nakonec se zapsala do sportovní paměti z úplně jiného důvodu, než si kdy dokázala představit.
Ne každé dokončení závodu je vítězstvím.
A ne každé odstoupení je prohrou.
Ondrův občasník
Postřehy ze života, které stojí za zamyšlení. A občas i pobaví.
