Článek
Půl života jsem prožil na maloměstě a půl života v Praze. Díky tomu mám možnost porovnávat a řekl bych, že si víc všímám věcí, které většina rodáků považuje tak nějak za přirozené.
Třeba dramatického reliéfu nahoru-dolu, na kterém je město vystavené, promyšlených přestupů v MHD, které fungují jak ve špičce, tak před půlnocí, povedeného designu cedulí s názvy ulic nebo skvrn na fasádách od psí moči na trase mezi Stromovkou a Letenském parkem.
Praha je krásná i škaredá. Co myslíte o terminálu na Černém Mostě?
Aby pro mě Praha nebyla jen kulisou
Nevím, jak to máte vy, ale abych se někde cítil opravdu doma, potřebuju to tam opravdu znát. Nestačí mi město jako kulisa, ve které se chodí do rachoty, na rande nebo na pivo. Rád jdu hlouběji.
Proto jsem se před 10 lety začal ve velkém toulat Prahou. Cíleně i chaoticky jsem se vydával všemi směry a nasával všechno, co bylo ve dne i v noci k mání. Pěšky, na kole, autem, tramvají, prostě vším, čím to šlo. Byly to tisíce hodin kdesi v plenéru. Ale protože jen pozorovat okolí je divné, začal jsem se i bavit s lidmi. Domlouval jsem si schůzky a někdy spontánně oslovoval lidi v situacích, které mi přišly zajímavé.
Někdy vznikly i tři rozhovory týdně, jindy jsem se k tomu dlouhé měsíce kvůli jiným povinnostem vůbec nedostal. Za 10 let jsem se bavil se stovkami lidí. Navštívil jsem ušmudlanou faru, usedl jsem do ratanového křesílka u kartářky, byl jsem součástí policejní jednotky, která dohlíží na průvod fanoušků při zápase Sparty se Slavií, a pokecal jsem třeba i s myslivcem u tomboly na bále.
Abych fungování Prahy skutečně pochopil, snažil jsem se výběr respondentů pojmout reprezentativně. Vyslechl jsem tedy staré i mladé, praktiky i teoretiky, požitkáře i skrblíky, systematiky i chaotiky, bohaté i chudé, lidi, co se živí rukama i hlavou, pravičáky, levičáky, konzervy i liberály, starousedlíky i dvoudenní turisty, co dorazili na stag party. Soustředil jsem se hlavně na lidi, kterých není plný veřejný prostor. Recyklace je totiž přínosná, ale u kreativní práce dost nudí.
Úžasná zákoutí metropole, o kterých se tolik neví.
Z kratochvíle vznikne kniha
O metropoli jsem díky své volnočasové aktivitě zjistil mnohem víc, než bych si kdy dokázal představit. Dost brzo mi došlo, že bych to celé rád směroval k vydání příběhů v knize. Aby z toho poznávání měli něco i ostatní. Aby z toho poznávání měla něco i Praha. A nedávno jsem se rozhoupal k tomu, abych to i udělal.
Pod rukama mi vznikl portrét současné Prahy – fascinujícího mraveniště plného kontrastů. Spousta lidí ho má ráda, spousta lidí ne a v tom mi to přijde zajímavé. Natolik zajímavé, že jsem si vybral složitější cestu a vydám si knihu vlastním nákladem, ačkoli jsem to nikdy nedělal a dost se při tom popálím.
Strašně rád ale zkouším nové věci. Rukopis je dokončený, dávám dohromady tým lidí, kteří mi s publikováním pomohou, ale jsem pořád na začátku velkého dobrodružství. Chci, aby zaujal obsah i forma, chci, aby kniha byla nadčasová a dělala radost. Obavy jsou veliké, ale hlavně se na to celé těším.
Praha má na čem stavět. Zjistil jsem, že kromě toho úžasného reliéfu a několika povedených staveb se ve městě pohybuje hromada šikovných a podnikavých lidí. Zjistil jsem však i B – dost na ten slibný potenciál hřešíme a o město se nestaráme. Pak z něj často zbývá jen slalom mezi auty v kolonách a trdelníky. A to je ohromná škoda. Pro Prahu i pro nás.
Co máte na Praze rádi a co vás tady štve?
