Článek
Černá smrt je označení pro jednu z nejničivějších pandemií v historii lidstva, která v letech 1347–1351 zpustošila Eurasii a vyžádala si odhadem 25–50 milionu mrtvých jen v Evropě. Jiné zdroje hovoří o 75 až 200 milionech obětí v celé Euroasii a Africe. V Evropě tato první vlna moru zahubila jednu třetinu až polovinu populace, což mělo nedozírné důsledky pro celou středověkou společnost.
Původcem nemoci je gramnegativní bakterie Yersinia pestis, která způsobuje dýmějový mor, plicní mor a septickou formu moru.
Ve školách se obvykle učí, že Černá smrt byla morová nákaza přenášená blechami parazitujícími na krysách (konkrétně krysí blecha, Xenopsylla cheopis), které se šířily podél obchodních cest. Blechy se z nakažených hlodavců, kteří umírali, přesunuly na člověka a kousnutím ho infikovaly.
U Černé smrti je zdůrazňován její katastrofální dopad na populaci a následné společenské a ekonomické změny (např. nedostatek pracovní síly, konec nevolnictví v západní Evropě, změny v umění). Ovšem jak je vůbec možné, že se tato epidemie vůbec objevila? Na to a další otázky si dáme odpověď.
I přes pokroky ve vědě zůstávají kolem Černé smrti zásadní otazníky, které tuto kapitolu historie udržují stále fascinující:
- Rychlost šíření: Tradiční model, kde přenos probíhá výhradně z krys na blechy a poté na člověka, nedokáže plně vysvětlit extrémní rychlost, s jakou se mor šířil v hustě obydlených oblastech Evropy, často rychleji, než by se krysy stačily přemístit. To vede k hypotézám o přímém přenosu z člověka na člověka (zejména u plicní formy moru), nebo o zapojení jiných přenašečů či rezervoárů.
- Periodické návraty: Mor se vracel v intervalech zhruba 10-20 let až do 18. století. Vědci stále zkoumají, kde se bakterie mezi vlnami uchovávala. Byly to stále hlodavčí populace v Evropě, nebo docházelo k opakovanému zavlečení z centrální Asie?
- Geografický rozsah a dopad: Nové archeologické a genetické důkazy naznačují, že mor mohl zasáhnout i oblasti, o kterých se dříve v historických záznamech nemluvilo, například subsaharskou Afriku, a to s mnohem horšími následky, než se dříve předpokládalo. Tyto závěry jsou ale dosud součástí pokračujícího výzkumu, který teprve dojde ke svému upřesnění.
Černá smrt v miniatuře z 15. století.
Moderní vědecké disciplíny jako paleogenetika a archeologie hrají klíčovou roli v odhalování těchto záhad studiem DNA z masových hrobů, což umožňuje zpětně analyzovat původce nemoci a jeho mutace. Což je další věcí o které se moc nemluví. Černá smrt v průběhu století dále mutovala a vyvíjela se, podobně jak je to pro nás dnes se známější nemocí COVID-19 (i když pozor, Covid je virové onemocnění, ne bakteriální, zde ho používám jen pro ilustraci). Ovšem bezesporů nejvražednější pro lidskou populaci byla původní varianta Černé smrti z poloviny 14. století. A právě tam se nyní vydejme…
Předpokládá se, že mor pocházel ze střední Asie (dnes Kyrgyzstán), kde byl zřejmě endemický v populacích hlodavců (např. svišťů). Do Evropy se dostal prostřednictvím Hedvábné stezky a na lodích.
Pandemie začala pravděpodobně ve 30. letech 14. století a v Evropě se poprvé projevila v říjnu 1347, kdy do Messiny na Sicílii přistály janovské lodě z Krymu, kde předtím Tatarské vojsko údajně katapultovalo nakažené mrtvoly do města Kaffa.
Z přístavních měst se nákaza šířila podél velkých obchodních cest, ať už námořních nebo pevninských, na sever a západ. V roce 1348 zasáhla Itálii (Florencie, Siena), Francii a Anglii, v roce 1349 Skandinávii a v letech 1350–1351 se dostala do Polska a Ruska. České země zasáhla první vlna moru mírněji, pravděpodobně díky menšímu propojení s hlavními obchodními trasami a sušším rokům, ale mor se sem silněji vrátil v pozdějších vlnách po roce 1356.
Inkubační doba moru je krátká (1 až 7 dní). Příznaky závisely na formě moru, stejně jako vaše šance na přežití.
- Dýmějový (bubonický) mor: Nejčastější forma. Začíná horečkou, třesavkou a celkovou schváceností. Klíčovým příznakem je bolestivý zánět a zduření mízních uzlin (tzv. dýměje nebo bubony), nejčastěji ve slabinách a podpaží. Často se objevovaly i tmavé skvrny na kůži (podkožní krvácení/gangréna), což pravděpodobně dalo nemoci anglický název „Black Death“ (Černá smrt). Smrtnost neléčené formy byla vysoká (kolem 50–60 %).
- Plicní mor: Šířený kapénkovou infekcí z člověka na člověka. Probíhá jako těžký zápal plic s kašlem a dušností. Tato forma byla extrémně rychlá a měla téměř 100% smrtnost.
- Septický mor: Ovlivňuje krevní oběh, projevuje se poruchou srážení krve. Měl téměř 100% smrtnost.
Zatímco většina obětí a přeživších byli bezejmenní lidé, některé historické osobnosti poskytují vhled do života během pandemie:
- Giovanni Boccaccio (1313–1375): Italský renesanční spisovatel a básník. Boccaccio přežil mor ve Florencii a hrůzný zážitek posloužil jako inspirace pro jeho stěžejní dílo Dekameron. Děj knihy tvoří příběhy deseti mladých lidí (sedmi žen a tří mužů), kteří utekli z moru sužované Florencie na venkov a krátí si čas vyprávěním povídek. Jeho detailní popis průběhu nemoci a společenské atmosféry je jedním z nejdůležitějších dobových pramenů.
- Alfons XI. Kastilský (1311–1350): Jediný vládnoucí evropský monarcha, který podlehl Černé smrti v Evropě. Zemřel v březnu 1350 během obléhání Gibraltaru. Odmítl opustit své vojáky zasažené morem, což ho stálo život a ukazuje na rozšíření nemoci i do vojenských táborů.
- Laura de Noves (1310–1348?): Múza a neopětovaná láska básníka Francesca Petrarcy, klíčové postavy renesance. Předpokládá se, že zemřela na mor v Avignonu v dubnu 1348, což hluboce ovlivnilo Petrarcovu poezii a jeho pohled na život a smrt. On sám mor přežil, ale přišel o blízké, včetně svého otce.
Giovanni Boccaccio na potrétu neznámého umělce. Osobní pamětník Černé smrti.
Vrchol pandemie v Evropě nastal v letech 1347–1351, poté se intenzita moru snížila. Mor se však nevytratil, ale přešel do endemické formy a vracel se v opakovaných lokálních epidemiích s nižší intenzitou až do 18. století. Poslední velké vlny v Evropě byly například: Velký londýnský mor v roce 1665 a mor v Marseille v roce 1720. Nemoc ustupovala z neznámých důvodů, pravděpodobně vlivem:
- Změny klimatu: Chladnější a sušší období mohla snížit populaci krys a blech.
- Zlepšení hygieny: Postupné zavádění karanténních opatření, spalování majetku a lepší nakládání s mrtvými ve městech.
- Imunita: Lidé, kteří přežili, mohli získat imunitu, a genetická selekce mohla vést k postupnému zvýšení odolnosti populace. Což je jedna z teorií, kterou později potvrdila analýza DNA realizovaná v Anglii.
Dopady Černé smrti na populaci a svět byly rozsáhlé. Dokonce natolik, že dnes můžeme oprávněně tvrdit, že nebýt Černé smrti, nežili bychom dnes naši současnost.
Drastický úbytek pracovní síly vedl k prudkému zvýšení mezd a ke zrušení nevolnictví v západní Evropě, neboť páni museli o zbylé pracovníky soutěžit. To urychlilo společenské změny a zrodily se nové ekonomické vztahy.
Mor podkopal víru ve schopnosti lékařů a oslabil důvěru v církev (která nedokázala mor zastavit a často byla sama decimována). Vzrostl fanatismus a hledání viníků (např. protižidovské pogromy, pronásledování malomocných). Zároveň se objevil i náboženský extremismus (např. flagelanti).
Umění se stalo morbidnějším, rozšířil se motiv „tance smrti“ (Danse Macabre), který zdůrazňoval rovnost všech tváří v tvář smrti.
I přes vliv na celosvětovou historii a značný zájem o Černou smrt řady historiků, dodneš přetrvává řada otazníků, které se moderní věda snaží zodpovědět:
- Původce moru: Analýza starověké DNA (aDNA) extrahované z kosterních pozůstatků obětí v masových hrobech potvrdila, že původcem byla bakterie Yersinia pestis. To pomáhá sledovat evoluci a geografické šíření patogenu.
- Genetická selekce: Studie aDNA ukázaly, že mor působil jako silný evoluční selekční tlak. Vědci identifikovali genetické varianty, které mohly chránit lidi před morovou infekcí. Například osoby s určitou variantou v genu pro protein ERAP2 měly až o 40 % větší pravděpodobnost přežití.
- Současné důsledky: Paradoxně se zjistilo, že stejné genetické varianty, které chránily před morem ve středověku (hyperaktivní imunitní systém), jsou dnes spojeny se zvýšenou náchylností k autoimunitním onemocněním, jako je Crohnova choroba nebo revmatoidní artritida. Tím je prokázáno, že dávné pandemie formují zdraví moderního člověka. Včetně jeho náchylnosti k jiným typům onemocnění.
Černá smrt zavedla do historie jeden z dodnes užívaných pojmů: morový doktor. Jeho hlavním úkolem bylo zaznamenávat počty nakažených, ale často se staral o zemřelé a svědčil při sepisování závětí.
Věda nalezla definitivní odpověď na otázku původce – je jím bakterie Yersinia pestis. Také potvrdila masivní demografický dopad a odhalila, že tato katastrofa zanechala v naší DNA genetické stopy, které ovlivňují naše zdraví dodnes.
Černá smrt byla tak nebezpečná oproti jiným morům, protože se jednalo o pandemii s extrémně vysokou smrtností. Je popsáno vymření celých vesnic. Jednu takovou dodnes můžeme najít i na Jihu Čech: Holašovice (dneska člen UNESCO). Původní obec roku 1520 až na dvě osoby zcela vymřela a o deset let později byla znovu dolidněna.
Černá smrt prošla a procházela napříč celou populací a její šíření bylo umocněno nedostatečnými hygienickými a medicínskými znalostmi středověku. Navíc zřejmě probíhaly různé formy nemoci (bubonický i vysoce nakažlivý plicní mor) současně, což maximalizovalo počet obětí.
Poselství Černé smrti pro dnešek je trojí:
- Zranitelnost lidstva: Ukazuje, jak rychle může jediný mikroskopický patogen otřást základy civilizace.
- Důležitost vědy: Zdůrazňuje, jak zásadní je moderní medicína, která dnes dokáže mor (i když stále endemický v některých oblastech) léčit antibiotiky (streptomycin, gentamicin) a udržet jej pod kontrolou.
- Hluboké následky: Připomíná, že katastrofické události z minulosti mají dlouhodobé, skryté dopady – v tomto případě vepsané přímo do našeho genetického kódu. I vás, co toto právě teď čtete.
Zdroje:
- https://www.nature.com/articles/s41586-022-04800-3
- https://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Cern%C3%A1_smrt
- https://www.britannica.com/event/Black-Death
- https://www.reuters.com/science/genome-evidence-points-plague-stone-age-european-population-crash-2024-07-11/?utm_source=chatgpt.com
- https://www.unesco-czech.cz/holasovice/historie/
- ŘEZNÍČEK, Jakub, Bezpečnost přepravy lidských pozůstatků v době pandemie, kapitola 3.1 Mor, online: https://digilib.k.utb.cz/bitstream/handle/10563/52527/%C5%99ezn%C3%AD%C4%8Dek_2022_dp.pdf?sequence=1&isAllowed=y
- https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/veda/cerna-smrt-zrejme-zasahla-afriku-mnohem-hur-nez-historie-popisovala-12118
- https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/veda/davni-dejepisci-nepochopili-zanr-pribeh-moru-stoji-na-fikci-tvrdi-historici-366863
- https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/veda/stredoveky-mor-prisel-z-kyrgyzstanu-ne-z-ciny-ukazala-nova-studie-19423
- https://www.prolekare.cz/novinky/cerna-smrt-a-evoluce-imunity-132495
- https://www.novinky.cz/clanek/veda-skoly-cerna-smrt-ktera-radila-pred-sedmi-stoletimi-ovlivnuje-zdravi-dnesnich-lidi-40412229
