Článek
Abyste mohli rybařit, nebo přesněji řečeno vykonávat rybářské právo, musíte jako běžný občan získat státní rybářský lístek a povolenku k lovu ryb.
Musíte složit příslušnou zkoušku a následně každý rok plnit několik povinností a hlavně platit.
V posledních letech zákonodárci trochu nesystematicky umožnili také získání krátkodobých dokladů bez skládání rybářských zkoušek.
Lehčí cesta se ale v obou největších rybářských svazech kompenzuje prodejem pouze tzv. nečlenských povolenek s výrazně vyšší cenou.
Většina rybářů raději jde klasickou cestou a stává se členy rybářského svazu. To je nejvýhodnější způsob, jak se k rybolovu v ČR dostat.
Až na jednu výjimku.
Jedním z aktuálních témat na stránkách Seznam Zpráv je dlouholetý institut tzv. ministerských povolenek.
Tahle věc se datuje až do dob minulého režimu, což není ve světě českého rybolovu nic tak zvláštního. I dnešní rybářská legislativa má svůj základ v zákonech z let šedesátých, kdy se současný způsob hospodaření na revírech formoval.
Ministerskou, nebo též VIP povolenku, uděluje poměrně netransparentně přímo ministerstvo zemědělství, do jehož gesce rybářské revíry spadají.
Historicky byla tato povolenka určena zejména odborným pracovníkům na úseku rybářství, vědcům a dalším odborníkům. V dávné minulosti navíc měly rybářské povolenky zpravidla jen místní platnost, jednotný ministerský doklad pro úzkou skupinu oprávněných osob tak mohl mít svůj smysl.
Samozřejmě se s tím svezla vždy spousta VIP, kteří tuto povolenku měli v podstatě jako takový benefit. Platí to dodnes.
Nízká cena a platnost na všech revírá zdvihá rybáře ze židle
Kromě samotného papalášství zdvihají rybáře ze židle dvě základní věci. Tou první je cena.
Držitel VIP povolenky platí pouhou tisícovku ročně. Nemusí skládat zkoušku ani pořizovat rybářský lístek.
Neplatí členské poplatky rybářskému svazu, nemusí se účastnit brigád či neúčast kompenzovat finančně.
Běžný rybář pořizující si byť jen tu nejlevnější povolenku, která navíc platí na pouhém zlomku revírů oproti ministerské, zaplatí hrubým odhadem cca 3–4 tisíce za rok. Ceny se liší dle druhu a kategorie povolenky i v závislosti na regionu. Místně dost variují i ceny dalších poplatků.
Častou volbou například členů ČRS je přitom dražší tzv. celosvazová povolenka s širší zeměpisnou platností.
Se všemi dalšími poplatky mohou roční náklady těchto rybářů vyjít na částku minimálně kolem šesti tisíc korun.
Běžný občan zaplatí za rybářské doklady tisíce korun ročně
A tady se dostáváme k další věci, která rybářům zvedá tlak. Ani celosvazová povolenka s vyšší cenou neumožňuje lov na všech vyhlášených rybářských revírech v ČR. Máme tu totiž dva rybářské svazy - Český (ČRS) a Moravský (MRS).
Kdo chce chytat všude, musí si pořídit povolenky obou svazů, což stojí další peníze navíc. Ministerská povolenka za tisícovku ale platí v obou.
Zde je potřeba upřesnit, že Seznam Zprávy v jednom z článků uvádí příklad celorepublikové povolenky za 21 tisíc korun, která zhruba odpovídá platnosti té ministerské.
Tento typ povolenek byl ovšem k poslednímu prosinci 2025 zrušen, takže variantou je nově opravdu jen pořízení povolenky ČRS a MRS zvlášť.
Zmíněná částka 21000 Kč je vysoká, až do loňska ale mohl člen ČRS či MRS zaplatit za celorepublikovou povolenku něco kolem 10 tisíc, což byla členská cena.
Počet v minulosti reálně vydaných nečlenských povolenek za dvojnásobnou cenu neznám, patrně ale půjde o zcela minimální počty, pokud je vůbec někdo využil.
Každopádně cenový nepoměr mezi ministerskou a jakoukoliv běžnou povolenkou je opravdu pozoruhodný.
Za pozornost ovšem stojí i rozsah platnosti, který je nesmírně široký. V případě ministerské povolenky pokrývá totiž nejen státem úředně vyhlášené revíry v ČRS a v MRS ale také úředně vyhlášené revíry jiných subjektů.
Držitel VIP povolenky na nich může také rybařit, aniž by sháněl, zařizoval a platil cokoliv dalšího.
Jde například o revíry v užívání správ NP či Lesů ČR a dalších. Běžný občan si zde musí zaplatit povolenku zvlášť a někdy absolvovat dokonce martyrium jejího shánění.
Na vydání rybářské povolenky není žádný právní nárok a některé menší subjekty nejsou při výdeji povolenek zcela prozákaznické. Držitel VIP povolenky to řešit nemusí.
Z principiálního hlediska je vydávání laciných VIP povolenek tak trochu přežitek minulé doby, pokud tedy nejde o osoby, které ji reálně potřebují pro výkon své funkce a činnosti. Těch bude ovšem reálně poměrně málo.
Problémem navíc může být výdej takových povolenek osobám bez rybářských znalostí a bez splnění zkoušky. Ta není buhvíjak složitá, ale vyžaduje znát nezbytné základy.
Člověk, který nikdy nerybařil a tudíž nezná základní pravidla, se ocitá v podobné situaci jako kdyby stát vydával VIP řidičáky lidem bez autoškoly.
Neznají pravidla a snadno udělají karambol. V případě lovících osob se může jednat o porušení rybářského řádu například kvůli neznalosti dob hájení, povolených a zakázaných technik lovu, lovných měr či způsobů zacházení s ulovenou rybou.
Rybářská stráž v minulosti takové přestupky s držiteli VIP povolenek skutečně řešila. Ani VIP povolenka ovšem neznamená, že viník nebude v případě přestupku potrestán.
České rybářství trápí daleko jiné vážné potíže
Rozdávání VIP povolenek je sice svým způsobem skandál. České rybářství a hospodaření na svazových vodách mají ovšem zcela jiné zásadní problémy.
Pokud jde o stovky těchto povolení vydaných za rok, tak je to sice na pozdvižení obočí, reálně ale jde o téma spíše politické než rybářské.
Reálným problémem totiž není pár strýců, kteří chytají skoro zadarmo, ale zcela jiné problémy, které si zaslouží pozornost, které se jim nedostává.
Velkou diskuzi mezi rybáři v posledních letech vyvolává i samotné směřování jejich svazu a hlavně způsob hospodaření na revírech, které někdy sklouzává spíše k proklientskému přístupu ve stylu „členové chtějí hodně velkých kaprů, tak jim je do vody vysadíme“, což z českých revírů po roce 2000 udělalo ultimátní kaprodromy nemající obdoby nikde ve světě.
Tento přístup svazu i nálady rybářů ale prochází dost výraznou, i když postupnou, změnou. Je to také jedna z věcí, které si rybáři mohou do značné míry řešit sami v rámci svých spolků.
Jsou tu ale problémy, které potřebují zásah státu či pozornost nerybářské veřejnosti a hlavně orgánů státní správy na úseku životního prostředí, potažmo zákonodárců.
Aktuálně je to například situace s rybožravými predátory. Široká veřejnost a možná ani některé úřady si neuvědomují, že dříve ohrožené druhy predátorů se za posledních cca dvacet let dostaly ze stavu, kdy je bylo nutné chránit, do stavu přemnožení.
Problémem je, že jejich ochrana přetrvává, což vytváří zcela neúnosnou situaci.
Odnáší to rybí populace zejména na řekách. Zde už nejde jen o spor ve stylu „žerou naše ryby“.
Predátoři likvidují nejen vysazené ryby, ale hlavně původní divoké populace, například lososovitých a proudomilných druhů ryb. Na české přírodě vznikají nenahraditelné škody.
Mnohé rybí druhy nejde snadno nahradit umělým odchovem a vysazováním. Spousta zvláště menších řek zůstává po letošní zimě téměř bez života.
S životem v řekách souvisí také necitlivý přístup státu zejména ke stavebním úpravám koryt a ke způsobu provozování malých vodních elektráren.
Mnoho řek v ČR je rozkouskovaných pomocí neprůchodných vodních staveb na izolované úseky.
Ryby tak nemohou migrovat na místa vhodná k rozmnožování. Ta navíc ubývají právě vlivem nešetrných zásahů v korytech.
Dohled nad provozem MVE je také nedostatečný a v mnoha případech dochází k nedodržení manipulačních řádů, což má za následek další úhyny například při zastavení průtoku přes jezy v úsecích, kde výpusť z elektrárny část koryta obchází.
A v neposlední řadě se nám rýsuje obrovský problém s čistotou vod. Nízké průtoky v kombinaci s vysokými teplotami a znečištěním vod vedou k rozvoji sinic.
Veřejnost má toto téma spojené hlavně s tématikou prázdninového koupání. Situace ale začíná být kritická a už nejde zdaleka jen o letní problém na vašem oblíbeném přírodním koupališti.
Pro rybáře je to problém zejména ve spojení s opakovanými úhyny ryb, například na Dyji pod VN Nové Mlýny.
Se sinicemi se potýká spousta přehrad, kromě nížinných nádrží je to například i podhorské Lipno
Problém se sinicemi ale nabývá zcela obludných a celoročních rozměrů. Odborníci upozorňují, že zdrojem fosforu a dalších živin již není jen intenzivní zemědělství, ale také obyčejné domácnosti.
Problém neřeší ani současné čistírny a neznamená to jen úhyny ryb. Nehezký pohled na zelené hladiny dříve čistých přehrad bude mít negativní vliv i na cestovní ruch a další volnočasové aktivity a bohužel v budoucnu nejspíš také na dostupnost zdrojů pitné vody.
Zdroje: Seznam Zprávy, Český rybářský svaz, Aktivní-rybolov.cz, Moravský rybářský svaz
