Článek
Napsat kritiku na lékaře? Tak to procházka po hodně tenkém ledě. Každý z nás potřebuje nebo bude potřebovat lékaře a ti nezapomínají. Ovšem já jsem se nikdy nebál horkých témat. Třebaže každého lékaře uznávám a mám k nim, k celé komoře, úctu a respekt, musím napsat tento kritický text.
Jeden můj dobrý kamarád se už dlouho potýká s psychickými problémy. My dva mezi sebou mluvíme o všem, ale s čím se mi posledně svěřil, mne dostalo do kolen. Říkejme mu pan Petr. Tak pan Petr užívá dlouhá léta psychofarmaka. Takových lidí je spousta a myslím si, že neexistuje rodina, kde by nebyla sebevražda, deprese nebo jiná psychická porucha. Toto téma se týká nás všech. Tedy užívá psychofarmaka dle doporučení svého psychiatra a užívá je už dlouho – cca. 18 let. Různě Petrovi léky měnili, tak aby dosáhl co nejlepší a nejdelší remise. Petr se seznámil s dívkou a přirozeně přemýšleli o založení rodiny, tak jako všichni okolo. Šli tedy za oním psychiatrem poradit se o lécích, které Petr užívá. Pan doktor byl příjemný jako vždy a pěkně si popovídali. Od doktora odešli spokojeni natěšeni na další plodný, společný život. Co se nestalo.
Při další návštěvě psychiatra si Petr při čekání v ordinaci jen tak z dlouhé chvíle prohlížel různé letáky nových léků, které se obvykle v čekárnách povalují. Našel tam i povídání o léku, který roky užívá. Letáček chtěl jen tak proletět očima, ovšem ono ho to „koplo“.
„Muži, kteří užívají tento lék, mají poškozené spermie. Mají 50× vyšší pravděpodobnost narození poškozeného dítěte, jak fyzicky tak mentálně. Muž, který má předepsán tento lék, musí užívat 100% antikoncepci. Atd….“
Vzal si letáček do ordinace a konfrontoval svého lékaře. „Ano, je to tak,“ odpověděl mu doktor. „Vy nemůžete mít zdravé děti,“ pokračoval. „Proč jsem tu u vás posledně seděl s přítelkyní?“ zeptal se Petr. „Proč jste mne už před lety neinformoval o vedlejších účincích léku?“ Petr. „Víte, ono se to ještě nevědělo…,“ suše odpověděl doktor.
Jinými slovy, kdyby kámoš zplodil dítě, tak maximálně nějakého nemocného zmetka. Zničený život celé rodiny, všech. „To je mi opravdu líto,“ řekl by poté doktor a šel odpoledne po práci vesele na pivko. Tomuhle tedy já říkám prasárna nejhrubšího zrna. A co chcete dělat? Stěžovat si na lékařské komoře? Ti budou držet pospolu, jako každá komora. „Ano, dali jsme doktorovi výtku!“ Tak to by mne opravdu zahojilo, kdybych měl doma malého, zdeformovaného dementa. Teda silné kafe.
Ale mám ještě jiný příběh a ten se týká doopravdy každého z nás. Smrt, umírání, odchod ze života. A tento příběh je snad ještě horší než Petr se znetvořeným dítětem. Pokud budete v terminálním stádiu jakékoliv nemoci, tak doktor vám s největší pravděpodobností nesdělí, že vám zbývají dva nebo tři měsíce. Bude se k vám chovat, jako byste byl nesvéprávný. Řekne to pouze nejbližším členům rodiny. A ještě jim doporučí, aby vám tuto smutnou a tvrdou pravdu neřekli. Proč? Protože by se vám mohl zhoršit psychický stav a konec by mohl přijít o to dřív. Reálně se tedy budete pouze divit, proč je u vás najednou tolik návštěv i těch členů rodiny, kteří vás celý život ignorovali. Ano, přišli se rozloučit. Ale to nebudete vědět, možná jen tušit. Toto jednání tedy považuji za totální podpásovku.
Jak jsem psal na začátku, k lékařům cítím respekt a úctu, ovšem stále jsou placeni z našich daní a tedy se dá říci, že jsou to naši „zaměstnanci“ a tak by se i měli chovat. Svéprávnému, dospělému člověku – říct pravdu, ať je jakkoliv tvrdá. Já si tedy myslím, že každý člověk, v závěru svého života, má svaté a nezadatelné právo zařídit si a vyřešit či porovnat své osobní záležitosti. Promluvit s rodinou, sepsat závěť, navštívit svá oblíbená místa, rozloučit se. Ale odejít najednou bez této možnosti. To je horší jak hrubost. Ono, ale doktoři jsou chytří. Oni jsou i při tomto chování z obliga. Hippokratova přísaha hovoří jasně, i když naprosto dvojznačně a alibisticky:
„…Lékařské úkony budu konat v zájmu a ve prospěch nemocného, dle svých schopností a svého úsudku. Vystříhám se všeho, co by bylo ke škodě a co by nebylo správné…“
Doktor tedy může říct, že vyhodnotil situaci tak, že nemocnému zatajil pravdu, a tím mu prodloužil život o dva týdny. To, že si nemocný nemohl zařídit poslední dny na tomto světě, je druhotné. Jeho život byl prodloužen a doktor tedy jednal v zájmu nemocného. Tečka. Nazdar.
Ano, vím, lékařská etika je v tomto bodě velice citlivé téma a mohlo by se říct, že každý názor, je svým způsobem správný. Já osobně tedy chci znát pravdu. Za všech okolností.
Ale doufám, že to bude za hooodně dlouho.
