Brian Boru: Velkokrál Irska – strategie s potenciálem zaujmout i nováčky

Irsko je zemí, která byla po celá staletí rozdělena na různé klany bojující spolu o dominanci nad tímto nádherným ostrovem. A přesně to je oč běží ve strategii Brian Boru: Velkokrál Irska. Tato hra však není pouze o boji. Legendární velkokrál Brian Boru totiž nezískal svou korunu jen tím, že by neustále bojoval, ale také skrze efektivní prací se svou rodinnou.

Její členy totiž během svého života porůznu ženil a provdával tak, aby byl schopen vytvořit co nejsilnější spojenectví, s jejichž pomocí se následně postavil proti vikingským nájezdníkům. Jeho příběh sice dopadl neslavně, váš ale může mít v této irské Hře o trůny jiný vývoj.

Počet hráčů: 3-5

Herní doba: 90 minut

Věk: 14+

Právě historické zasazení je něčím, co se mi na hře Brian Boru: Velkokrál hodně zamlouvá. Tvůrcům se tu totiž daří uchopit téma rozdělené země, jíž je třeba postavit do latě. Času na uchopení koruny nemáte mnoho. Celkem před sebou totiž máte pouze tři až čtyři kola. Jejich počet je definován tím, kolik je na poli hrajících.

Přestože by to mohlo na první pohled působit jako málo, tak tomu tak rozhodně není. Každé kolo totiž má rovnou čtyři fáze. V té úplně první vyhodnotíte sílu invaze vikingů. Irsko je totiž pod neustálým tlakem, takže do bitevní zóny označené sekerou pokaždé dáte určitý objem severských válečníků.

To však není vše. Tato etapa totiž necílí pouze na boj, ale dochází k ní také k odkrytí vrchní karty z balíčku sňatků, kde se nachází potenciální manželky a manželé pro vaše příbuzné. Jejich je určen tím, kolik kol je před vámi, což v praxi znamená. Že ve třech hráčích na vás v tomto balíčku budou čekat dva náhodní partneři a jedna jasně definovaná postava, kterou je Estrid princezna Dánská představující vždy úplně poslední z takto nabízených karet.

Jednotlivé postavy přichystané k sňatku vám přináší různé bonusy. Někteří přinášejí slušnou nálož vítězných bodů, někdo vám dá body věhlasu, no a pak jsou tu také tací, s jejichž pomocí můžete ovládnout město v regionu, který prezentují.

Tedy za předpokladu, že nejsou všechny pozice zabrané. Když je všude plno, máte smůlu. Celkově se mi koncept hodně zamlouvá. Především poslední z nabízených voleb, u nichž máte dokonce možnost výběru, takže nač vsadíte je na vás. Jedno město však v Brian Boru: Velkokrál Irska máte pod svou kontrolou už od samotného začátku, zatímco o ta ostatní musíte bojovat.

Boje tu neprobíhají za pomoci kostek ale skrze karetní bitvy, což je spojeno také s tím, že druhou fází hraní není nic jiného než starý dobrý draft, kdy si z nabídky pěti až osmi karet vždy berete určitý objem karet, zatímco zbytek posíláte dál. U karet je dost důležité to, jakou mají barvu, protože na té pak v následujících minutách dost záleží.

Jakmile má ale váš balíček jasnou podobu, je tu třetí etapa. Fáze akcí, během níž dochází ke štychu, během nějž hráč umístí ukazatel aktivního města na jakékoliv město na herním plánu a zahraje jednu z karet ve své ruce. Barva karty musí odpovídat barvě města, na které cílíte nebo musí mít barvičku bílou představující v této hře univerzální kus (Žolíka).

Vítězem „střetu“ je ten, komu se podaří nasadit do hry kartu s nejvyšší hodnotou. Vítěz má následně možnost provést primární akci své karty, zatímco poraženým je umožněno aplikovat jednu z akcí uvedených na jejich sekundárních karet.

Vítězství ve většině případů znamená automatické získání vybraného města plus nějaký ten bonus navrch. Někdy jsou to peníze, jindy zase psaníčka navyšující vaše šance v rámci sňatků. Strana poražených má možnosti dvě. Skrze první většinou má možnost zakoupit území sousedící s jeho městem za peníze, zatímco druhá je spojena s láskou, válečnictvím nebo vírou.

Když kupříkladu vsadíte na víru, můžete se těšit na to, že vám bude dána příležitost „stavět“ kláštery, láska tomu nejlepšímu z vás přinese kvalitní partii a žetony vikingů zase umožní znemožnit některému z nepřátel užívat jeho město skrze podniknutí nájezdu. Celkově je dobré pokusit se v Brian Boru: Velkokrál Irska zaměřit na všechny směry, avšak minimálně jeden trošku upřednostnit. Z jednotlivých variant jsem byl však nadšen.

Fáze akcí končí v momentu, kdy už nemáte po ruce žádné karty, s nimiž by bylo možné provádět štych. Všechny použité karty pak padají do společného odhazovacího balíčku. Hra končí v momentu, kdy se dostanete k princezně Estrid. Po jejím získání začíná bodování.

Do výsledného hodnocení se započítávají mince, to, kdo má ukazatel aktivního města, započítané žetony věhlasu a také žetony nároků na území, která máte před sebou obrácena lícem nahoru, plus jsou tu také obsazená města. Vítězem je samozřejmě ten, komu se povede získat co nejvíce bodíků, k nimž se dá v Brian Boru: Velkokrál Irska dostat skrze pestrou škálu cest.

Častým prvkem area-control her je nepřístupnost. V tomto případě se autorům stejně jako u El Grande podařilo vytvořit zajímavý koncept bez toho, že by byl vyloženě nepřístupný. Když se do hraní deskové hry Brian Boru: Velkokrál Irska ponoříte, odmění vás kvalitním formátem kombinujícím ve své podstatě draft a práci s obsazováním území. Vlastně tu neschází většina prvků vyvolávající všechny konflikty lidstva. Během hraní řešíte lásku, konflikty, peníze i víru.

Dá se říct, že je Brian Boru: Velkokrál Irska o něco komplikovanější volbou než už jednou zmíněný El Grande. Stále však podle mého názoru patří mezi přístupnější kousky na poli area-control her, takže pokud už máte za sebou jednu dvě takto laděné hry, určitě mu přijdete na chuť. Osobně jsem jím byl příjemně překvapen, protože jsem od něj zpočátku moc nečekal. Nakonec mě ale získávání Irska hodně bavilo.

Za poskytnutí kopie hry Brian Boru: Velkokrál Irska na recenzi děkuji českému distributorovi, společnosti Fox in the Box.