Co mě naučily videohry - Hry mohou inspirovat, kniha ale zůstává na povrchu

O tom, že hry škodí dětem, si můžeme přečíst desítky a možná i stovky různých článků. Tedy samozřejmě ne ty deskové, avšak v případě videoher jsou brány často jako prvek, který může za vraždy, autonehody anebo také za to, že si dítě začalo píchat marihuanu bez ohledu na realitu. Snaha z nich dělat negativní prvek, který formuje člověka pouze tím nejhorším způsobem, není úplně malá, a přesně proto je příjemným překvapením dílko Jona D. Harrisona, kniha Co mě naučily videohry aneb Jak hry formovaly některé z nejzajímavějších lidí světa, což je titul, v němž dochází na hromadu osobností.

Na stránkách můžete nalézt třeba zmínku o Jacku Blackovi, Lady Gaga, Rockovi nebo také Marku Hamillovi. Záměrně nepíšu, že jsou to příběhy, protože na to není jednotlivým osobnostem věnována dostatečná pozornost. Ano, dané osobnosti tam skutečně jsou prezentovány, ale klouzáme pouze a jen po povrchu, přičemž nikdy necítíme snahu jít více do hloubky, což může v leckom vyvolat zklamání, protože Harrison takový dojem občas evokuje. Nutno však říci, že se dozvíte hromadu nových a především zábavných informací, jež mají jisté kouzlo.

U každé postavy pak máte mimo jiné také nějakou formu poučky, prezentované jakožto Level Up. Každý Level Up vás v Co mě naučily videohry aneb Jak hry formovaly některé z nejzajímavějších lidí světa motivuje k tomu, klást si během čtení otázky a následně také inspiruje k tomu, aby čtenář více chápal vliv her na svůj život a také na realitu, protože na konci dne vám mohou opravdu hodně pomáhat se stresem, schopností prohrávat a též řešit různé životní situace. Dost často je pracováno třeba s myšlenkou selhání, jež zkrátka musíte stejně jako Dark Souls brát jako něco, co se sice stane, avšak nesmí vás dlouhodobě zastavit. Za tyto pasáže rozhodně autora chválím, protože mají něco do sebe a minimálně já jsem je následně použil k nějaké formě inspirace svého okolí, které si právě tento přínos leckdy ani neuvědomuje.

Krom čistých informací, Co mě naučily videohry aneb Jak hry formovaly některé z nejzajímavějších lidí světa staví před čtenáře také čistokrevné výzvy, do kterých není zapojen jen on sám, nýbrž také má leckdy za úkol vtáhnout své okolí, čímž dochází k přibližování světa her těm, kteří do nich třeba normálně nemají šanci proniknout, nebo po tom dosud netoužili. Když si je absolvujete, máte možnost otestovat jak sebe, tak i své okolí, což je vlastně neskutečně fajn, protože leckdy se hry ignorují pouze kvůli vlastní nevědomosti, nikoliv pak proto, že by videohry byly něčím špatným či jim někdy reálně ublížily.

V některých ohledech kniha Co mě naučily videohry aneb Jak hry formovaly některé z nejzajímavějších lidí světa exceluje. Primárně pozitivně vnímám pasáže, jež mají člověka inspirovat k tomu, aby následně realizoval určité kroky či jinak začal vnímat některé části svého života. Ty jsou opravdu super a neměl bych je problém doporučovat i dále. S čím však trochu obtíž mám, je plytkost jednotlivých příkladů v rámci osob, jež jsou tu prezentovány. Možná má očekávání byla špatná, avšak očekával jsem krátké rozhovory či osobní příběhy, avšak namísto toho jsem dostal vždy pár odstavečků, jež by mi reálně mohla vygenerovat klidně i AI, když bych se jí na danou postavu zeptal, a to je prostě špatně. Je však možné, že jsem v tomto ohledu jen příliš přísný.

Komu bych za sebe v rámci této recenze knihu Co mě naučily videohry aneb Jak hry formovaly některé z nejzajímavějších lidí světa doporučil? Hodit se určitě bude těm, kteří chtějí vidět co nejvíce pozitiv, jež hry dodávají, a také touží během kladů nacházet také nepříliš komplexní příběhy. Přesně to tu dle mého názoru najdete. Hutnost ale rozhodně nehledejte, protože na tu se tu nesází.

Za poskytnutí kopie knihy Co mě naučily videohry aneb Jak hry formovaly některé z nejzajímavějších lidí světa na recenzi děkuji českému distributorovi, společnosti Xzone.