Dark Quest 4 - tradiční RPG, které oživuje tahové dungeony ze staré školy

Život hrdiny je plný výzev. V současnosti nám však dobrodružství udatných reků vývojáři prezentují primárně skrze akční RPG, avšak co když člověk touží po tom zahrát si něco, kde není třeba spěchat? Kupříkladu takovou tahovku? No, těch moc není, avšak když hledáte, vždy nějaký ten zajímavý kousek najdete, a když už náhodou není zajímavý, bezpochyby má své kouzlo, což je případ dungeon crawleru Dark Quest 4, jenž prezentuje pomalu umírající žánr s jeho klady i zápory. Už samotný příběh, který je nám tu prezentován, je z podstaty věci nebývale jednoduchý. Jedná se totiž o vyprávění, v němž zlo udeřilo a hrdinové nyní musejí úder vrátit i s úroky rovnou do srdce nepřítele, který se rozhodl schovat v hlubinách své kobky.

Postavena je před vás řada misí, v jejichž rámci máte za úkol zabíjet, osvobozovat a také hledat poklady. Místa, na něž vyrazíte, mají vždy pevně danou podobu, takže reálně vás dokáže překvapit pouze jejich první návštěva, při níž poznáte podobu jednotlivých pater, osazenstvo daných částí kobky a také poklady s pastmi, jež tu na vás čekají. Nabídka toho, co na vás čeká, je relativně pestrá, avšak neohromí. Postavit se budete muset nemrtvým válečníkům, nenažraným ogrům i mumiím, jež se s vámi nebudou párat. Často pak před sebou máte i nějakého toho bosse, jemuž je třeba ukázat, zač je toho loket, jenže jak už to tak bývá, ne vždy se vám podaří rozsekat protivníka dostatečně rychle, než on rozmlátí vás.

Proč tomu tak je? Primárně kvůli stabilnímu tlaku přesily. Vaše skupina má totiž omezený počet, zatímco v kobkách je nepřátel hromada a jen málokdy disponují takovým počtem životů, aby je na věčnost poslal jediný dobře mířený úder. Celkem máte po ruce vždy tři postavy. Jejich paleta je však dostatečná, takže si můžete do party nasadit statnou barbarku, víru vyznávajícího paladina, mága či lučištníka, který nemá problém řešit protivníky na bezpečnou vzdálenost. V základu toho jednotlivci moc neumí. Jak však postupujete hrou, můžete jim otevírat nové dovednosti, a tak reálně navyšovat jejich šance na přežití, protože, jak se tak říká: „Každý šermíř je na hovno, když nepřátel nerovno.“

V některých případech se jedná o pasivní dovednosti, jež mají procentuální šanci na aktivaci, zatímco jiné mají jednorázové užití v rámci souboje, takže si je třeba šetřit na moment, kdy maximálně využijete jejich potenciál. Třeba transformace nepřítele v kuře je fajn, avšak nesmíte ji použít na slabého soka, jelikož její dopad pak není adekvátní tomu, co potřebujete pro vítězství v dané bitvě. Zajímavě funguje kupříkladu barbar, jemuž je dána schopnost nepřátele v rámci protiútoku zabít. Barbarka pak dokáže po úspěšné popravě zamířit k dalšímu cíli a zasadit mu ránu, což je řetězový efekt, který chcete v momentu, kdy proti sobě máte hordu nemrtvých trpaslíků. Neúspěch je ovšem častý, takže nejednou padnete.

A právě nutnost lokace opakovat je primární slabinou tohoto díla. Nic se v nich totiž nemění. Vždy je to to samé, takže pokud selžete už po několikáté, pomaličku vás to přestane bavit. Dost zásadní pro úspěch je pak správná kombinace hrdinů, jelikož i ta má zásadní vliv na to, zda to půjde dobře, či nikoliv. A i tento faktor do jisté míry celku podráží nohy, protože všichni nemají stejné šance, což je minimálně z mého pohledu dost škoda. Balance by celku bezpochyby prospěla obdobně jako náhodné generování map.

Hry ze staré školy sází na dobře známé věci, avšak mnoho nepřinášejí. A přesně to je také případ RPG Dark Quest 4. Tahle staromilská záležitost vám dá do rukou pár hrdinů, s nimiž budete vyrážet do kobek se stále stejným tvarem a nabídkou nepřátel. Asi bych si dokázal ze strany tvůrců představit více kreativity.

Komu bych za sebe Dark Quest 4 v rámci této recenze doporučil? Za mě se jedná o mírně nadprůměrný kus, u nějž je do jisté míry překážkou také vyšší cenovka. Pokud ale máte tento žánr rádi, teoreticky vám může udělat větší radost než mně.