Deathbound: Soulsovka, ve které dlouho v kůži jednoho hrdiny nezůstanete

Ve většině soulslike her hráč pracuje s jednou postavou, kterou postupně vylepšuje a směřuje určitým směrem. V případě Deathbound nic takového nenajdete. Základní myšlenka tohoto díla totiž stojí na tom, že máte k dispozici hned několik postav. Na začátku máte pouze futuristického válečníka s mečem a štítem, jak však postupujete úrovněmi, nacházíte těla hrdinů, jejichž „duše“ si přisvojujete. To vám následně umožní mezi jednotlivými postavami přepínat a využívat jejich schopnosti k porážení nepřátel.

K dispozici máte víceméně všechny známé archetypy. Po válečníkovi získáte přístup ke zlodějce, šamanovi, kouzelnici, drsnému rytíři s obouručním kladivem nebo vyloženě kontaktnímu bojovníkovi, jehož hlavními zbraněmi jsou jeho vlastní nohy, s nimiž dokáže skopat do kuličky snad každého, kdo se mu postaví. Každá postava má unikátní set schopností a pevně dané zbraně, což znamená, že budete přepínat primárně kvůli přístupu k jiným herním stylům a vybavení, jímž hrdinové disponují. Tento formát je zajímavý. Jednotlivé postavy mezi sebou navíc mají synergii, což znamená, že se navzájem posilují a po dosažení určité úrovně propojení mohou provádět drtivé útoky.

V průběhu hry si můžete vždy zvolit čtyři postavy, za které putujete. Efektivní kombinace postav je dost zásadní. Každá postava má svou vlastní životní energii, takže když začne jedna umírat, není nic lepšího než přepnout na jinou a pokračovat v boji. K dispozici je samozřejmě také léčení, avšak tím ubíráte životy ostatním postavám ve čtveřici, což může mít fatální následky pro průběh bitev. Herní svět, ve kterém se hra odehrává, je převážně koridorový, takže putujete mezi jednotlivými body a snažíte se přežít.

Na svých výpravách zdecimovaným herním světem čelíte bezpočtu různorodých hrozeb. Vedle pastí vás čekají i zmutované stvůry rozličných tvarů a velikostí. Nechybí ani bossové, kteří díky pestré škále schopností představují slušnou výzvu. Poražení bossů není žádná legrace, a tak se vám nejednou stane, že těsně před vítězstvím vás některý z nich skolí a pošle vás zpět na poslední pozici, kde se obnovíte – a spolu s vámi i celý svět plný nepřátel.

Na první pohled vypadá Deathbound opravdu dobře. Základní myšlenka hry se mi velmi líbí. Hra má však jeden nedostatek, který je u tohoto žánru těžké odpustit. Kde je problém? Soubojový systém nestojí za moc. Oproti konkurenci je nesmírně toporný, takže si střety příliš neužíváte. Rozhodně to není žádný Elden Ring, Dark Souls nebo Wukong. Ne že bych vyžadoval AAA prvky u menší hry, ale očekával bych, že tento aspekt bude lépe vyladěný. Bohužel není. Optimalizace je ale relativně povedená. Hra běží stabilně, bez větších problémů či propadů výkonu.

Po několika hodinách hraní a porážce řady různě tuhých nepřátel musím konstatovat, že Deathbound není úplně špatnou akcí kráčející ve stopách série Dark Souls. Herní svět je zpracován zajímavě, ale nejvíce exceluje v tom, jak funguje koncept postav, mezi nimiž během hraní přepínáte. Některé jsou silnější než jiné, ale za všechny se dá hrát velmi slušně. Všechny navíc disponují určitým vývojem postaveným na evolučním stromu. Hlavním a zásadním problémem hry však zůstává soubojový systém, který hru hodně sráží.

Zbabraný soubojový systém naštěstí neznamená, že by Deathbound bylo vyloženým selháním. Stále jde o slušně zpracovanou soulslike akci, která oproti konkurenci má své kouzlo. Pokud tedy hledáte titul z postapokalyptického světa se zajímavým příběhem a postavami, tato hra je obstojnou volbou.