Poslední úder: Avalon je drsnou zábavou pro dva

Sejde se takhle na malé desce ztracený rytíř, netvor a prorok z lesů. Tohle není vtip, ale sestava bojovníků, kteří se utkávají na bojišti Poslední úder: Avalon. Někdo by mohl namítnout, že škála postav působí trošku chudě. Realita je však odlišná. Jeden model má totiž dvě formy, ve kterých může zápasit, díky čemuž celkově spektrum účastníků zápasů nabízí až šest alternativ. Neříkám, že jsou zcela odlišné, avšak přináší do boje různá komba, skrze něž dokáží průběhu střetu formovat odlišně než jejich druhá variace.

Kupříkladu Červ je bojovníkem, který může do bitvy vstoupit jako mudrc, nebo jako travič. Obě formy využívají jeho schopnost vařit a následně konzumovat lektvary. Zatímco ale mudrc sází na magii a v bitkách aplikuje lebku ve své ruce schopnou způsobit vážná zranění, tak travič má namísto házení lebky a snahy užívat magii schopnost svého soka otrávit, a tak mu slušně znepříjemnit život stabilním přísunem lehkých zranění. Když se vám za něj navíc podaří proti sokovi užít větší množství jedů, můžete následně žetony jedu „odpálit“, a tak způsobit nepříteli celkem vážná zranění.

Hodně se mi líbil třeba Mlhoš s magickou mlhou, s níž může pracovat, jak se mu zlíbí. Zajímavá je u něj také alternativa, kdy je transformován do černokněžníka těžícího z prokletí, která může použít i k tomu, aby si odebral poranění a přesunul ho na svého soka. Nejvíce se mi u něj však zamlouvá možnost přitáhnout si protivníka řetězem k sobě, a tak mu uštědřit slušné rány. Za detailnější zmínku stojí také poslední z hrdinů Poslední úder: Avalon, a tím je Ztracený rytíř. Tento do zbroje zakutý šampion je při přímém kontaktu smrtící silou, která dokáže nejen útočit, ale také sázet na obranu.

To, jaká postava v boji bude, nedefinují však pouze jejich osobní karty, ale také bojové karty, které si máte možnost před startem zápasu navolit. Tyto kousky přidávají vašemu hrdinovi unikátní schopnosti, takže v případě, že máte náhodou dva sety Poslední úder: Avalon a postavíte proti sobě totožné hrdiny, ani jeden z nich nebude ve finále stejný, protože jednou dostane postava výhodu v podobě rychlejších reflexů, skrze něž pokaždé protivníka udeří, když vstoupí na její pole, zatímco jindy obdrží kousek, díky němuž dokáže způsobovat těžká zranění, avšak za cenu toho, že sám sobě způsobuje lehká.

K realizaci speciálních schopností jednotlivých postav je nutné užívat karty se specifickými symboly. Na některé údery vám stačí jedna karta, avšak většina si vyžádá minimálně dva kousky, za jejichž vynaložení uštědříte protivníkovi unikátní ránu. Je nutné říci, že karty nemusíte používat pouze v rámci speciálních útoků. Fungují i samostatně a dělat s nimi můžete takřka stejné kousky jako v bojovkách, které hrajete na počítači, či konzoli.

Neschází tu nízké ani vysoké kopy, háky, nebo přehození. Každá karta navíc má nějaký ten unikátní dopad. Pokud ale chcete útočit, musíte aplikovat karty, které máte před sebou na hromádce. Když je neaplikujete hned, můžete si je sice vzít do balíčku, ale následně už slouží jen jako prvek k aplikaci komb, pohybu nebo krytí dle toho, jaké symboly obsahují. Vždy si je tím pádem nutné dobře rozmyslet, co v rámci svého tahu uděláte. Výpad s kartou obsahující krytí totiž nemusí být nejlepším nápadem, protože váš sok v následujícím tahu může přejít do protiútoku a nandat vám to ještě více, než vy jemu ve svém tahu.

Ve výsledku jsou dvě cesty, jak zápas prohrát. Jednou je mít nejvíce těžkých zranění, což je varianta, která nestojí ani tak na náhodě, jako spíše na určité strategii. Je tu však ještě jedna možnost a tou je KO. To je spojené s mírou lehkých zranění. Když se vám daří odolávat úderům, příliš to řešit nemusíte, jakmile ale nasbíráte třeba deset až dvanáct kousků, máte vystaráno na slušný problém. Když na vás totiž někdo v rámci karty aplikuje efekt KO, musíte buď postavit během deseti vteřin věž z kostek složenou ze svého poškození, nebo si hodit kostkami a hodit vyšší hodnotu, než je vaše aktuální poranění. Když neuspějete, kolo končí a vše tak nějak startuje od začátku. Pokud se vám naopak zadaří, odstraníte si polovinu kostiček lehkého zranění a dál se pokračuje v boji.

Jakmile se vám Poslední úder: Avalon dostane do žil, vlastně sami uznáte, že se jedná o neskutečně zábavné dílo pro dva. Samozřejmě v určitých momentech dokáže náhoda či vaše nešikovnost rozbít sebelepší strategii, avšak celek stojí na silných základech. Každý z hrdinů je nabídnut ve dvou podobách, karty mají zajímavý formát a celkově tento koncept dokáže vtáhnout.

Vlastně v závěru nemám hře moc co vytknout, protože formát je to skutečně zajímavý a na poměry žánru relativně neotřelý. Možná bych si dokázal představit, že by škála hrdinů mohla být o kapku rozsáhlejší nebo titul prezentován ve více verzích, avšak to je spíše můj pohled na věc, jakožto hráče, který má rád, když si má možnost vybrat z co největší škály postav. Kompletně je to ale velmi dobrý zážitek schopný udělat radost všem, kteří hledají zajímavou fantasy bojovku s osobitými protagonisty.

Za poskytnutí kopie Poslední úder: Avalon děkuji českému distributorovi hry, společnosti Albi.