Karetní hra Similo: Pán prstenů nadchne kreativní fanoušky Tolkiena

Karetních her je na trhu opravdu hodně. Snaha je spočítat, by byla asi zcela zbytečná, protože se neustále objevují nové kusy, které se snaží oslnit hráče za pomoci nových mechanik, či čistého přepracování některých už zavedených konceptů. No a pak jsou tu samozřejmě projekty, které sází spíše než na komplexnost na to, jak jsou kreativní jejich hráči. A přesně do této skupiny bych zařadil Similo – Pán prstenů. Tato deduktivní karetní záležitost ve své podstatě tak nějak cílí na fandy filmové série Pán prstenů.

Počet hráčů: 2–8

Herní doba: 15 minut

Věk: 7+

Před hráče je tu totiž postavena celá plejáda postav, které by si sice šlo spojit s knihami, avšak vzhled mají vyloženě spojený s tím, jak je prezentoval Sir Peter Jackson ve své legendární filmové trilogii Pán prstenů. V praxi to znamená, že tu máte vedle jiných třeba jezdce vrrku Sharku, jehož si pamatuje nejeden milovník této značky. Nabídka pak skýtá Stromovouse, Gimliho, pytlíka a bezpočet dalších postav, k nimž máte určitou formu vztahu. Ti z vás, jimž jsou knihy cizí se nemusí obávat žádných překvapení, na žádné vyloženě knižní charaktery tu totiž nenarazí. Tom Bombadil nebo synové Elronda jsou tím pádem zcela mimo hru, což ale Similo – Pán prstenů vyloženě neškodí. Teoreticky by se dalo říct, že opak je pravdou, protože je zkrátka přístupnější.

Základní myšlenka Similo – Pán prstenů stojí na tom, že hledáte Ukrytou postavu, což je náhodně vybraná karta, k níž vás musí během hraní dovést Napovídač, který na startu vyloží určitý počet karet. Paleta vyložených postav může být díky slušné základní nabídce opravdu pestrá, takže zatímco někdy je partie lehká, někdy vám nalezení správného obrázku dá slušně zabrat. Postava Napovídače je tu primárně proto, aby vás navedla k ukryté postavě, k čemuž má na startu pět karet. V rámci své akce jednu vyloží a následně si další dobere. Podle čeho by mělo jednotlivé kusy vykládat?

Prim by měla být snaha vyřadit ty, kteří do tohoto prostoru nepatří. Když kupříkladu chcete vyřadit všechny ženské hrdinky, tak vynesete Éowyn a tím tak naznačíte ostatním hráčům, že možná nastal čas se zbavit postav s delšími vlasy. Pracovat lze takto s kartami různě. Dost velkou roli pak hraje schopnost Napovídače pracovat s univerzem Pána prstenů, protože když ho nezná není úplně snadné s kartami leckdy pracovat. Ano, máme tu nějakou základní formu, ale objektivně je partie snazší v momentu, kdy hrají ti, co mají film trošku nakoukaný, než parta co ho nikdy neviděla. V ideálním případě pak můžete pracovat třeba s myšlenkou dobra, zla, nebo určitých frakcí spojených určitým způsobem s herním světem. Podle mého právě možnost pracovat s detaily je jedním z potenciálů, které vám Similo – Pán prstenů nabízí.

Během hraní se nám podařilo často přijít k dosti zajímavým výsledkům, protože některá spojení byla vyloženě zajímavá. Někdy vyhrála logická úvaha, jindy zase vyložená znalost reálií, či dovednost vnímat detaily jednotlivých obrázků. Celkově bych ale řekl, že tempo jednotlivých partií bylo dosti plynulé. Zajímavá pak je na Similo – Pán prstenů i přítomnost pokročilé varianty, v jejímž rámci dává Napovídač svým spoluhráčům nápovědy trošku očividněji než v případě normální verze. Osobně mi ale více seděl základní formát, protože mi ne vždy úpravy vyhovují v rámci hratelnosti.

Během posledních dnů jsem si zahrál několik desítek a možná i stovek partií Similo a musím říct, že se jedná o velmi návykový kousek, který s tématem dovede obstojně pracovat. Hodně zásadní je ale podle mého názoru při hraní Similo – Pán prstenů schopnost všech využívat svou kreativitu a jistou formu znalostí této látky. Pro milovníky trilogie je tato hra tím pádem kouskem s vysokou znovuhratelností, u ostatních je však do jisté míry redukována, takže v případě, že jste fanoušky jiné značky je lepší sáhnout po krabičce patřící do jiné série.

Za poskytnutí kopie hry Similo – Pán prstenů děkuji českému distributorovi, společnosti Albi.