Koruna z popela: Válka nekromantů v padlém království, které čeká na svého vládce

Příběh strategie Koruna z popela se odehrává v království, které bylo proměněno k nepoznání střetem šlechticů a jejich panovníka. Ten ve výsledku nedopadl dobře pro nikoho, kvůli čemuž se na začátku vašeho tažení ujmete jedné ze čtyř postav ovládajících nekromancii a dáte se za ně do bitvy o osud tohoto impéria z hlíny. Každý z těchto vůdců má dvojici specifických schopností. Nekromant Visio kupříkladu může hádat, s jakými jednotkami na něj protivník udeří, čímž je může oslabit, zatímco jeho konkurent Fortis může velmi aktivně pracovat se svými silami a tak je různě přeskupovat.

Počet hráčů: 1 - 4

Herní doba: 120 minut

Věk: 14+

Jakmile máte v Koruna z popela vybráno, za koho si celé tažení dáte, už vám nic nebrání v tom dát se do práce na budování vaší říše. Podobně jako jiní zástupci tohoto žánru i tento z velké části stojí na správné práci se služebníky. Ty rozmísťujete po herním poli a snažíte se co nejvíce těžit z jejich potenciálu. Provést s nimi lze vždy některou ze čtyř akcí, díky čemuž tu není až moc prostoru k tomu, aby hráč zbytečně přemýšlel nad tím, co má vlastně udělat. Tou úplně nejzákladnější je získávání surovin. Ty jsou dostupné na specifických bodech a také v útrobách budov, které vy i ostatní hráči během svého tahu můžete vybudovat.

Realizace budov tu stojí na tradiční myšlence, takže zaplatíte žádaný objem financí, načež se před vámi objeví stavba, kopa surovin a také prostor pro dlouhodobé těžení. Zajímavým faktorem pak je možnost vydat se s pracanty na místa, která kontrolují nepřátelské armády. Pokud se k tomu ale odhodláte, rozhodně to nebude zadarmo, takže aby bylo možné budovu použít, nezbude vám nic jiného než zaplatit. Má tedy smysl kontrolovat cenné zdroje, nebo minimálně místa s velkým potenciálem, který může být klidně i bodového ražení. Budovy je ve hře Koruna z popela navíc možné vylepšovat, takže jejich vybudováním a případným obsazením práce s nimi rozhodně nemusí skončit.

Služebníci se však nemusí věnovat pouze práci. Koruna z popela jim dává možnost také vést armády do boje. Voje válečníků tu budujete během každého tahu, protože vám hra dává možnost si vždy naverbovat jednoho bojovníka. Asi vás to nepřekvapí, ale když dojde na verbování, tak budete muset sáhnout do vaší zásoby kostí, popela, síry a krve. Pořizovací náročnost jednotlivých válečníků je odlišná. Některé si koupíte za pár jednotek krve, zatímco na jiné budete potřebovat klidně více než deset surovin. Za vynaložené zdroje vás však odmění slušným objemem síly. Ta je určitým způsobem dána, když ji ale chcete zvýšit, nic vám nebrání kombinovat jednotky stejných barev do šiků a tak získat body síly navíc.

Když dojde na boj, řešíte několik hodnot. Tou základní je ta, kterou disponuje monstrum nebo útočící monstra. Dalším faktorem jsou pak útočné karty mající vliv na průběh bitvy, protože vám dávají možnost přidat si sílu či zapojit do hraní kostky, které jakožto prvek náhody mohou přinést jeden až šest bodů síly. Vítěz získává území a často také body, zatímco poražený má nějakou cenu útěchy, která je doprovázena ztrátou jednotek použitých k útoku či obraně. Použité karty boje pak dáváte na svůj odkládací balíček, z něhož je dostanete za pomoci svých služebníků.

Dost zásadním bodem celého herního světa, v němž se Koruna z popela odehrává, je pak Citadela. Toto místo obývané zlým králem je přesně tím bodem, po kterém budete od počátku toužit, protože oproti jiným vám nabídne hromadu vítězných bodů. Nejdříve ho ale musíte získat z rukou panovníka, který není žádný slaboch. K jeho porážce je ovšem možné použít až tři karty bojovníků, zatímco v normálních bojích je maximální počet stanoven na dva válečníky. Do boje je možné poslat jednotky věrné a také ty, ochotné za vás bojovat jen pár tahů.

Partie končí po absolvování čtyř kol, kdy pracujete s vítěznými body, kartami bojovníků a také zbytkem surovin. Ještě předtím, než se vrhnu na celkové zhodnocení hry Koruna z popela, bych rád dal popředí zpracování deluxe prvků, které nejsou součástí balení. Ty jsou nadmíru povedené a dodávají hratelnosti jisté kouzlo. Dost mi to připomíná situaci s Kacířem, kde taktéž zakomponování žetonů a dalších faktorů kompletu pomáhá. Pokud tedy máte rádi, když vaše hry dostanou trochu toho hýčkání, je tohle podle mého ideální cesta. Do hraní se dá pak dát i sólo.

Padlý svět se mi podařilo pokořit rovnou několikrát, je tím pádem čas na to zhodnotit, jak na tom vlastně Koruna z popela je. Ve finále bych řekl, že se jedná o výraznou worker placement strategii s kontrolou území, která má co nabídnout. Dost se mi líbí její grafické zpracování i hratelnost, která je nadmíru povedená a chytlavá. Tlama Games s tímto kouskem opět udeřila hřebíček na hlavičku a ukázala, že opravdu umí vybírat zajímavé worker placement tituly.

Koruna z popela je jednou z relativně přístupných strategií, ve které se střetávají nekromanti s unikátními schopnostmi a často odlišně zkomponovanými armádami. Je to zkrátka taková ta hra, kterou milovníci strategií chtějí hrát z řady důvodů. Pokud do této hráčské škatulky patříte, je to vlastně jasná volba.

Za poskytnutí kopie hry Koruna z popela na recenzi děkuji českému distributorovi, společnosti Tlama Games.