Might and Magic: Heroes VI - Je šestka nejslabším Heroesem vůbec?

Po vydání Heroes of Might and Magic V by jen málokdo věřil tomu, že tuhle sérii nečeká zářná budoucnost. Studio přeci jen mělo k dispozici nové technologie i kvalitní kostru, na níž šlo relativně slušně stavět. Jenže, jak už to tak bývá, někdy tvůrci zkrátka nevsadí na správné karty, což nakonec vede k dosti katastrofickému výsledku, a přesně to byl případ Might and Magic: Heroes VI, na nějž dnes už jen málokdo vzpomíná v dobrém. Příběh vás tu bere více do minulosti. Rod Griffů je však již nyní něčím reálným a znovu za něj musíte čelit různým problémům, s nimiž jsou nemálo spojeni orkové.

Scénářů je však tak nějak tradičně více, díky čemuž můžete sledovat osudy různých postav s odlišnými pohnutkami. Celkem dostanete 11 kampaní, o jejichž výraznosti by však šlo vést dlouhé debaty. Prostor v nich ale dostávají všichni zásadní zástupci hradů a nejen ti, protože během let dostal tento kus samozřejmě také obsahové expanze, otevírající vám nové příběhy. Osobně jsem ovšem měl možnost vidět už i lepší příběhy. Času jejich plněním máte možnost strávit opravdu hodně, jakmile máte pak hotovo, tradičně je ideální vyrazit vstříc normálním scénářům, kde je vám poskytnuta maximální volnost.

Tvůrci vám tu nabízejí celkem šest frakcí, což samo o sobě při porovnání s předchozími díly není nejlepší vizitkou. Sáhnout lze po Pevnosti, Pekle, Nekropoli, Nebi, Kobce a také Svatyni, která fakticky plně nahradila hrad spojený s přírodou a elementy, přičemž minimálně jistá spojitost s vodou tu přeci jen je, avšak základní myšlenka této frakce je dost odlišná od té původní. To by šlo zřejmě chápat, způsob, jakým je však zpracována práce s městy, budí vcelku negativní emoce, jelikož zmizela hravost a zůstal jen dost omezený koncept, který zkrátka nezaujme. Navíc došlo k odstranění většiny surovin, takže tu máme jen kámen, dřevo a krystal, což opět není nic, za co by se mělo tvůrcům tleskat.

Různě pak lze vnímat též osazenstvo jednotlivých hradů. Asi nejzachovalejší je Nebe, které disponuje velkou částí sil, jež mělo v předchozích dílech. U ostatních hradů už to ovšem taková sláva není. Nekropole kupříkladu přišla o většinu dobře známých jednotek, přičemž byly nahrazeny dost nevýraznými alternativami. Stejně tak změn doznalo i Peklo, a to už vůbec nemluvím o setupu, s nímž pracuje Svatyně. Zkrátka a dobře, studio zcela rezignovalo na zachování dobře známého a raději vsadilo na nové, avšak nikterak zajímavé alternativy. Stejně tak studio nezůstalo u principu dvou alternativ vylepšení, což je skutečně škoda.

Abych však nebyl pouze kritický, bitvy se odehrávají na slušně zpracovaných bojištích, přičemž jednotky disponují zajímavými schopnostmi, což je třeba ocenit. Vývoj hrdinů pak některým sedí, avšak osobně jsem z něj neměl příliš velkou radost, a stejně tak relativně negativně vnímám vizuální zpracování herního světa, který z naprosto nepochopitelných důvodů není řádně optimalizován, takže i dnes působí hraní dost zvláštně.

Vlastně jsem dlouho přemýšlel, co vše bylo na Might and Magic: Heroes VI špatně. Poté, co jsem se k němu vrátil a opět mu věnoval nějaký ten čas, mi přijde, že takřka vše. Hodně nevýraznou složkou je už samotný příběh, který se znovu vrací k premise občanské války. Hrady jsou o poznání méně zajímavé než v minulosti a osekání některých prvků kompletu též moc neprospívá. Pomyslným hřebíčkem do rakve je pak nevydařená optimalizace, kvůli níž dodnes nejede tento kus tak, jak by měl. Zkrátka a dobře, celkově je to nic moc.

Stojí Might and Magic: Heroes VI i po letech za to? Tentokrát bohužel musím konstatovat, že nikoliv. Reálně se totiž jedná o jednoho z nejslabších zástupců této legendární série. Fakticky je to kousek, který předznamenal pád značky. Nevýrazný je v něm příběh, dostupné hrady a také optimalizace dodnes není ve 100% stavu. Zkrátka a dobře, je to přesně ta hra, kterou si nechcete kazit den. Příště se pak podíváme detailně na Might and Magic: Heroes VII, který sice stále není desítkovou hrou, avšak oproti tomuto kusu prošel během let obstojnou proměnou, díky níž na něj lze pohlížet dnes relativně pozitivně. Ale více o něm až příště.