Článek
Tentokrát na vás čekají duely, na něž jen tak nezapomenete
Legendární sérii Pokémon je dlouhodobě vyčítána skutečnost, že je příliš přístupná, díky čemuž její zástupce lze hrát prakticky v jakémkoliv věku. Co si ale budeme povídat – jak stárnete, už vás absence výzvy moc netěší, nebo to tak minimálně určité procento hráčů má, a já se rozhodně řadím mezi ně. A možná proto mě příjemně překvapilo vydání podobně laděného titulu Monters Crown: Sin Eater, který se s vámi ani na moment nepáře. Už samotný příběh je dost temný. Postavena před vás není žádná nevinná krádež ani situace evokující pobavení. Nic takového!
Určité příšery nemají nikdy špatnou náladu.
Svět, jímž procházíte, je hodně ponurým místem, takže své putování startujete v monstry často navštěvované vesnici, kde se vaše rodina snaží přežít. Tato snaha se jí daří až do momentu, než dům navštíví inkvizitor a v poutech odvede vašeho bratra, za nímž následně jakožto nezkušený trenér příšer vyrážíte. Nečekejte ale, že před vás bude postaven přátelský prostor plný tvorů, kteří si jen tak vesele hopsají. Je to zde právě naopak, což v praxi znamená, že tu po vás prakticky vše, na co narazíte, jde. Naštěstí pro vás brzy najdete obchod, kde je vám poskytnuta pětice příšer, které můžete koupit, a tak reálně započnout svou kvůli otevřenému světu dost rozbředlou výpravu.
Tvůrci se s tím nemažou.
Nabídnuty jsou vám kusy orientované na prostý boj, magii a také specifické útoky, jež cílí na mysl nepřátel. Vybrat si je tím pádem z čeho. Sám jsem odstartoval s tvorem, na jehož děsivě vypadajícím tělíčku byla namontována kosa. Jakožto startovní kus stál za to, jak už to ale v těchto hrách bývá, velmi rychle byl nahrazen zajímavějšími alternativami disponujícími silnějšími kouzly a leckdy také větším objemem životů. Každý základní druh byl z podstaty věci velmi zajímavý, jelikož nabízel unikátní nabídku schopností postavených na magii, hrubé síle, ale také aspektech spojených s přírodou. Dost se mi pak líbilo i vizuální zpracování jednotlivců. Tradičně pak můžete počítat s tím, že určité druhy jsou efektivnější proti jiným a naopak.
Počáteční výběr je slušný.
Zásadní novinkou, kterou Monters Crown: Sin Eater oproti konkurenci nabízí, je prvek fúze a křížení, v jehož rámci máte možnost z už existujících monster spojením vygenerovat nové kusy. Cesta je to vskutku zajímavá, avšak náklady občas převyšují to, co dostanete. Je tudíž nutné si vždy pořádně rozmyslet, zda má daná transformace smysl, jelikož ztráta je zkrátka nevratná. S příšerkami si pak tradičně můžete vytvořit vcelku slušný vztah. Komplet ale z velké části stojí na grindu, díky němuž lze i z toho největšího chudáka aktivním lovením monster udělat opravdu silnou entitu schopnou měnit průběh bitev. Reálně to pak potřebujete, jelikož tento svět se s vámi ani na moment nemaže, takže jakékoliv selhání vede ke ztrátě financí, což fakt nechcete. Do jisté míry jsou proto zásadní výzvou duely a také střety s různými bossy čekajícími na rozličných místech herního světa.
Generovat lze ve hře Monter Crown Sin Eater opravdu zajímavé kousky.
Jak už bylo řečeno, Monters Crown: Sin Eater dost sází na prvek grindu, který je reálně jeho primárním nedostatkem. Prakticky neustále totiž musíte proti něčemu bojovat, kvůli čemuž je putování herním světem občas dost otravné. Přeci jen nechcete neustále kosit soky, kteří vám i přes absenci dostatečné síly skáčou do cesty. Přitom by stačilo, kdyby vás jejich existencí hra v jistých momentech už zkrátka nezatěžovala. Avšak to bych chtěl asi příliš, protože nic takového tu bohužel není. Z mého pohledu se ale jedná o jediný skutečný nedostatek, s nímž je třeba se smířit.
Některé střety vám dají opravdu zabrat.
Monters Crown: Sin Eater hravě dokáže konkurovat Pokémonům a v lecčem je dokonce strčí do kapsy
Pokémon jsou jednou z nejstarších herních sérií a je to na nich vidět. Ano, mají bezpochyby své kvality a strávit u nich lze hodiny. Jako celek však neprocházejí dostatečnou evolucí a leckdy v nich dokonce dochází k různorodým selháním. Monters Crown: Sin Eater je proto příjemným závanem svěžího větru, který jasně ukazuje, že tento žánr lze posouvat a dokonce nastavovat nová témata. Pozitivně vnímám jak příběh, tak i křížení monster, které je velmi povedené. Méně by tu však mohlo být grindu, jenže je otázkou, zda to bez něj v tomto formátu vůbec jde.
