Recenze S.T.A.L.K.E.R. 2 Heart of Chornobyl – Bolestivý návrat do Zóny

Pamatujete si ještě na titulní scénu z prvního dílu série S.T.A.L.K.E.R.? Přesně tak začíná i druhý díl, jen nejste na maděru, ale připraveni do akce. Zóna vás volá a vaším úkolem je zkoumat anomálie za pomoci specifického nástroje. Vše jde dobře až do momentu, kdy se na scéně objeví skupina chlápků a odstartuje skript, který vám znemožní je zlikvidovat. Nějak to přeci jen začít musí, že? Jakmile se probudíte z vynuceného spánku, nemáte nic z toho, co jste našli, a je nutné s tím něco udělat, protože na tomhle místě rozhodně nejste ze srandy mutantům.

První hodiny v Zóně jsou náročné, a časem ovšem náročnost neklesá, nýbrž stoupá, protože jak postupujete příběhem, staví před vás zdejší drsný svět čím dál tím více hrozeb, s nimiž se dokážou vypořádat jen skuteční stalkeři. Děj, točící se okolo zrady a boje zdejších frakcí, s herní dobou okolo 25–40 hodin, dle mého názoru stojí na slušných základech, takže vás jeho objevování bude bavit. Jak už to ale ve hrách s gigantickým otevřeným světem bývá, po většinu času vás od něj budou odvádět vedlejší úkoly. Ano, sekundárních zakázek tu není málo a některé nejsou na poměry žánru vůbec špatné.

Hodně se mi líbila například prácička, při níž jsem měl roznášet vodku do tajných skrýší. Každá z nich nabízela něco pěkného, takže jsem vodku vždy vyměnil za její obsah, což se moc nelíbilo jejímu vlastníkovi, s nímž jsem se na posledním stanovišti musel vypořádat. Jeho kamarádi pak našli jen mrtvolu bez viníka, takže jsem byl nucen si s nimi připít na jejich padlého přítele.

Koncept většiny úkolů ovšem stojí na tradičním MMORPG a RPG formátu, takže vždy máte něco přinést, zabít nebo si s někým pokecat. Občas sice dojde na nějakou kreativnější chvíli či volbu s přesahem, ale není to časté. Osobně s tím ale nemám problém, protože chápu, že zaplnit svět takového rozsahu unikátními zakázkami nebyla žádná legrace. Frakce by však mohly mít více prostoru zazářit.

Zatímco o pestrosti zakázek by šlo vést diskuze, autorům nelze upřít, že jimi vytvořená Zóna je brilantním kouskem, který máte po většinu času chuť prozkoumávat. S.T.A.L.K.E.R. 2: Heart of Chornobyl před hráče staví hromadu zajímavých bodů, které jim někdy nabízejí dodatečnou výstroj, zatímco jindy staví do cesty smrtící anomálie. Ty jsou součástí tohoto temného místa. Jakmile se s nimi ale naučíte pracovat, pomohou vám zdolat nemalé množství protivníků, kteří budou natolik neopatrní, že do nich bez rozmyslu vběhnou, což vede k ošklivým následkům.

Tato ponurá část světa vám nedává k dispozici pouze anomálie, často přinášející speciální kamínek posilující vaše schopnosti za cenu pomalu rostoucí radioaktivity. Nabídnuta je vám též opravdu pestrá škála zbraní, jimiž se můžete vybavit. Do rukou se vám během hraní dostanou útočné pušky, brokovnice, samopaly a také odstřelovačky. S každou zbraní můžete následně pracovat a zlepšovat její efektivitu skrze různá přídavná vylepšení a nástavce. Dost zásadní je též jejich stav, protože opotřebovaný nástroj se vám může zaseknout, zatímco dobře opečovávaná puška je něco, na co se můžete kdykoliv spolehnout. A že to je potřeba!

S.T.A.L.K.E.R. 2: Heart of Chornobyl je plný různorodých nepřátel, kteří vám půjdou po krku. Lidské protivníky většinou sundáte jedinou dobře mířenou ranou. Jakmile ale narazíte na mutanty, čekají vás problémy, protože jsou to vždy tužší oponenti, často doprovázeni zombie posluhovači z řad lidí. Zóna je dost divoká, takže se v ní člověk musí připravit na vše, co si dokáže představit. Zpracování herního světa je spolu se zbraněmi a škálou nepřátel na vysoké úrovni.

Pokud pak náhodou nechcete trávit čas dlouhými přesuny z jedné základny do druhé, tvůrci vám nabízejí rychlé cestování za pomoci průvodců, ochotných vás za nějaký ten peníz dovést během chvíle kamkoliv. Tak to by byla pozitiva, a nyní se podíváme na to, kde S.T.A.L.K.E.R. 2: Heart of Chornobyl aktuálně neexceluje ani adekvátně neprospívá, nýbrž vyloženě selhává na plné čáře.

Zóna je zde místem kypícím životem, což by samo o sobě nemuselo vadit. Jejím hlavním problémem však je, že vám nepřátele hází rovnou do obličeje. Vím, zní to bezpochyby zvláštně, ale realita je skutečně taková. Když putujete herním světem, tvůrci vám stabilně házejí do cesty náhodné situace. Na konci dne jich je ale tolik, že vás začnou vyloženě štvát, protože nebudete chápat, proč musíte neustále někoho posílat do věčných lovišť. V S.T.A.L.K.E.R. 2 Heart of Chornobyl však není problémem pouze přemíra protivníků, ale také způsob, jakým se objevují. Často zkrátka jdete, a najednou se před vámi, nebo jen pár metrů od vás, objeví mutanti nebo konkurenční hlídka, s nimiž musíte bojovat.

Příjemná procházka, při níž máte od počátku zmapovaný terén, se kvůli této skutečnosti může rychle změnit v boj o přežití. To platí především, když narazíte na mutanty, protože s nimi si člověk moc zábavy neužije. Naopak lidské soky vyřešíte několika výstřely z útočné pušky se silnější municí. Osobně doufám, že v tomto ohledu dojde časem k nějaké optimalizaci, díky níž si nebudete připadat jako v DnD, kde se nepřátelé mohou prostě zjevit po hodu kostky. Kdyby ale tento nedostatek byl tím jediným, co mě při hraní S.T.A.L.K.E.R. 2 Heart of Chornobyl trápilo, byl bych šťasten. Bohužel toho bylo daleko více.

Za špatně zpracovanou považuji také AI. Ano, nepopírám, že v rámci boje může fungovat takticky. Její reakce jsou však dvojího rázu: buď si vás vůbec nevšímá, nebo naopak vidí hrdinu i přes křoví a jiné překážky, což činí tichý postup prakticky neuskutečnitelným. Její samotný postup pak připomíná počáteční výpady Rusů proti ukrajinské obraně – vrhá se přímo proti vaší hlavni, kde ji čeká jedině smrt. Mutanti se často zasekávají v prostoru a mají potíže zdolávat překážky.

Hlavním problémem této hry je přítomnost bugů. Upřímně nevím, jak probíhalo testování, avšak už dlouho jsem neviděl takový objem různorodých chyb. Některé jsou samozřejmě úsměvné, ale když vás nepřátelé kosí přes zdi nebo nemůžete vybrat teoreticky důležité ostatky, už to nelze tolerovat. Je mi to líto, protože jsem vzhledem k odkladu očekával, že po této stránce bude S.T.A.L.K.E.R. 2 Heart of Chornobyl bezproblémový. Nakonec je to však spíše katastrofa, jejíž rozměry se odvíjejí od štěstí jednotlivce, které mu umožní se „broučkům“ vyhnout.

Posledním faktorem, který považuji za problémový, je optimalizace. Nedávno jsem svému PC dopřál RTX 4070 Ti Super. Nepočítal jsem s tím, že bych mohl během hraní zaznamenat potíže. Stejně jako v případě vyladěnosti to byl omyl. Na kartě za více než 20 tisíc korun trpěla hra zásadními propady fps. Sem tam došlo i k pádům, kdy si S.T.A.L.K.E.R. 2 Heart of Chornobyl sám kartu shodil. Upřímně si nedokážu představit, jak bude hra fungovat na slabších sestavách, které splňují minimální požadavky, protože i s lepšími stroji mohou nastat obtíže.

S.T.A.L.K.E.R. 2 Heart of Chornobyl je v podobné situaci jako Cyberpunk 2077 při vydání. Máme zde potenciálně výbornou hru se zajímavým příběhem, propracovaným herním světem, hutnou atmosférou a zábavnou hratelností, která však trpí množstvím bugů, které mohou narušit zážitek. Optimalizace rovněž není ideální – hra na strojích za desítky tisíc korun neběží optimálně, což je velký problém.

Kvůli špatné optimalizaci, problematickému zpracování některých prvků, nevyzpytatelné AI a množství bugů bych aktuálně S.T.A.L.K.E.R. 2 Heart of Chornobyl nedoporučil nikomu, kdo nechce stres ze zklamání oproti slíbenému zážitku. Pokud se ale v budoucnu dočkáme oprav, podobně jako u Cyberpunku 2077, pak by se návrat do Zóny mohl vyplatit – atmosféra je totiž stejně hutná jako před 17 lety a hratelnost neméně chytlavá. Hru zatím doporučuji vyzkoušet jen v rámci Game Passu. Když vám její nedostatky nebudou vadit tam, klidně do ní jděte zážitek je to neskutečný.