Redfall je bezzubým propadákem

Tvůrci Dishonored a Prey přicházejí s novou hrou. Tentokrát se odklánějí od zážitku pro jednoho hráče a přinášejí formát fungující jak sólo, tak i v kooperaci. Jakým způsobem funguje lov upírů v tomto kousku a jak na tom celkově je, se dozvíte v následujících odstavcích.

Příběh Redfall jakoby vypadl z pera Stephena Kinga. Upíři zaplavují město a lidé jsou nuceni čelit situaci, která je pro ně naprosto nečekaná. Naštěstí je tu parta hrdinů, kterou se krvesajové rozhodli nepustit ze svého dosahu. A nyní za tento omyl doplatí v maximální možné míře. K dispozici máte celkem pět hrdinů s unikátními schopnostmi. Za sebe jsem se vrhl do herního světa v kůži ostrostřelce Jacoba doprovázeného havranem, šeptajícím mu stále do ouška nějaká tajemství. Vedle svého ptáčka označujícího nepřátele dokáže tento bojovník aplikovat na své tělo neviditelnost nebo proti nepřátelům použít magickou odstřelovací pušku, s jejíž pomocí dokáže do pekel poslat klidně i několik upírů za sebou.

Od Arkane Austin většina hráčů očekává, že jim nabídne podobný formát úrovní jako v Dishonored. Jednoduše řečeno rozsáhlé destinace, které půjde prošmejdit do poslední pídě. Nevím, jak to budete mít vy, avšak já nemohu říct, že by zde bylo objevování jednotlivých částí mapy něčím, u čeho by člověk zažíval opravdu něco kreativního. Vlastně jsem ve většině případů vůbec neřešil to, jak daným situacím čelit, protože ať už jsem čelil přesile, nebo jednomu silnějšímu protivníkovi, vždy mi přišlo, že před mou mysl není postavena žádná výzva reálně nabádající k tomu, abych se pokusil určitý problém řešit jiným způsobem. Vzhledem k minulosti vývojářů nechápu, jak se mohlo stát, že jejich novinka více nepracuje s možnostmi otevřeného světa, které rozhodně nejsou malé.

Kupříkladu jednotlivé budovy by mohly být více otevřené a nabízet hráči pestřejší škálu alternativ, jak se do nich dostat, jelikož ta aktuální je hodně nedostačující a v některých ohledech bych se ji nebál označit za omezující. Od Arkane Austin jsem v tomto ohledu očekával rozhodně více, protože tohle studio bylo vždy schopné dělat kvalitní úrovně. Nechápu, kde se tentokrát stala chyba. Musím však říci, že pokud jde o atmosféru, tak ta je velmi hutná, takže se jak v noci, tak i ve dne můžete do městských ulic naplno ponořit a vychutnávat si dojem z města zasaženého útokem smrtících monster. Podnětů je v prostoru opravdu hodně. Někde lze spatřit pohozené dětské kolo, jindy zas stopu krve vedoucí za roh, kde na vás čeká její vlastník. Určitá místa dokonce vyprávějí své příběhy, a dokonce vám stále nabízí nové předměty, jimiž se dá vyzbrojit.

Za škálu nástrojů, s nimiž lze upíry kosit, je nutné tvůrce pochválit. Je skutečně pestrá. K dispozici máte různé typy pistolí, pušek, brokovnic a také kolíkovačů, či UV zářivek transformujících nepřátele v kámen. Výstroj je jasně daná, takže si ji bohužel nelze příliš upravit, a tak musíte vždy pečlivě vybírat, jaké nástroje si vezmete do rukou. Některé totiž nabízejí tlumič, zatímco jiné namísto něj disponují vyšší bojovou efektivitou. To, jak je nástroj účinný, definuje primárně úroveň a statistiky, jimiž disponuje. Vyloženě formovat tu můžete pouze svého hrdinu, před něhož je postaven neskutečně jednoduchý dovednostní strom, který vylepšuje fungování schopností, jimiž disponuje. Mnou hraný Jacob kupříkladu může svou neviditelnost vylepšit tak, že ani po výstřelu nezmizí a navíc v ní navýší svou bojovou efektivitu, což je také samo o sobě při boji dost zásadní.

V ulicích města čelíte za pomoci zmíněných zbraní různým nepřátelům. Velkou část protivníků tvoří okultisté a dobře vyzbrojení specialisté. Těm však většinou stačí poslat jednu mezi oči a je po problému. Vedle nich se můžete těšit na upíry. Ti obyčejní představují snadný cíl, který musíte vždy srazit na kolena a následně do něj vpravit kolík. Stejně na tom jsou i vyšší upíři, u nich je však nutné většinou počítat s tím, že kromě teleportu disponují také nějakou tou speciální schopností. Třeba Sinker vás dokáže vysát do sucha, což není úplně příjemné, zatímco Angler sází na přitažení, v jehož rámci vám zaboří své špičáky rovnou do krku. Základní spektrum není špatné, avšak mohlo by být pestřejší. Je trošku škoda, že „správci“ jednotlivých lokací nejsou vytvořeni trošku kreativněji. V podstatě se jedná o speciální upíry, které můžete vidět kdekoliv jinde. Mají pouze o něco více životů než jejich kolegové, což je na jednu stranu fajn, avšak nevím, zda je to dostačující. Pokud čekáte, že na tom jsou bossové lépe, ani v tomto ohledu vás nepotěším, protože jsou stejně jako nižší upíři dost nevýraznou složkou a pravděpodobně si na ně za pár dní od odehrání tohoto kousku ani nevzpomenete.

„Fascinujícím“ faktorem Redfall je také to, jak je v něm zpracována umělá inteligence. Ta je super tupá, takže si s ní můžete dělat, cokoliv se vám zachce. U upírů ovládaných touhou po krvi bych asi chápal, proč se za vámi celkem bezhlavě běhají a nechávají se po desítkách a možná i stovkách zabíjet, avšak v případě lidských nepřátel by větší rozvaha rozhodně nebyla na škodu. Ti se svou hloupostí bojují ještě možná o něco více než krvesajové, což vám dává možnost zlikvidovat celý oddíl upírských posluhovačů bez toho, aby si vás některý z nich všiml. Občas se sice zmůžou na nějakou protiakci, avšak většinou jen bídně padnou pod náporem vaší palby. A je v podstatě jedno, na jakou obtížnost hrajete, protože IQ tu nestoupá. Jediné, co se zvedá, je fyzická zdatnost těch, kteří vám čelí.

Největším problémem Redfall ovšem není tupá AI, ani dosti diskutabilně navržené lokace. Celek vyloženě potápí to, jak je na tom technická stránka, fps nejsou stabilní a každý krok může znamenat střet s bugem, který vám už neumožní dále pokračovat ve vaší cestě. Bugy zasahují jak obyčejné hráče, tak i nepřátele, takže se vám často stane, že se vaši protivníci někde seknou, čímž se do jisté míry odsoudí k smrti. Jenže tak to opravdu být nemá. Stejně tak by měla mít hra na moderních sestavách stabilní fps, což také nesplňuje.

Redfall představuje ve všech ohledech selhání vývojářů z Arkane Austin, od kterých většina jistě očekává komplexní titul s řadou možností, jak problém řešit. Pokud takové představy máte, rozhodně neočekávejte, že zde něco takového dostanete. Namísto toho se můžete těšit na titul s tupou AI, chudou škálou nepřátel a relativně nedomyšlenými úrovněmi. Nad pomyslným pádem do zapomnění tento kus drží relativně slušný příběh, funkční hratelnost a hutná atmosféra, kterou však často značně narušují bugy a příšerná optimalizace.

Je to neskutečná škoda. Vlastně bych se nebál říci, že tu byl promarněn neskutečný potenciál. Cesta Redfall však zatím ještě nekončí. Tvůrci pro něj mají plány, takže doufám, že časem se dočkáme třeba toho, že optimalizace bude zlepšena, některé výrazné nedostatky odstraněny a škála nepřátel navýšena. Nejsem si však jist, zda je tato myšlenka reálná a nejedná se spíše o zbožné přání. Nákup Redfall však rozhodně nedoporučuji, a vlastně byste se mu měli vyhnout i v rámci Game Passu, tahle hra za váš čas prostě nestojí.