Článek
Artušovská legenda mě v mém mládí hodně formovala. Koncept rytířství a zásadovosti byl něco, co mě vždy dost fascinovalo, proto mě desková hra Tainted Grail: Pád Avalonu zaujala prakticky na první pohled. Do jisté míra za to mohlo bezesporu to, že jsem měl možnost pár her z tohoto vesmíru hrát, avšak i samotný formát, jakým byl tento titul prezentován, představoval něco, co mě lákalo jako můru k lampě.
Svět je v Tainted Grail: Pád Avalonu v potížích
Hlavním faktorem tohoto kooperačního RPG je příběh, který se odehrává na tajemném ostrovu Avalon, na nějž dopadá temnota. Magické menhiry totiž ztrácí svou sílu a absence energie se projevuje tak, že se v kdysi poklidných místech začínají objevovat tvorové, kteří rozhodně nemají přátelské úmysly. Krajinou se šíří nemoci a obyvatelstvo celkově neprožívá nejlehčí časy. Doba je natolik zlá, že se nakonec jedna z postižených vesnic rozhodne, že vyšle čtyři své vyvolené do Kamelotu, který je odjakživa majákem naděje a spravedlnosti. Jak to ale v těchto hrách bývá, rozhodně se nejedná o cestu, jež by byla procházkou růžovým sadem, spíše naopak. Zlo je všudypřítomné a k cíli se dostanou jen ti nejschopnější.
Pro hraní Tainted Grail: Pád Avalonu je třeba mít větší stůl.
V samém úvodu si máte možnost zvolit hrdiny. Rozhodně to nejsou žádná ořezávátka, avšak ani bych neřekl, že jejich celoživotním snem byla právě kariéra vesnického šampiona. Jak už to ale tak bývá, někdy si prostě nevyberete. Každá z postav je vykreslena velmi pěkně, takže si k nim lze vytvořit určitý vztah, a to nejen díky jejich unikátním schopnostem, ale také možnosti si vytáhnout štětec a jednoduše si své oblíbence vybarvit. Neschází tu ani vývoj, v jehož rámci si na třetí úrovni máte možnost odemknout kartu dovedností, která dokáže jednotlivce slušně nakopnout.
Každé místo má v Tainted Grail: Pád Avalonu své kouzlo.
V každém z kol má váš hrdina, či rovnou hrdinové, určitý objem energie, kterou může vynaložit na provádění akcí. Základním tahem je průzkum lokace, v jehož rámci objevíte taje místa, které se stane vaší cílovou destinací. Objevovat budete většinou prostory okolo impozantních kamenných menhirů, které pomalu vyhasínají. Váš čas je krátký a tak je třeba zaměřit se co nejvíce na plnění úkolu, který máte v dané kapitole před sebou. Za sebe cením to, jakým způsobem jsou navrženy jednotlivé lokace. Všechny mají navíc nějaké to pozadí, čímž společně vytvářejí historii herního světa.
Tainted Grail: Pád Avalonu před vás staví různorodé události.
Dělat toho lze při hraní Tainted Grail: Pád Avalonu opravdu hodně
Vedle průzkumu budete s vaším hrdinou také získávat suroviny nutné k přežití, hledat nové předměty, nakupovat výstroj a také rozsvěcovat menhiry, jež rapidně expandují prostor k průzkumu. Na svých cestách se můžete setkat s řadou zajímavých událostí, ale také postav. Některé jsou vyloženě neškodné, ale někdy přeci jen narazíte na nějakého toho netvora, či člověka, který vám nepřeje.
Monstra v Tainted Grail: Pád Avalonu dokáží slušně zatopit.
Každý souboj tu představuje náročný hlavolam, v jehož rámci se snažíte co nejlépe navrstvit kombinace karet nabízejících různé efekty. Do jisté míry bych se nebál říct, že jakmile před sebou máte karty, většinou máte tak nějak jasno, zda svého soka porazíte, nebo naopak bude souboj pro vás fatálním neúspěchem. Naštěstí je zde vždy možnost utéct a vyhnout se tak některým sokům. Jsou tu však střety, kterým se jednoduše vyhnout nelze, a to jsou bitvy s bossy. Ty jsou dost tvrdé, takže většinou bude jejich absolvování dost bolet. Zajímavé je, že dost podobně jako střety probíhají také diplomatická jednání, jen s tím rozdílem, že v nich řešíte jiné hodnoty.
K dispozici máte v Tainted Grail: Pád Avalonu opravdu slušný deník.
Zatímco v případě soubojů je tak nějak jasno, jak se celá situace vyvine, během putování světem je to o kapku horší. Zde totiž přichází na řadu kostky, které jsou aspektem natolik neovlivnitelným, že občas kazí celkový zážitek z hraní. S jejich pomocí toho totiž řešíte opravdu hodně a ne vždy k vaší spokojenosti. Šance na selhání jsou nebývale velké a nejednou vám nepomůže ani to, že si k hodu přičtete některou z hodnot, jimiž váš hrdina disponuje. Do jisté míry bych se nebál faktor kostek označit za největší problém pro řadu hráčů, protože když se zkrátka nedaří, frustrace se může dostavit velmi brzy po startu. V případě, že se například zraníte při přelézání překážek, rozhodně vás nečeká rychlá regenerace a čas nebývale pospíchá, takže se vám každé selhání může šeredně nevyplatit.
Čas v Tainted Grail: Pád Avalonu neúprosně běží.
Výprava do světa Tainted Grail: Pád Avalonu rozhodně není pro každého
Tainted Grail: Pád Avalonu je ve všech ohledech výrazným kooperativním RPG, které lze hrát sólo i s přáteli. Jeho náročnost je vcelku vysoká. Kvůli relativně slušné míře náhody se vám nejednou stane, že vaše výprava skončí v trošku nečekaný moment. Samozřejmě je zde vždy možnost, některé faktory ignorovat a putovat dál, je to však hlavně na tom, jako moc se chcete podat tomuto temnému světu a jeho pravidlům. Jeho nejvýraznějším faktorem je ovšem bezesporu to, jak hutně je tu zpracován příběh, který nikdy nemusí mít, díky pestré škále alternativních cest, totožný průběh.
Figurky jsou v Tainted Grail: Pád Avalonu zpracovány na jedničku.
Za sebe bych Tainted Grail: Pád Avalonu doporučil primárně zkušenějším hráčům RPG. Rozhodně se totiž nejedná o titul, do kterého by bylo snadné naskočit. Ano, jsou tu některá usnadnění, avšak celkově vám dokáže průchod tímto temným světem dát slušně zabrat, což je super. Bez ostatních spoluhráčů si v rámci času hra může ukousnout klidně 30 hodin a když zapojíte do hraní i další hrdiny, finální hodnota klidně ještě naroste.
Za poskytnutí kopie Tainted Grail: Pád Avalonu děkuji českému distributorovi hry, společnosti Albi.
