Velkolepá strategie Válka o prsten je nutností pro každého fanouška světa Pána prstenů

Příběh hry Válka o Prsten: Druhá edice se odehrává ve Středozemi během Třetího věku. Společenstvo vyráží z Roklinky ve snaze to zlu pěkně osladit. Nepočítejte však s tím, že dostanete hromadu žetonů jako v jiných hrách. Těšit se můžete na haldu figurek. Tedy přesněji řečeno 205 kousků, z nichž většinu tvoří služebníci zla. Ano, je to tak, zlo tu má zkrátka navrch, takže elfové, trpaslíci a lidé budou muset čelit jak skřetí pěchotě, tak i obrům, zlým lidem, vrkům, mumakilům a nazgûlům.

Počet hráčů: 2 – 4

Herní doba: 150 - 180 minut

Věk: 13+

Že se nebude jednat o úplně vyrovnaný souboj, neukazuje pouze rozdělení sil, ale též počet startovních kostek, s nimiž mohou zúčastněné strany pracovat. Zatímco Stín startuje partii se sedmi kousky a finální počet může narůst ještě o tři další kostky, v případě Svobodných národů máte na začátku pouze čtyři kostky s tím, že se ještě později dočká dvou dalších. Dodatečný kostky jsou propojeny s danými postavami, takže po jejich pádu o ně následně přijdete. Smrt je tu zkrátka nemilosrdná.

Celkem vám může na kostkách padnout šest symbolů. Akce na nich zobrazené jsou prakticky totožné. Liší se pouze jediný symbol a tím jest zvláštní akce, protože v případě dobra je spojená s vůlí západu, zatímco u zla je propojená s okem. Když vám padne při hodu za Stín takovýto symbol musíte je přesunout do levého rohu bez ohledu na to, kolik jich je. Vůle západu je naopak na poli kostek žolíkem, takže skrze ni lze nahradit jakoukoliv kostku.

Jakmile je hozeno, hráči se střídají ve vyhodnocování jednotlivých kostek. Když máte menší počet můžete pasovat až do okamžiku, než se hodnota vyrovná. Úplně první možností je pak použít akci postav. V případě, že ještě existuje Společenstvo, lze jej posunout jako celek na Cestě Společenstva, ukrýt ho po odhalení před zraky nepřátel, oddělit od něj některé společníky, nebo pohnout se skupinami, v nichž společníci jsou.

Společenstvo totiž nemusí jít vůbec podle plánu, ale lze ho různě rozdělit dle vašich představ. Jakmile se však postavičky oddělí, je to permanentní krok. Kupříkladu takový Boromir vůbec nemusí zemřít a lze ho vyslat do Gondoru, aby pomohl válečnému snažení svého otce. Chcete do války vtáhnout trpaslíky? Žádný problém! Stačí Gimliho poslat na výpravu do Ereboru a jeho lid může být do války zapojen. Z postavy je pak možné udělat vojevůdce některé z armád.

Pokud je některý z hrdinů v čele vojska, může se přesunout do sousedního regionu a zaútočit na nepřítele. Popřípadě je zde ještě možnost vyhodnotit akční kartu se symbolem meče. Stín je v rámci možností značně omezen. Může pouze pohnout služebníky, což v případě Nazgûlů znamená, že se s nimi lze vydat kamkoliv na mapě, kde není nepřátelská pevnost, nebo je připojit k některé z armád. Druhým symbolem, který se může objevit na vašich kostkách je armáda.

Pokud vám padne můžete pohnout až s dvěma vojsky, zaútočit na nepřátelskou armádu, nebo vyhodnotit kartu události, která je spojená s tímto symbolem. U Stínu takto lze odstartovat masivní verbování, zatímco Svobodné národy mohou mezi služebníky nepřítele pochodujícími ve smíšené armádě vyvolat svár a zmatek. Když armádu posunete na nepřátelské území bez jednotek zaberete jej. Nelze je však přesouvat do prostoru vlastněný národem s nímž neválčíte.

Jeden by si sice řekl, že válka je vlastně už od začátku, avšak tak tomu ve Válce o prsten opravdu není. Víceméně všechny národy jsou na počátku v neutrálním stavu na stupnici, která prezentuje jejich politické smýšlení. Aby národ mohl vstoupit do války je třeba ho dostat na červenou plochu, kde už čeká válka. Vstříc konfliktu vás mohou posunout výpady nepřátelské armády, moment kdy je dobyto některé z vámi vlastněných sídel nebo kostky.

Ano, třetí symbol, který je možné nalézt na kostkách je shromáždění a funguje tak, že jím můžete posunout aktivované národy blíže k válce. Jakmile je válce máte příležitost verbovat dvě normální jednotky, dvě postavičky vůdců nebo jednu elitní jednotku. V případě, že sáhnete po dvou panáčcích musíte je dát vždy do odlišných regionů. Rekrutujete pouze jednotky z vaší zásoby. Stejně tak je nutné, aby zvolená figurka byla z frakce ve válce. Umístit jí pak můžete na místo, kam podle pravidel herního světa patří. Trpaslíky třeba v Gondoru rozhodně nenaverbujete, stejně tak ani rohanské jezdce v Šedých přístavech.

Padnout vám též mohou oba symboly, načež si musíte vybrat. Síly je možné verbovat ve volných regionech v nichž se nenachází nepřátelé. Když už jsem u verbování tak nemohu nezmínit, že touto cestou Stín rekrutujete mimo jiné také služebník. Získat lze takto Sarumana, Černokněžného krále nebo Ústa Sauronova. Každý vyžaduje trochu jiné podmínky pro nasazení. Poslední zmíněný kupříkladu žádá, aby bylo Společenstvo v Mordoru, nebo všechny Svobodné národy ve válce. Když taková situace nastane, můžete ho umístit do jedné z pevností. Jednou za kolo pak může užít kostku se shromážděním jako symbol armády, což se při ofenzivě může hodit.

Další z možností, které se mohou na vaší kostce objevit je symbol události. Pokud se zjeví můžete si dobrat vaši kartu události, nebo naopak zahrát kartu události, a tak nepřátelům zavařit, či posílit své snažení s pomocí efektu umístěného na horní části karty. Když je kupříkladu Boromir v Gondoru, lze za něj naverbovat jednotku a vzít si dvě strategické karty události, zatímco Mordor může při využití akce skalní obři vyměnit dvě obyčejné jednotky kdekoliv na mapě za elitní. Události zkrátka dokáží při správném využití dost zamíchat chodem světa.

Pokud vám za Svobodné národy nesedí hod jedné z kostek, máte možnost jej ve válce o prsten změnit. Nástrojem transformace je elfí prsten, který použijete a proměníte tak kostku v symbol, po němž toužíte. Dáváte však stejnou možnost nepříteli. Když jí taktéž při svém hodu využijete žeton prstenu mizí.

Nyní se ale podíváme na Jeden prsten a jeho nositele. Společenstvo se pohybuje akcí postav, v jejímž rámci posouváte jeho žeton. Když se rozhodnete ukázat kde jste, vynulujete získanou hodnotu a objevíte se na vámi vybraném místě vzdáleném od poslední destinace určitý počet kroků. V případě, že takto dorazíte do velkého města nejenže se nositel může vyléčit od vlivu prstenu ale také aktivuje danou frakci, takže se trajdání vyplatí. Sauron se snaží nositele prstenu ulovit, k čemuž užívá své akční kostky jejichž počet je omezen pouze velikostí družiny.

Za každou kostku pak házíte ve Válce o prsten speciálními kostkami. Když Stín uspěje je nuceno dobro sáhnout po žetonech pátrání s různými výsledky. Společenstvo je v daný moment navíc odhaleno, takže musíte pohnout figurkou o daný počet bodů a umístit družinu na mapu na místo, kde se nenachází velká pevnost ani město. Pokud navíc během svého putování projdete skrze nepřátelskou pevnost musíte si přidat další negativní žeton pátrání. Poté co jste odhalení je navíc vyšší šance na opětovné odhalení. Celkově je to dost nepříjemná situace.

Zajímavým faktorem je pak možnost oběti, v jejímž rámci si sice snížíte korupci, avšak přijdete o vůdce, kterého pak musíte nahradit jinou postavou. Takto lze postupovat až do momentu, než všichni odejdou, což se samozřejmě stát nemusí. Pokud ale taková situace přeci jen nastane můžete ve výsledku vést třeba pouze známou dvojku vedenou Glumem. Cesta Mordorem je zkouškou vůle, takže při ní během každého kroku taháte žetony pátrání. V případě, že se vám podaří udělat pět kroků prsten je hozen do Hory osudu, zlo má po srandě a hra končí vítězstvím dobra.

Dostat prsten do Mordoru představuje fakticky jednu z cest, jak lze vyhrát ve Válce o prsten hru. Není to však jedná alternativa. Nesmíme zapomenout ani na boj, i když daná cesta je orientovaná spíše na Stín, protože Svobodné národy za normálních okolností většinou nemají dostatek sil na to, aby byly schopné vést efektivní ofenzivu a představují spíše zdržovací prvek než moc s potenciálem rozdrtit Saurona na bitevním poli.

Stín totiž disponuje nezměrnými zástupy, které vrhá do bitev. Ty tu mají více formátů. Tím základním jsou bitvy v otevřeném prostoru. Nejdříve si vyberete kolik jednotek nasadíte, načež vyhodnotíte jednu bojovou kartu za každou ze zúčastněných stran. Tentokrát se vyhodnocuje spodní část karty. Karty mohou, avšak nemusí být využity. Efekty ovšem vyhodnocujete podle čísla karet. Jakmile je vyhodnoceno hodíte si maximálně pěti kostkami za dostupné jednotky.

Jak už to tak ve hrách bývá, úspěšný hod je tu spojen vyšší hozenou hodnotou, takže každá 5 a 6 představuje úspěch. Neúspěšné kostky můžete přehodit. Počet kolika znovu hodíte je určen vedením (morálkou) všech přítomných. A zde spatříte další z důvodů, proč nemůže dobro vyhrát. I když totiž v boji zlikvidujete všechny nepřátelské jednotky, sok si je dá do záloh, zatímco vy o své muže při úspěšném výpadu nepřítele přijdete napořád. Každý méně úspěšný boj vás proto bude dost bolet. Vlastně se dá říct, že žádný nebude zcela bezbolestný.

Dost bitev se pak ve Válce o prsten odehrává ve formátu obléhání. Na začátku takové bitvy má bránící strana výhodu, protože pro úspěch při výpadu do regionu potřebujete hodit 6 a více. Následující tahy už však probíhají normálně a město či opevnění je po bitvě přiřazeno jedné ze stran. U pevností můžete jednotky stáhnout do jejich útrob. Přítomno může být pouze pět oddílů, které se brání. Nepřátelské figurky se přesunou do daného regionu a mohou užívat akci obléhání, v jejímž rámci dojde k výpadu na hradby.

Takováto bitva trvá pouze jedno kolo. Pro úspěch musíte hodit na kostkách 6, zatímco obráncům stačí pro zdárný zásah nepřátel 5. Každé obléhání pevnosti je proto masakrem. Celkovou dobu ovšem můžete v roli útočníka navyšovat skrze obětování elitních jednotek, které transformujete a tak získáváte další kola výpadu. Po dobytí získá útočník vítězné body nutné k vojenskému vítězství. Tato možnost dokončení partie je však pravděpodobnější za Stín než za Svobodné národy. I u nich však můžete dojít k ovládnutí určitých měst. Stejně tak není vyloučené, že nositel prstenu padne a nechá se podmanit. Alternativ je hodně.

Univerzum Pána prstenů patří mezi mé oblíbené, kvůli čemuž jsem se na Válku o prsten chystal už opravdu dlouho, avšak často nebyla nálada, a ani vůle. Nakonec se mi to ale přeci jen povedlo a musím říct, že se jednalo o jeden z mých nejvýraznějších deskoherních zážitků. Obdržel jsem totiž impozantní deskovku plnou možností, s nimiž jsem se musel naučit pracovat. Jakmile jsem se do hraní ale dostal bylo to zkrátka super.

První partie za Svobodné národy sice nedopadla dobře, avšak pochopení, že za ně nesmím být hrdinou, nýbrž chytrým obráncem, mi v dalších hrách dalo možnost za ně vyhrát. Hodně se mi líbila pak skutečnost, že v podstatě pokaždé jsem měl možnost prožívat úplně odlišný příběh než v předchozím tažení. Osobně u Války o prsten ještě nějaký ten pátek zůstanu. V budoucnu se pak bezpochyby můžete těšit na pohled na jednotlivá rozšíření, kterých se tento kousek dočkal.

Recenze vznikla na základě mé vlastní hry ze soukromé sbírky.