Vlčí stopou – Historie vzniku Zaklínače 3: Bez kvalitních lidí legendy nevznikají

Dost častým tématem v současnosti je, že AI všem vezme práci, přičemž vývojáři budou jedni z těch prvních. Jeden by si bezpochyby mohl myslet, že to není až tak nereálné, jenže takto lze uvažovat pouze za předpokladu, že si neuvědomujete propojení díla s jeho autory. Každý kus totiž prochází vývojem, jenž aktivně formují všichni, kteří „jdou“ okolo, nebo minimálně to tak leckdy bývá. Vlčí stopou – Historie vzniku hry Zaklínač 3: Divoký hon vám tento fakt dokonale ukazuje, jelikož je to výtvor tvořený řadou různých vyprávění ukazujících čtenářům, že za třetí díl série Zaklínač rozhodně nevznikal bez porodních bolestí a momentů žádajících si kreativitu a úsilí, jež leckdy přesahuje možnosti většiny.

Autor tohoto díla Zbigniew Jankowsky poskytuje čtenářům více než třicet kapitol, v nichž se jim snaží prezentovat různé příběhy provázející vývoj, přičemž můžeme vidět opravdu zajímavé kapitoly, leckdy neprezentující samotný vývoj, ale přicházející také s nějakým tím pozadím jednotlivých zaměstnanců, o kterých se díky tomu můžeme dozvědět více. Leckdy dokonce můžeme pozorovat propojení mezi jednotlivci, která jsou neméně zajímavá, jelikož na první pohled nejsou zřejmá, nebo by člověk naopak pracoval s jinou myšlenkou. Osobně považuji za super právě to, jak autoři aktivně prezentují historii jednotlivců spolu s jejich následným dopadem na projekt. To je prostě neskutečně cool.

Samotné příběhy, s nimiž Vlčí stopou – Historie vzniku hry Zaklínač 3: Divoký hon přichází, jsou nebývale šťavnaté. Většina z nich je rozložena do cca čtrnácti stránek, na kterých jsou události popsány opravdu hutně a čtivě. Rozhodně to není jen nějaký strohý popis či něco vyloženě textově nevýrazného. Výborné je zjišťovat, jaký mají třeba vliv jednotlivé úkoly a to, jakým způsobem se k nim stavíte během putování. Jeden by si totiž myslel, že zakázka začíná a končí tím, že ji vezmete. Ano, někdy to tak je, avšak nemalé procento z nich je tím či oním způsobem propojeno, takže jedno vede ke druhému a určité vyprávění může mít odlišný vývoj, když k němu přijdete před a po zakončení jiné práce.

Ano, jeden samozřejmě věděl, že to v obrysech takto je, avšak díky různým vyprávěním to jste schopni vidět širší souvislosti a spojovací prvky. Tvůrci sami Jankowskému prezentují, že právě to je největší výhoda her. Nikdy nemusí končit stejně, jelikož na konci může na finální podobu příběhu i jednotlivých pasáží mít dopad více prvků, než je tomu u knih, seriálů či filmů. Daleko více jsou tu pak překvapivě dle tvůrců akceptovány různé nedostatky.

Třeba taková Klepna objevující se na střechách domů rozhodně nebyla něčím, po čem by studio bažilo, avšak pro hráče to nepředstavovalo zásadní problém. Vlastně naopak, dodnes je to něco, co u nich budí úsměv na rtu. Na stránkách Vlčí stopou – Historie vzniku hry Zaklínač 3: Divoký hon se nedočítáme vždy pouze pěkné věci. Život je totiž také o problémech, starostech a překážkách všeho druhu, avšak je zajímavé číst, jak se studio s různými problémy vypořádávalo.

Vytvořit knihu rozhovorů o něčem takovém, jako je hra Zaklínač 3: Divoký hon, bezpochyby nebylo snadným úkolem. Autor díla Vlčí stopou – Historie vzniku hry Zaklínač 3: Divoký hon však odvádí výbornou práci, takže tu máme příležitost číst zajímavé příběhy orientované na jednotlivé členy vývoje, určité situace a také propojení vesmírů a lidí. Zkrátka a dobře je toho hromada, přičemž se to vše dobře čte, což osobně vnímám jako další velké pozitivum.

Komu bych za sebe v rámci této recenze knihu Vlčí stopou – Historie vzniku hry Zaklínač 3: Divoký hon doporučil? Za předpokladu, že patříte mezi fanoušky videoherní série Zaklínač, je tento kousek fakticky jasnou volbou s velmi přijatelnou cenovkou, která tak nějak odpovídá tomu, co po jejím zaplacení dostanete.

Za poskytnutí kopie knihy Vlčí stopou – Historie vzniku hry Zaklínač 3: Divoký hon na recenzi děkuji českému distributorovi, společnosti Xzone.