Chci zpátky své zoubky patří do hrstky her pro děti, které nesmíte minout

Medvídci Hop! jsou o něco komplexnější verzí výborné deskové hry pro nejmenší - Ovečky Hop! Rozdílů mezi oběma tituly je dostatek, základní myšlenka je však dosti podobná tomu, co fandové skákajících ovcí už znají. Vašim cílem není nic jiného, než dostat medvědy z jedné strany herního pole na druhé. Oproti cestě napříč nevelkou krajinkou plnou vlků se ale jedná o poznání náročnější cestu. Putujete totiž přes nevyzpytatelné kry, které mohou mizet a nejen to. Vítr je může posouvat napříč herním polem, takže si nikdy nebudete moci být zcela jistí, jakým směrem se bude vaše dobrodružství ubírat.

Stejně jako v Ovečky Hop! i při hraní Medvídci Hop! definují většinu hry kostky. K dispozici máte celkem dva kusy kostek, s nimiž během hraní naráz házíte. Jedna kostka definuje to, jaký lední medvěd bude hrát. Každým hodem můžete posunout buď medvěda jasně určené barvy, nebo některého z medvídků disponujících jednou ze dvou barev přítomných na kostce. Vedle této „pozitivní“ kostky najdete také kostku Špatného počasí. Ta může mít negativní vliv na kry, které kvůli ní budete odstraňovat, nebo posouvat napříč mapou na volná pole.

Už od startu před sebou máte jasně nastavenou plochu plnou ker. Někdy jsou volné. Jindy na nich zase čekají tuleni, a právě přes ty tu medvědi skáčou. Je tím pádem dobré je řadit tak, aby stejně jako v dámě měl medvěd co nejlepší prostor ke skoku. Vítězíte pouze za předpokladu, že se medvědi dostanou na druhou stranu mapy suchou tlapou. Když všechny ledy prasknou, máte smůlu. Medvídci Hop! je výbornou rychlou hrou, do které se mladší hráči během chvíle dostanou, rozhodně je to jeden z kousků, který by vám neměl v herní přihrádce chybět.

Mufíkové jsou roztomilá stvoření, která si zaslouží lásku a péči. Tomu vašemu však utekly všechny zoubky a vašim úkolem není nic menšího než mu je v rámci hry Chci zpátky své zoubky vrátit opět do úst. Nebudete po nich však pátrat po místnosti, ale dostanete se k nim skrze kolo, který je natolik výrazným prvkem, že tu prochází vývojem. V jeho základní verzi totiž při otočení můžete vedle zoubků na vizuálně zajímavé podložce získat také karty z tří různých barev.

Když se vám podaří získat dvě jednobarevné karty, můžete ještě před otočením kola přidat jedno patro a tímto způsobem jej vylepšit. Poté, co ho ve hře Chci zpátky své zoubky vylepšíte, tak se jeho podoba promění a část okének zcela zmizí a je nahrazeno pouze trojicí. Finální podoba kolotoče má pak pouze dvě políčka. Na konci vašeho kola se však kolotoč opět promění ve svou základní variantu a další hráč má před sebou obyčejné kolo štěstí.

Chci zpátky své zoubky je vlastně taková „ruleta“ pro mladé hráče, jejichž úkolem je dostat se k zoubkům vašeho mufíka. Je nutno jí přiznat nebývalou míru chytlavosti. Jakmile začnete hrát, jen tak se od ní neodtrhnete. Karty, s jejichž pomocí zlepšujete svůj kolotoč, pak představují nástavbu, která mladší hráče nutí trošku přemýšlet nad tím, jaký tah udělají v následujících sekundách.

Každý máme rádi zmrzlinu a přesně s touto myšlenkou pracuje hra Nejlepší nejhorší zmrzlina. Máte v ní totiž možnost vytvořit opravdu podivné kombinace. Kombinování nestojí ovšem ani tak na vašem rozhodnutí, jako spíše na tom, jak vám bude přát štěstí či intuice. V rámci svého tahu totiž budete vždy vybírat kartičky z vrchu balíčku, na jejichž zadní straně máte možnost vidět tři různé příchutě, z nichž jedna je následně na druhé straně.

Kartu si vyberete, ale neotáčíte. Musíte jí umístit před jednu ze zmrzlinových příchutí. V nabídce je kornout s hotdogem, hlínou, slizem, pizzou nebo hromadou očí. Pokud se vám ve hře Nejlepší nejhorší zmrzlina podaří se trefit, tak můžete kopeček zařadit do vámi vlastněného zmrzlinového kornoutku. A nejen tento kopeček, ale rovnou všechny, které se nachází pod danou příchutí. Pokud přemýšlíte nad tím, kde se tam vzala ta hromada zmrzliny, je tu po předchozích hráčích. Když totiž neuhodnete, tak se kopeček přesune k příchuti, ke které patří.

Při hraní Nejlepší nejhorší zmrzlina tím pádem máte dost prostoru k riskování a teoretické práci s tím, kolik asi typů dané zmrzliny může ještě zbývat, protože z toho můžete často odvodit, co se skrývá pod některou z karet. Hratelnost je výborná a rychle přejde do krve. Zmrzlina se v tomto kousku dělá skoro sama.

Dokážete si představit, jak by to vypadalo, kdyby se parta koček dostala k hromadě ryb? Že by to jistě byla katastrofa? Tak to rozhodně nikoliv. Právě toto téma je totiž hlavní myšlenkou deskové hry Mlsné kočky. Ta hráče bere na korejský rybí trh v Jagalchi, kde trhovci nechávají občas práci svým věrným kočkám. Zvláštní to myšlenka, avšak proč ne. Hlavním faktorem, který vás zaujme takřka na první pohled, jsou packy. Ano, čtete správně. V krabici najdete šest kočičích návleků, které si musíte nasadit na prst. Následně se s ním snažíte chytat ryby. Tedy přesněji řečeno získávat karty.

Před hráče jsou totiž ve hře Mlsné kočky vždy vytaženy karty, po nichž musí sáhnout. Kartu získává pouze ten, kdo na ní má packu sám, zatímco „souboj“ kočičích tlapek končí neslavně tím, že karta zkrátka mizí a ryba padá na zem, kde už není moc zajímavá. V rámci hry před sebou máte vždy o jednu kartu více, než je tu hráčů, jenže prim tu hraje rychlost navázaná na to, že ihned po odpočtu 1, 2, 3 musíte zvolit jeden kus. Důležité je sbírat karty určitých druhů. Pouze sbírka několika kusů má totiž nějakou hodnotu.

Hra končí v Mlsných kočkách tím, že někdo získá dva různé druhy ryb v minimálním počtu tří kusů, protože až po této hranici získáváte body. Tempo je vysoké a kočky často sahají po všem, co je na stole. Poté, co kolo skončí, odhodíte všechny získané ryby a necháte si pouze bodovací žetony, následně startuje další kolo. Hra končí poté, co někdo získá šest tlapek symbolizovaných na žetonech. Mlsné kočky patří mezi hodně intuitivní kousky. Pokud máte rádi něhu, divoké souboje o karty a kočky, tak je to jasná volba právě pro vás.

Jak napovídá samotný název, tahle karetní hra je novou verzí u hráčů nebývale oblíbené karetky Labilní jednorožci. Jenže tohle je alternativa určená pro děti. Ano, čtete správě. I ty si chtějí přeci hrát a proč jim to neumožnit, že? V deskové hře Labilní jednorožci pro děti je vašim cílem co nejdříve nasbírat 7 jednorožců. Kolo je tu rozděleno vždy na dvě fáze.

V té první si lízáte. Tedy abych byl přesný dobíráte s karty z balíčku. Vytáhnout si v rámci svého tahů můžete některého z jasně zbarvených jednorožců, nebo kartu magie, která vám dá možnost použít v boji nějakou tu speciální schopnost. Ve druhé fázi pak vykládáte jednorožce do své stáje, užíváte už vytažené karty, nebo si lízáte další kartu. Škála dovedností je pestrá, takže s jejich pomocí můžete brát nepřátelské balíčky, karty nebo konat jiné zázraky. Když navíc máte ve stáji koníka se stejným symbolem jako užívané kouzlo, nic za jeho aplikaci neplatíte.

Labilní jednorožci pro děti v mých očích představují nenáročnou hru, do které se díky vizuálně velmi příjemným kartám rychle dostanete. Opravdu nenabízí žádné háčky, takže po mírném nakouknutí do pravidel můžete odstartovat hraní s hráči od 6 let a možná i méně. Jedinou limitací je schopnost číst, avšak když jí vaši spoluhráči mají, klidně si partii užijete i s mladšími společníky.

Máte rádi Pexeso a jiné kousky zaměřené na testování paměti? Tak to by vás mohla zaujmout dětská desková hra Jazýčky ven!, která dokáže zaujmout rovnou několika faktory. Zásadním je bezesporu roztomilost. Hlavními hrdiny tohoto titulu jsou totiž pejsci. Postavena je před vás armáda mopslíků, kteří mají za sebou lízání jasně zabarvených lízátek. Vašim úkolem je v davu nalézt toho, který svým jazykem oblízl lízátko určité barvy. Jakým způsobem určujete, kterého pejska hledat? Prim tu hraje kostka disponující různými barvami.

Po hodu se před vámi objeví vždy dvě barvy, které máte hledat. A právě hledání správného pejska je dalším faktorem, který budí emoce. Pátráte po něm totiž tak, že jednotlivé kousky mačkáte a oni vyplazují jazýček. Ano, čtete správně. Jakmile na mopslíka zatlačíte roztomile vyplázne jazýček, který je jasně zabarven. Tu najdete na jazyku červenou, tu zase modrou nebo jinou barvu. Pejsci tu stojí v zástupu a vy se snažíte najít ty pravé, jenže na nalezení máte vždy pouze dva pokusy. Když se netrefíte vaše příležitost je pryč a hraje další hráč.

Když si protivník zapamatuje, barvu posledních vypláznutých jazýčků může při svém hodu získanou vědomost využít k získání pejsků. Ten, kdo odhalí správnou barvičku, totiž dostane do rukou pejsky. Hra Jazýčky ven! aktivně pracuje s pamětí hráčů a myslím si, že to zvládá velmi dobře. Hra je to jednoduchá, takže žádnou komplexitu nečekejte. Míra roztomilosti je však neskutečná, takže pokud máte rádi věci, které jsou cute, rozhodně bych po Jazýčky ven! sáhnul. Zábavy vám poskytne hromadu.

Za poskytnutí kopií her Medvídci Hop!, Mlsné kočky, Jazýčky ven!, Chci zpátky své zoubky a Nejlepší nejhorší zmrzlina děkuji českému distributorovi, společnosti Blackfire.