Zaklínač 3: Divoký hon slaví deset let - stojí stále za návrat i dnes?

Akční RPG Zaklínač 3: Divoký hon jsem měl díky své práci možnost hrát před jeho vydáním, stejně jako expanze, které následně dostal. Do dnešního dne na něj vlastně vzpomínám, což mě vedlo k tomu, že když mi byla dána výročím příležitost, ihned jsem ji využil a pustil se do zakončení příběhu legendárního lovce monster znovu – a je nutno říci, že to nebyla chyba. Geraltova cesta mě naprosto uchvátila i díky výbornému dabingu a bezpočtu strhujících momentů, na něž jsem leckdy kvůli vlivu času zapomněl.

Příběh je perfektní a líbil se mi už v minulosti. Mám však celkem zásadní problém s tím, jak je tu prezentována elfí linka. Nebo lépe řečeno, není – jelikož většina elfích postav ze druhého dílu je mimo. Drak ani další aktéři tu nejsou, což mě jakožto fandu různorodých voleb hodně zklamalo, jelikož druhý díl ještě zvládal zakomponovat rozhodnutí z prvního dílu tak, aby člověk nebyl smutný z jejich absence. Druhým nedostatkem je pak z mého pohledu neskutečné zvýšení tempa po objevení Ciri. Přijde mi zkrátka, že z nuly na sto skočíte příliš rychle. Do jisté míry tento nedostatek řeší rozšíření, avšak dokázal bych si asi představit, že by finále bylo delší. Naštěstí ho nemusíte spustit hned, ale nějaký čas se lze toulat světem.

Zdejší vesmír je zpracován takřka geniálně. Všude je něco, k čemu je možné vyrazit. Tu najdete opuštěnou vesnici, jindy zase ruiny hradu nebo osadu, jejíž obyvatele trápí tvorové z lesů. Vlastně mi přijde, že je neskutečně těžké se zastavit, jelikož na vás stále čeká práce v podobě různorodých zakázek. Vedlejší úkoly jsou povedené, i když u lovů bych si asi jakožto fanoušek knih dokázal představit trochu zajímavější formát – avšak ne vždy lze mít vše. Často pak před vámi stojí nějaká ta morálku testující volba, díky čemuž fakticky všechny práce stojí více či méně za pozornost. Herní svět navíc hráči staví do cesty náhodná zadání, která též stojí za splnění.

Bez ohledu na to, kam přijdete, na vás však vždy čekají monstra. Jejich paleta je neskutečně pestrá. Vlastně dodnes žasnu nad tím, jak se tvůrcům hry Zaklínač 3: Divoký hon podařilo vytvořit tak rozsáhlou nabídku toho, co lze ulovit, a navíc ji specifikovat natolik, aby každý tvor měl své silné a slabé stránky. Výrazný je pak vždy i jejich vizuál evokující v lovci monster napětí z výzvy, kterou souboj s daným tvorem přinese. Někteří nepřátelé jsou větší hrozbou, zatímco jiné odpravíte snadno. Hodně pak záleží na úrovni daného soka.

Scaling je dalším z problémů tohoto díla, jelikož ne vždy je adekvátní, takže vedle vyloženě slabých oponentů najdete kousky, na jejichž porážku si budete muset klidně i desítku hodin počkat, jelikož je jejich level zkrátka mimo vaši ligu bez ohledu na vaše schopnosti. Geralt zkrátka musí postupovat neustále kupředu, protože bez vývoje toho moc neuloví. Evoluční stromy, po nichž jde sáhnout, jsou naštěstí dostatečně propracované, takže si lze skutečně vytvořit lovce netvorů na míru. Stejně tak mu jde z velké části určit, s jak postavenými meči a zbrojí do boje potáhne. Tempo střetů je adekvátní, díky čemuž vám rychle přejde do krve. Před ranami budete uhýbat a vykrývat je ve jménu následného protiútoku. Výsledky seků jsou vždy brutální.

Pozitivně pak vnímám to, že bugy jsou záležitostí minulosti. Během hraní jsem tentokrát nenarazil na žádný zásadní nešvar. Stejně tak hra jela bez větších problémů, což ovšem bylo něco, čím se vyznačovala už při vydání, kdy mi Zaklínač 3: Divoký hon šlapal velmi pěkně. Většina tvůrců open world RPG by se mohla od CDPR učit, jak má vypadat optimalizace a technická stránka jakožto celek. Nutno pak dát do popředí také modifikace, jichž je hromada a rozhodně stojí za to je do hraní zakomponovat.

Herní trilogie Zaklínač je jednou z nejvýraznějších fantasy sérií vůbec. Geralt vás uchvátí už v prvních dílech, avšak až v tom třetím dokáže plnohodnotně prezentovat to, co o něm máte možnost číst v knihách. Máme tu dokonalého lovce monster, který před sebou má temný svět, jehož obyvatelé se nebojí dělat opravdu nepěkné věci ani svým vlastním příbuzným.

Soubojový systém funguje slušně, stejně tak ani vývoj hlavního hrdiny nějak nezaostává. Osobně na celku vnímám dva nedostatky. Primárně mi vadí absence elfí linky a také ne vždy fungující scaling. Pokud se ale podíváme na celek, máme tu takřka dokonalé RPG, které si lze vylepšit ještě hromadou modifikací. Jestli ještě nemáte tohle dobrodružství za sebou, neváhejte. Nic lepšího takřka nenajdete.

Všechny fotky pro tento text jsem sám vytvořil pro účely recenze hry.