Zaklínač: Cesta osudu vás nechá skrze rozšíření lovit monstra i bojovat s Divokým honem

Základní verze hry Zaklínač: Cesta osudu opravdu není kouskem, který by pracoval s lovením příšer. Ano, máme tu příběhy a s tím spojené situace, avšak prim tam hraje vždy něco jiného. Tato kooperační expanze však právě na toto sází. Před hráče jsou tu postaveny celkem čtyři legendární cíle, jejichž eliminace dala Geraltovi v knihách, komiksech či hrách opravdu zabrat.

Zamířit můžete po stopě Prastarého Lešije, Aguary, Katarana nebo Hyma, což je krasavec, kterého doma fakt nechcete. Opravdu každá nestvůra má svou pasivní schopnost, speciální útoky a též pravidla. Lešij kupříkladu pracuje s mechanikou kořenů, které dávají hráčům sodu, zatímco Hym obírá hráče nejen o zdraví, ale také o naději, že jej uloví skrze uzmutí žetonů. Zajímavé je, že netvor tu draftuje karty z neobsazené pozice do svého balíčku útoků, přičemž na obsazených aktivuje svou schopnost. Když pak získá čtyři kusy jedné barvy, aktivuje daný útok. Efekty útoku pak mohou být různé. Pokud ale hráčům dojdou životy, je konec.

Pomoci jim v boji mohou runové kameny a také společníci Lambert a Eskel, kteří představují zajímavé zpestření. Kouzlo této expanze tkví mimo jiné také v tom, že neslouží jen jako prvek pro hru Zaklínač: Cesta osudu. Díky propojení s jinými deskovkami ji lze použít také během partie Zaklínač: Starý svět, kam jde zakomponovat trojici monster a tak si rozšířit nabídku tvorů, po jejichž stopě je možné zamířit, což jako její vlastník dokážu ocenit. Jakožto celek ale patří do kategorie těch skutečně výrazných, kvůli čemuž má smysl jí věnovat pozornost.

Chyběla vám v základní verzi Zaklínač: Cesta osudu krásná Triss? Nyní si ji máte možnost přidat do hry. V této krabičce najdete tuto hrdinku, kterou lze zařadit mezi další postavy, nebo ji využít v rámci hry pro jednoho hráče. Počítat u ní můžete s vlastní herní deskou a také schopnostmi, jimiž se má od ostatních odlišit. Primárně je tu pro ty, jimž chyběla v základu. Naštěstí nepředstavuje vše, co toto rozšíření obsahuje.

Kromě krásné Triss je tu ještě příběh Zrnko pravdy. S jeho pomocí můžete expandovat škálu příběhů o další dobrodružství. A opět se nejedná o žádný zanedbatelný příběh, nýbrž další z těch, které mají fanoušci série Zaklínač hluboce zažrané pod kůží, jelikož tu máme prokletého Nivellena, který má velmi specifickou přítelkyni, avšak poznat ji musíte vy sami – nerad bych totiž detailněji zacházel do děje. Stejně jako u předchozích kampaní i tady má děj různý vývoj. Samotný Nivellen je však aktivní postavou na mapě a také definující příběh, což je na něm zajímavé.

Zaklínač: Cesta osudu – Triss a Zrnko pravdy je expanzí, která z mého pohledu není úplně nezbytná. Oproti Legendárním nestvůrám jsem ji nevnímal až tak intenzivně, avšak věřím tomu, že pokud jste fandy Zaklínače, tak vám Triss či další slavný příběh přijde k duhu.

Poslední expanzí, na niž se dnes podíváme, je Zaklínač: Cesta osudu – Divoký hon. Zatímco Legendární nestvůry do hry přinášejí možnost aktivně kooperovat, v tomto případě je to právě naopak. Jeden hráč je totiž postaven proti všem, jelikož se stane hlavou Divokého honu, což v praxi znamená, že má úplně odlišné cíle než jeho soupeři a též jiné prvky, s nimiž musí pracovat.

Tradičně draftujete všichni. Jakmile je ale dodraftováno, generálové Divokého honu se mají možnost přesunout dle posledních dvou karet na časové ose. Tímto krokem může získat Eredin zkušenostní body, vítězné body nebo zkušenosti. Popřípadě dojde k aktivaci schopnosti daného generála. Hrdinové mohou aktivně do tohoto procesu zasahovat a vracet generály zpět na jejich startovní pozici. Vždy je ale dobré si určit prioritní cíl, jelikož zkrátka nelze odpravit všechny. Jinak hra funguje podle víceméně dobře známých principů.

Zaklínač: Cesta osudu – Divoký hon je zajímavým rozšířením, které krásně rozděluje hráče na dvě nerovnoměrné party. Mechaniky honu jsou zajímavé. Stejně tak způsob, jakým za něj hrajete. Zkrátka a dobře, jestli máte rádi střet, je tohle slušná cesta, jak se pustit s přáteli do křížku.

Aktuálně dostupná rozšíření pro hru Zaklínač: Cesta osudu představují zajímavou nabídku, skrze niž lze rozšířit celkový herní zážitek a získat tak nové možnosti, jak tento kus vlastně hrát. Z mého pohledu tu hrají prim rozšíření Divoký hon a Legendární nestvůry. Ty jsou totiž takřka nutností. V případě Triss a Zrnka pravdy bych asi váhal, ale v momentu, kdy má člověk rád danou hrdinku nebo příběh s Nivellenem, tak se i z tohoto kousku stane nutnost. Jednotlivé dodatky k Zaklínač: Cesta osudu proto rozhodně stojí za pozornost – mimo jiné vám navíc navýší celkovou znovuhratelnost, což se též počítá.

Za poskytnutí kopie rozšíření Divoký Hon, Triss a Zrnko pravdy, Legendární stvůry pro Zaklínač: Cesta osudu na recenzi děkuji českému distributorovi, společnosti asmodee.