Článek
Jako důchodkyně potřebuji přivýdělek a prošla jsem několika školami ZŠ i SŠ. Došla jsem k závěru, že nemohu učit na současné ZŠ ne proto, že by mě to nebavilo, ale přesně kvůli rodičům. Jsem ze staré školy - udělat vše pro to, děti něco naučit, tedy naučit je učit se, pochopit význam vzdělání, že to není jen o šprtání, ale orientovat se ve světě, mít schopnosti využívat svých znalostí a vědomostí nejen v zaměstnání ale i v soukromém životě. Dnes se většina rodičů dožaduje dobrých známek 1, max 2. Nejde jim o to, co se děti naučí, ale o průměr kvůli přijetí na SŠ. Tam přijdou děti nepřipravené, často mi říkají, že hlavně F a CH se vůbec neučili, nekvalifikovaný učitel „rozdávající“ 1 či 2. Při horší známce má kvalitní učitel, který se nechce podřídit, potíže… Sama jsem zažila mnoho stížností na horší známky, kde se rodiče naprosto nekriticky a neodborně odvolávali proti hodnocení testů, kde byly naprosté nesmysly, nedostatky. Je normální, aby na ZŠ v Praze, ze které nejlepší děti odešly na víceleté G, měly asi 2/3 třídy jen hodnocení 1 a 2?! Pak se snižují nároky i ve SŠ, VŠ a jsme tam, kde jsme. Nedostatek kvalitních studentů techniky, nárůst bizarních humanitních oborů a jejich uplatnění v neproduktivních institucích užírajících rozpočtové peníze. Idoly mladých se chlubí odporem k matematice… Tak co můžeme očekávat ?!
