Článek
Zatímco čas školních vysvědčení na základních a středních školách i učilištích je za dveřmi, na mnoha fakultách již proběhly obhajoby bakalářských a magisterských prací. Žel se stalo negativním fenoménem, že v předchozích měsících leckteří studenti usilovně pracují na tom, jak pozměnit text, který měli jako předlohu v rámci textové i jiné analýzy, takovým způsobem, aby jim „antiplagiátorský“ program našel co nejméně shod. Špatných příkladů (snad i některými chápaný jako precedens pro podobné jednání) se nám nabízí z nejvyšších pater politiky hned několik. Kupříkladu podle zpráv Českého rozhlasu „nejen Taťána Malá z hnutí ANO musela vysvětlovat okolnosti získání svého vzdělání, ale i celá řada politiků. U rigorózní práce poslance ODS Marka Bendy pak média upozornila na neobvyklou velikost písmen, díky níž politik rozsah své práce zvětšil.“ (viz Český rozhlas: Závěrečné práce českých politiků: zvětšená písmena kvůli rozsahu i okopírovaná maturitní otázka | iROZHLAS - spolehlivé zprávy).
Nejen v oponenturách, které mně byly přiděleny, ale v procházení různorodých závěrečných prací jsem často narážel na nedodržování státní normy, velké chyby ve formální stránce, špatný způsob citování, vynechání aspoň minimálního počtu cizojazyčných zdrojů, naprosto žalostný počet respondentů v populačním vzorku, o pravopisných chybách, špatné stylistice či shora zmíněném přepisování cizích materiálů nemluvě. Zdá se, že vše projde. Jako by vše bylo jedno. A to na soukromých školách, kde bychom za finančně hrazené studium očekávali o to vyšší kvalitu, i na státních, kde nás to mrzí dvakrát více. Evaluace pedagogů studenty jsou stále větším požadavkem nejen ve státech Evropské unie, ale nemůže být přece bezbřehá. Vyučující a zkoušející nemohou zůstat jen u nízkých nároků na studenty, jak by si oni přáli, ani u těch vysokých kladených na ně. Ověřené pravidlo, kde jsou moudré nároky, je rozkvět, platí stále. Bez nich tomu tak nebude.
Vyjma toho jsem po dvacet let působil na dalších typech škol – speciální, základní a gymnáziu. Děti na speciální škole byly intelektově indisponované a nároky na ně kladené tomu odpovídaly. Na dalších dvou se ovšem nároky snižovaly na hranici, která neodpovídala dřívějšímu standardu, jen snad jisté lenosti a představám rodičů. Je to složité, když vás vedení škol nabádá, že se dětem nesmí dávat špatné známky. To není projev milosrdenství, ale nespravedlnosti. Hovoří-li tak dlouho a důrazně Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (Organisation for Economic Co-operation and Development – OECD) stran vzdělání o rovných příležitostech pro všechny, je nasnadě, že se má i v hodnocení měřit všem spravedlivě.
Ti, kteří kdysi prošli náročným studiem, mohou pociťovat jistou křivdu i nabýt dojmu, že dnes studuje kdekdo, ač by na to měl - na střední i vysoké. Často je to dáno nejen nezdravou ctižádostí rodičů a dětí, ale i podmínkami škol k přijímacímu řízení: hlásí se dvacet sedm, bereme třicet. Naštěstí to v případě jak základních či středních, tak i vysokých škol neplatí plošně a pozitiv je rovněž povícero - v naší vlasti je stále možno se setkat s mnoha rozumnými rodiči, důslednými a současně laskavými vyučujícími i kvalitními vzdělávacími subjekty. Škoda však je, že se setkáváme s tak malým zájmem o učňovské obory! Je to radost dívat se na práci zručného řemeslníka, který tvoří hodnoty. Ke všemu se bez nich neobejdeme. Na mnohé obory je třeba vyučených odborníků, brigádníci z východu nepostačí.
Všem učitelům mnoho sil a nám všem kopec poctivosti v národě!
