Článek
Republikově tisíce dětí ročně
Květnové a červnové neděle. Do farních kostelů směřuje více lidí než jindy. Před nimi se schází děvčata a chlapci oblečení jako nevěsty a ženichové. S velkou slávou a radostí. Mezi největší slavnosti v českých a moravských farnostech totiž patří takzvané první svaté přijímání a k nim i sváteční oblečení, které v tomto případě evokuje, že začíná nová etapa života. Totiž života duchovního. Není to jen krásná a dojemná podívaná, ale především počátek jedinečného způsobu pro každého chlapce nebo každé děvče, kdy do jejich srdcí podle přesvědčení věřících bude vstupovat Bůh. Republikově se jedná o tisíce dětí ročně a říká se jim prvokomunikanti.
Můžeš to změnit, až budeš papež
Má to svá pravidla: k prvnímu svatému přijímání přistupují děti po zhruba jednoroční katechetické přípravě zpravidla ve věku kolem devíti let. Příprava by měla navazovat na již absolvované vyučování náboženství v délce dvou let. Nikde není stanoven nějaký určitý věk, kdy se může poprvé přistoupit přijetí svatého přijímání jinak označovaného jako eucharistie. Během staletí se v tomto bodě církevní praxe měnila a vyvíjela. Dnes může každý přistoupit ke stolu Páně hned, jakmile dovede rozumem rozeznat obyčejný chléb od posvátného, přesně Kristova těla. O změnu nepsaného zákona se zapříčinila touha jednoho malého chlapce. Jmenoval se Giuseppe (Josef) Sarto a narodil se v chudé italské rodině roku 1835. O dovolení přistoupit k svatému přijímání v dřívějším věku dokonce žádal samotného biskupa. Ten mu řekl: „Až jednou budeš papežem, můžeš to změnit. Ale teď musíš počkat.“ Netušil, že jednou se to opravdu stane, když celý svět bude provolávat slávu nově zvolenému papeži Piu X. A tak milý Josef jako Svatý otec vydal roku 1910 dva dekrety. Jeden lidem dovoloval častěji přijímat eucharistii a druhý umožňoval, aby děti mohly přistoupit k prvnímu svatému přijímání dříve. Od té doby už děti nemusí čekat, až jim bude 12 let.
Dávají se jeden druhému na celý život
První svaté přijímání je organizováno ve farnostech jednou ročně v květnu nebo červnu. Koná se slavnostním způsobem za účasti rodičů a kmotrů. Při prvním svatém přijímání může dětem slavnostní oblečení pomoci pochopit, že se setkají s někým, kdo si zaslouží naši úctu. Přirovnává se jim to k svatbě, kdy se jejich tatínek a maminka dávají jeden druhému na celý život. Je to jejich první den. Ostatní dny už pak nemají svatební šaty, nemají květiny, ale stále znovu opakují slova svatebního slibu, který si dali. Po mši povětšinou následuje společné fotografování, popřípadě oslava. Ale ta spíše doma v kruhu rodiny, kmotrů a přátel.
Dobře poslouží i Poslední večeře Leonarda da Vinciho
Děti si domů odnášejí upomínku na celou slavnost, protože první svaté přijímání je pro každého věřícího dnem, jehož datum je dobré si pamatovat a připomínat. Jedná se o pamětní list, do něhož kněz dopíše jméno a příjmení dítěte, farnost a název kostela, kde se slavnost odehrála. Nejednou je to obrázek Poslední večeře Páně. Je výmluvný. Děti na něm vidí, že jsou na tom podobně jako apoštolové: i jim Ježíš dává Boží pokrm a oltář v kostele je něco jako stůl ve večeřadle. A když od té chvíle bude Ježíš tajemně vstupovat do jejich srdce, věří křesťané, že tím obdrží očistu, sílu do života, přiblížení se nebi.
Všem letošním prvokomunikantům tedy hodně radosti a šťastnou duchovní cestu!
