Článek
K snaze lenost vůbec nějak definovat
Lenost v porovnání s ostatními „nešvary“ se dá jen velmi těžko definovat. Když se řekne lenost, napadne většinu lidí nejprve nicnedělání, zahálka (k tématu zevrubně např. Grahama Tomlina v knize Sedm hlavních hříchů a jak je překonávat). Samotný výraz lenost vychází z řeckého „nedbalost“ (ἀκηδία - akédia). Starořímský filosof a rétor Seneca tvrdil, že lenost je hloupost těla. Šířeji od Senecy viděli problematiku pozdější morální filosofové a teologové, intelektuální historici i kulturní kritici. Takový Tomáš z Akvina popisuje lenost (zvanou accedia) jako smutek a děs anebo jako nudu ohledně duchovního dobra. Websterův slovník (původní slavný slovník Noaha Webstera) definuje lenost jako odvrácenost od činnosti nebo práce, loudavost, zahálku, nezaměstnanost a lhostejnost.
Příznaky lenosti
Lenost je indikována řadou příznaků. Tyto symptomy lze rozdělit do základních kategorií:
- tělesné (od ospalosti po slabost v kolenou, bolest v končetinách po horečku)
- psychické (nezájem k činnosti či odsouvání plánů na pozdější dobu, loudavost, zahálka, nezaměstnanost, lhostejnost a apatie)
- spirituální (duchovní nechuť, apatie, vytlačování úkonů duchovního života (více např. v publikaci Billyho Grahama Sedm smrtelných hříchů).
Dle takových příznaků mohou být vlastně lidé leniví v celkovém způsobu života. Skutečně to není ctnost, jestliže se někdo díky lenosti nedbale obléká, je nedbalý ve svých povinnostech k druhým, nepečuje o svou osobní hygienu, nepodá pomocnou ruku sousedům apod. Lenost jako by rušila řád ve světě a popírala snahy o dobro kolem nás. Nezřídka se projevuje nesoustředěností, roztěkaností, neklidem, které vyvěrá ze zoufalství. Lenost začíná představou, že uspokojení nelze nikdy nalézt a lenoch si prý vždy najde výmluvu, proč se vyhnout nějaké aktivitě. Zahálčivost pak činí mysl nečitelnou a otupenou - jakoby zakrnělou a omezenou. Oloupí o ráznost a rozhodnost – o sílu a moc rozhodnout se. Oslabuje a změkčuje vůli. Zahálčivost obírá o fyzickou i duševní energii, brání bojovat proti ostatním neřestem a přivádí tímto k tomu, že lidé podléhají zlu kvůli slabosti, únavě a netečnosti.
Co na to Kniha knih?
Biblické texty Starého a Nového zákona učí, že hřích lenosti plodí záporný způsob života, který ustrne v nečinné neužitečnosti a znemožní člověku stát se učedníkem božím. Duchovní zahálka je nejen hříchem proti Bohu, nýbrž je to také hřích člověka proti sobě samému. Hřích lenosti se stává měřítkem vzdálenosti mezi tím, čím bychom měli být, a tím, čím skutečně jsme. Lenost je ničitelkou vhodné příležitosti a vražednice duší.
Knihy Starého zákona nahlíží na člověka jako na bytost, jež se ze své podstaty aktivně účastní na dění ve světě. Boží důvěra vložená na bedra člověka má jedinou podmínku, a to, že se svobodou rozhodování ponese člověk i zodpovědnost za své činy. Z předpokladu aktivního podílu člověka na dění ve světě vychází tedy i post a náhled starozákonních textů na lenost. Lenost je pojímána jako nepřirozený a ve svých následcích pro člověka zhoubný stav a vede k marnosti a pýše člověka (více naleznete v pojednání Jany Grollové a Daniely Rywikové Militiaest vita hominis: sedm smrtelných hříchů a sedm skutků milosrdenství v literárních a vizuálních pramenech českého středověku). Tak biblická Kniha Přísloví (Přís 26,16) klade do vztahu lenost a pýchu a učí: „Lenoch si připadá moudřejší než sedm zkušených odpovídajících“.
Nový zákon potom varuje před hříchem lenosti. V Listě Židům (Žid 6,12) se výstraha pojí i s vizí dobré budoucnosti: „Abyste nebyli leniví, ale následovníci těch, kteří skrze víru a snášenlivost dědičně obdrželi zaslíbení.“ Křesťané mají být aktivní v duchovním životě, jak je vyzývá První list Petrův, podle něhož se mají chovat jako novorozeňata - děti „žádostiví mléka beze lsti, Božího slova, aby jím rostli ke spáse“ (1 Petr 2,2). Jsou totiž křesťané, kteří
se proviňují leností i při čtení citované Bible nechutí ji číst. Důvod proč mnozí křesťané nečtou Bibli, záleží v tom, že jsou duchovně příliš leniví. Takový paradox.
Jak zvítězit nad leností?
Bojovat se zahálčivostí je náročná práce, jelikož tkví právě v tom,
že nemá chuť bojovat, jak bylo shora více než naznačeno. Líný člověk potřebuje kázeň. Hlavní léčivé prostředky proti zahálčivosti můžeme shrnout do šesti bodů:
1) Manuální práce – osvobozuje ze zahálčivosti a ospalosti nejen tělo, ale zejména vymaňuje mysl z lenošení.
2) Vyvarování se přílišného jídla a vyhýbání se některým pokrmům.
3) Četba motivující literatury.
4) Starost o potřebné, časté navštěvování nemocných a jinak trpících.
5) Uložení si konkrétních skutků (ne abstraktních).
6) Dbaní na disciplínu v poslušnosti – dodržování řádu.
Milí čtenáři, hodně trpělivosti s sebou a dostatek sil! Vyplatí se to.
