Článek
Zlato podzimu
se vlní
k zemi
a rozechvívá
moji duši,
po roce nahoty
oděná,
vím,
že jí
sluší.
* * *
V klauzuře domova
klauzura srdce,
láska
je bezmocná,
chvějí se
ruce,
tělo
se chvěje
a
pohled studený
sám sebe
nezahřeje,
skřípají zuby,
hruď se dme
prudce,
v klauzuře domova
klauzura srdce.
* * *
Blíží se půlnoc,
film brzy končí,
v pokoji prázdném
slzí moje oči
a
duše plná dojetí
touží
v souznícím objetí
potichu nechat
srdce na srdce
doprožít
silnou emoci.
Však není náruč,
není ani srdce,
jsem tu jen já
a mé emoce
v pokoji prázdném
tebou
až do konce.
* * *
Dnes večer
opět zdolávám
emocionální vlnu
na surfu
z věku,
tělesných nedostatků
a zdravotních potíží.
Srdce
se zmítá
v
křečích
a
rozum
přihlíží
jak láska
neženy
ubitá
na kříži
na
trojctihodném surfu
ke dnu
zamíří.
Omnia vincit amor!?
* * *
Dvacet tři
nula nula,
hodina
milostného
ticha,
rozum
to ví,
leč
srdce
stále
tiká:
mi-lu-ji,
mi-lu-ji,
mi-lu-ji.
A
duše
vzlyká…
