Článek
Tvá čepice
na
mých vlasech,
tak velice moc
mi slušela,
a
byl to skvělý
pocit,
moc bych ji chtěla
mít
a
nosit.
My dva
s
jednou čepicí,
svoji,
šťastní
a toužící.
* * *
Mám námět
pro
sochaře:
dvě ruce
na skle,
každá z jedné
strany,
ta první muže,
ta druhá ženy,
a
strašně, strašně
touží
k
sobě,
tisknou se
při tom loučení
na
tenkou stěnu skla,
div,
že už dávno
nepraskla.
Mám námět
pro
sochaře.
Co myslíš,
dokáže,
nedokáže?
* * *
S mužem,
jenž rozumí
její duši i tělu
se žena
konečně miluje
až
do dna.
A doba
přestává být
nevhodná
či vhodná
k milování,
s tím mužem
touží
být spojena
i
v usínání.
Nebudit!
* * *
Mám tě
pod
svou kůží
schovaného
zcela.
Dostal ses
tam proto,
protože
jsem chtěla.
Máš mě
pod
svou kůží,
protože
jsi chtěl
schovat
naše duše
do
našich
dvou
těl.
* * *
Dnes
se mi o tobě
zdálo,
má ústa
počítala
každý
tvůj
prst.
Po levé
přišla
pravá ruka.
A
potom
probuzení.
Muka!
