Článek
Projdu
ze sednice
do sedničky
a oknem
vidím
čínské pivoňky.
Dívala se
na ně
moje prateta,
babička,
maminka,
je mi
hezky
a zároveň
úzko.
Jak dlouho
se budu
ještě moci
dívat?
* * *
Zjistila jsem,
že pozoruju
s obdivem,
jak rostou
muškáty,
lístek
po lístku,
až zaplní
celý květináč.
A uvědomila si,
jak stárnu.
Dřív
jsem sledovala
jen výsledek,
teď
se rozplývám
nad procesem.
* * *
Modré nebe
s bílými
šmouhami
prosvícenými
zapadajícím
sluncem
protíná
tryskáč
svým růžovým
ocasem.
Podzimní
nádhera
a já
v ní
jsem.
* * *
Vítr
odstrojuje listí
a v kamnech
praská dřevo.
Co je napravo,
nalevo
už mě
nevzrušuje,
v kamnech
praská dřevo
a vítr
duje,
duje,
duje…
* * *
Jak
si tak
chodím
po městě,
často
mě vidíte
u parku,
táhnu,
jak roky
ubíhaj,
dál
svoji citovou
dvojkárku.
Na ni
se vejde
kdekdo
s
kdekým,
dokonce
kdeco
se vtěsná
tam,
já
táhnu
celé město
na ní,
a přece
sama
zůstávám.
