Článek
Jsem tady!
Ty
to víš.
Sen všech,
co odcházejí.
Jsem tady!
Trochu blíž.
Jen neboj,
mnozí
už
mě
znají.
A nikdo
z nich
se zpátky
nevrátil!
* * *
Člověk
stěží viděl
na protější
kopec,
nebylo
úniku,
hustá
bílá
mlha
se valila
jako
lavina
a
zaplavovala
město.
Z balkonu
to vypadalo,
jako
by se chtěla
každou
chvíli
dotknout
skrze zdi
lidí
uvnitř.
Listopadová
mlha
oznamovala
dušičkový
čas.
* * *
Dušičky.
První listopad.
Barevné listí
tiše
opadává,
za
oknem
lehce
mží,
doma
je teplo,
voní
horká káva
a
svíčka
se
mnou
po roce
zas
tebe
oplakává…
* * *
V mém
srdci
citu přemíra,
však
šestá noční
struna
za
ticha
skomírá.
* * *
Říkám si
často,
ve věcech
to není,
někdo
má krásně
zařízený byt,
hluboké lenošky,
teplo
ve vězení,
říkám si
často,
ve věcech
to není.
Srdce
je třeba
rozechvít.
