Článek
Když jsme se narodili,
nikdo nám neříkal,
že tento svět
je spravedlivý,
a tak každý z nás
žijeme,
jak umíme,
náš život záleží
jen na nás,
faktem ale zůstává,
že si ho odžijeme
sami,
tohle nikdo nemůže
udělat za nás.
Když jsme se narodili,
nikdo nám neříkal,
že tento svět
je spravedlivý.
Tak se v tom světě
každý po svém
plácáme
vesmírnou chvíli.
* * *
Dívám se
do zrcadla,
no, a proč by ne,
dokud žiju,
než se mé krásné
dlouhé vlasy
rozloží
ve svém poločasu
rozpadu,
či je spolkne
oheň pece,
je to marnivé,
dívat se,
ale přece…
* * *
Mám ráda
psy.
Ale k těm,
co hlídají
a jsou
na řetězu,
se nepřibližuji
na dotek,
jen z povzdálí
k nim
promlouvám.
Psa na řetězu
se nedotýkej,
nehlaď ho,
říkali mi
odmala.
A tak si udržuji
odstup
i od psů lidských,
hlídacích.
* * *
Budu
se muset
vrátit
nazpátek,
vrátit se
sama
k sobě,
nakonec stejně
zůstanu
jen hrstičkou
popela
v hrobě.
* * *
Je jedno,
jestli pro nás
někdo umře
zaživa
nebo
fakticky,
pro nás
je mrtvý
a my
se musíme
vypořádat
s jeho neexistencí
v našem životě.
V každém případě
je snazší
vypořádat se s tím,
že umřel fyzicky.
Živý mrtvý
je bolest
navždycky.
