Článek
Když
otevřenými dveřmi
padá
v slunci
barevné
listí
do kuchyně,
nebrečím
nad podzimem,
posadím se
na práh,
přivírám oči
jako kočka
a
nabírám sílu
pro čas
zavřených
dveří.
* * *
Odi et amo,
můj milý
Catulle,
odi et amo,
dnes
jako
minule!
* * *
Křesťan
mnohdy hřeší
pro
hřích samotný,
pro
radost z rozkoše
a
rozkoš z radosti,
a
v bázni
pak
u svého Boha
hledá
odpuštění.
Člověk
milující
se strachem
nepočítá,
neboť ví,
kdo
se bojí,
nemůže
nikdy
nic
doopravdy
procítit.
Okamžik
nečeká,
prchá…
* * *
Krucifix,
živote,
proč,
proč
to děláš,
ukazuješ
cesty
a pak
stavíš
závory.
Krucifix,
živote,
proč,
proč tolik
bolíš,
vteřinu
po
vteřině,
atom
po
atomu,
pro koho,
co,
komu.
Krucifix,
živote,
PROČ ?!
* * *
Bože,
jak jim všem
závidím,
těm,
kteří vědí
a
věří,
že
po životě
je
život.
Já
se ale bojím,
nevidím
tam
nic.
Nejdřív
jsem si představovala
tmu,
ale teď už mi
došly
barvy,
nic
je bezbarvé
a -
-a nic…
