Armáda nemá potřebné objekty, tak proč si je nevytiskne?

Řopíky připomínají dobu, kdy stát chápal výstavbu jako součást obrany. Dnes tuto roli může v nové podobě převzít 3D tisk betonu. Zatímco řopíky byly produktem své éry, 3D tištěné betonové stavby odpovídají možnostem současnosti.

V obou případech ale platí totéž: kdo neumí rychle stavět, spoléhá se na to, že bude mít čas. To je debata, která v Česku zatím prakticky neprobíhá – a přitom se dotýká samotného jádra obrany státu.

Po roce 1989 se pohled na opevnění zásadně změnil. Řopíky ztratily vojenský význam, jejich údržba byla považována za zbytečnou a Armáda ČR je postupně vyřazuje ze svého majetku. Ministerstvo obrany je dlouhodobě nabízí k prodeji obcím, spolkům nebo soukromým osobám – často za symbolické částky.

Z institucionálního hlediska je tento krok pochopitelný a správný. Řopíky jsou zastaralé, nevyhovují moderní doktríně a jejich původní účel zanikl. Problém ale není v samotném odprodeji, nýbrž v tom, že spolu s nimi mizí i myšlenka jednoduché, rychle realizovatelné obranné stavby jako legitimní součásti obrany státu.

Dnešní armádní výstavba v Česku se řídí prakticky stejnými pravidly jako civilní. To znamená územní řízení, stavební povolení, výběrová řízení, rozpočtová schválení, odvolání, revize. Výsledkem je situace, kdy i relativně jednoduchý objekt může projít několikaletým procesem, než se začne stavět.

Z dostupných kontrolních zpráv vyplývá, že zpoždění infrastruktury není výjimkou, ale strukturálním problémem. Nejde o selhání jednotlivců, ale o systém nastavený na mírové, nikoli krizové podmínky. Tento model může fungovat v době stability. V době rychlého zhoršení bezpečnostního prostředí však znamená strategickou slabinu.

Indická armáda se dostala do opačné situace než Česká republika. Operuje v extrémních podmínkách, často daleko od civilní infrastruktury, a nemůže si dovolit čekat. Výsledkem je projekt PRABAL a širší program nasazení 3D tisku betonu jako vojenské schopnosti.

V částech světa, kde je těžké postavit obyčejnou cestu, natož pevnost, se vojenská konstrukce potýká s extrémními výzvami. Na indicko-čínské hranici řetězec Himalájí klade odpor nejen nepříteli, ale také gravitaci, počasí a logistice. Tradiční výstavba bunkrů a kontrolních stanovišť zde může trvat týdny nebo měsíce — a přesto nemůže garantovat dostatečnou odolnost proti střelbě či výbuchům.

V tom spočívá význam Project PRABAL, výzkumného projektu ve spolupráci indické armády a Indian Institute of Technology — Hyderabad, který připravil mobilní betonovou 3D tiskárnu schopnou tisknout ochranné struktury přímo na místě nasazení. Tento přístup vede k zásadnímu zrychlení výstavby, nižším nákladům a větší flexibilitě návrhu, přičemž výsledné bunkry odolávají standardním vojenským nástrahám.

Podstatné je, že Indie neřeší 3D tisk jako náhradu klasického stavebnictví, ale jako doplněk určený pro konkrétní typ staveb:

Tyto stavby mají společné rysy: jsou konstrukčně jednoduché, funkční, opakovatelné a musí vzniknout rychle. Přesně v této oblasti 3D tisk betonu dává smysl.

Oboje — jak výzkumné nasazení 3D tiskáren v terénu, tak praktické dodávky – ukazují, že technologie přináší rychlé stavební cykly, variabilní design a možnost využívat i lokální materiály.

Technologie 3D tisku betonu není experimentální. V civilní sféře se dnes běžně tisknou:

Ve vojenském a bezpečnostním kontextu se přidávají:

Z technologického hlediska tedy neexistuje zásadní překážka, která by bránila tisku většiny jednoduchých vojenských staveb.

Pokud by Armáda ČR uvažovala o zavedení 3D tisku betonu, nešlo by o nahrazení stávající infrastruktury. Šlo by o vytvoření paralelní schopnosti, určené pro:

Ženijní jednotky, zejména ty s historickou zkušeností se stavební činností, by se znovu staly nositeli stavební kompetence, nikoli jen koordinátory projektů. To je zásadní posun v myšlení.

Je nutné zdůraznit, že dnešní stát není schopen – a ani by neměl – stavět mimo právní rámec. Jakékoli zavedení 3D tisku by vyžadovalo:

Bez toho by se technologie mohla stát jen dalším pilotním projektem bez dopadu.

Debata o 3D tisku betonu často sklouzává k vizualizacím a prototypům. Pro posouzení relevance pro armádu je ale důležité opřít se o stavby, které reálně stojí, fungují a jsou v provozu. V posledních deseti letech se takových realizací objevilo dost na to, aby bylo možné mluvit o ověřené technologii, nikoli o experimentu.

Jedním z nejdůležitějších evropských příkladů je 3D tištěný betonový most v Nijmegenu, realizovaný ve spolupráci Technické univerzity v Eindhovenu a stavebního sektoru. Nejde o architektonickou atrakci, ale o plně funkční infrastrukturní prvek, dimenzovaný na dlouhodobé zatížení.

Pro vojenské uvažování je tento příklad klíčový v tom, že ukazuje:
– schopnost tisknout nosné konstrukce,
– možnost přesného řízení materiálu (méně betonu, stejné pevnosti),
– dlouhodobou provozní stabilitu.

Mosty, opěrné zdi, rampy a přemostění patří k typickým úkolům ženijních jednotek. Technologie, která to zvládá v civilu, je přenositelná i do vojenského kontextu.

Ve Spojených státech probíhá několik projektů pod patronací US Army Corps of Engineers, kde je 3D tisk betonu testován nikoli pro bydlení, ale pro vojenskou infrastrukturu. Patří sem:

- sklady materiálu

- technické budovy,

- zázemí pro výcvikové základny.

Podstatné je, že americká armáda nepřistupuje k technologii jako k náhradě klasického stavebnictví, ale jako k nástroji pro rychlou výstavbu standardizovaných objektů, zejména v odlehlých nebo krizových oblastech.

Zkušenosti ukazují, že:
– doba výstavby se zkracuje o desítky procent,
– nároky na pracovní sílu jsou výrazně nižší,
– výsledné stavby splňují přísné normy.

3D-Printed buildings: The B-Hut Army Barrack 👇

https://www.youtube.com/watch?v=-qmqN1G5×4w

3D-printed Barracks for Women & Men Serving the U.S. | ICON & TMD

https://www.youtube.com/watch?v=BuBDyQEyTWA

V Mexiku a Salvadoru vznikly celé obytné čtvrti z 3D tištěného betonu, určené pro sociální bydlení. Z hlediska armády nejsou tyto projekty zajímavé architektonicky, ale organizačně.

Stát a soukromý sektor zde dokázaly:
– standardizovat jeden typ objektu,
– tisknout jej opakovaně,
– během krátké doby postavit desítky až stovky jednotek.

To je přesně model, který odpovídá vojenským potřebám: ne individualita, ale opakovatelnost. Pro armádu je důležitější schopnost postavit deset stejných krytů rychle než jeden „dokonalý“ objekt.

Dubaj postavila již několik plně funkčních administrativních budov, včetně kanceláří státní správy, pomocí 3D tisku betonu. Tyto stavby nejsou provizoria, ale trvalé objekty v ostrém provozu.

Z hlediska relevance pro Česko je důležité, že:
– technologie obstála v přísném regulačním prostředí,
– byla integrována do státní výstavby,
– přešla z pilotních projektů do běžného užívání.

To vyvrací častý argument, že 3D tisk betonu „nelze sladit s normami“.

Indie je zatím jediným státem, který 3D tisk betonu systematicky nasazuje přímo v armádě. Vedle projektu PRABAL zde již stojí:
– 3D tištěné bunkry,
– kontrolní stanoviště,
– ochranné objekty ve vysokohorských oblastech.

Tyto stavby jsou zajímavé tím, že:
– vznikají na místě, nikoli v továrně,
– využívají lokální materiál,
– jsou navrhovány s ohledem na balistickou ochranu.

Právě zde se technologie nejvíce přibližuje tomu, co by mohlo být relevantní i pro Armádu ČR.

Postupné navyšování rozpočtu je zásadní, ale větší peníze samy o sobě nevyřeší všechny strukturální problémy. Zde je to zásadní: 3D tisk betonu nabízí technologii, kterou nikdo v Česku dosud nevyužívá pro vojenské stavby – a mohl by vrátit flexibilitu, rychlost a schopnost reagovat rychle tam, kde je třeba.

Podobně jako v Indii by česká armáda mohla tisknout ochranné objekty, bunkry nebo opěrné body přímo „na místě“ bez zdlouhavých stavebních procesů a stavebních povolení. Mobilní betonové 3D tiskárny by mohly ve spolupráci s inženýrskými jednotkami vytvářet pevné struktury v náročném terénu během dní, nikoli let.

Ženisté – zejména jednotky ženijní podpory (např. ženy z Bechyně), které mají ve své kompetenci stavební práce a infrastrukturu armády – by mohli být školeni na tuto technologii a stát se „mobilními stavebními jednotkami 21. století“. Tenhle přístup by mohl zvýšit operativní flexibilitu české armády.

Debata o tom, zda by Armáda České republiky měla být schopna tisknout vlastní betonové stavby, není debatou o tom, zda na to máme lidi. Ty už armáda má. Jádrem této schopnosti jsou ženijní jednotky dislokované v Bechyni, které dlouhodobě představují hlavní centrum vojenského inženýrství v České republice.

Bechyně není symbolická lokalita, ale praktická instituce. Právě zde se soustřeďují schopnosti v oblasti:

Historicky i dnes platí, že pokud má česká armáda něco „postavit“, jsou to ženisté z Bechyně, kdo to fyzicky realizuje nebo řídí.

Zavedení 3D tisku betonu by neznamenalo vznik nové jednotky, ale změnu náplně práce stávajících ženijních útvarů. Podobně jako se ženisté v minulosti adaptovali na nové mostní systémy, mechanizaci nebo digitální plánování, šlo by o další krok: přechod od manuální výstavby k řízené výrobě stavebních prvků.

V indickém modelu je klíčové, že:

Přesně tento model by byl přirozeně přenositelný do Bechyně. Ne proto, že by Bechyně byla „moderní“, ale proto, že je institucionálně stabilní a dlouhodobě nese odpovědnost za ženijné schopnosti AČR.

Jedním z klíčových rozdílů mezi indickým přístupem a českou praxí je otázka kdo staví. V Česku je armáda ve většině případů:

V Indii je armáda výrobcem.

Z vojenského hlediska je rozdíl zásadní. Schopnost stavět vlastními silami znamená:

Ženisté jsou jedinou složkou armády, u které je taková role doktrinálně i prakticky obhajitelná. A Bechyně je jejich přirozeným centrem.

Zavedení 3D tisku betonu by nevyžadovalo „revoluci“, ale cílené doplnění schopností:

To vše je řádově menší investice, než nákup jednoho bojového vozidla. Přínos by však byl systémový: armáda by znovu získala schopnost stavět rychle, opakovaně a vlastními silami.

Když se na uvedené příklady podíváme společně, vychází z nich několik jasných závěrů:

Za prvé, 3D tisk betonu je technologicky zralý. Stojí na něm mosty, domy, administrativní budovy i vojenské objekty.

Za druhé, největší přínos nepřináší v architektuře, ale v organizaci výstavby: rychlost, opakovatelnost, nižší závislost na externích kapacitách.

Za třetí, státy, které technologii úspěšně využívají, ji chápou jako součást státní nebo vojenské kompetence, nikoli jako experiment zadávaný externí firmě.

A konečně: nic z uvedeného není v rozporu s českými technickými schopnostmi. Chybí nikoli technologie, ale strategické rozhodnutí, že schopnost rychle stavět patří mezi obranné kapacity státu.

Otázka nezní, zda by 3D tisk betonu nahradil klasickou výstavbu. Nenahradil. Otázka zní, zda by měl existovat paralelní, ryze vojenský stavební režim, určený pro jednoduché, účelové a rychle realizovatelné objekty.

Je nutné říct otevřeně, že taková změna by nebyla bez problémů. Zavedení technologie by vyžadovalo počáteční investice, změny v doktrínách i legislativní výjimky. Také by bylo nutné rozhodnout, kde končí provizorium a začíná trvalá stavba, a jaké bezpečnostní standardy se na ni vztahují.

Dalším rizikem je, že by se z technologie stal „hezký pilotní projekt“, který by nikdy nepřerostl do reálné schopnosti. To je osud řady inovací v evropských armádách.

Právě proto je klíčové uvažovat o 3D tisku betonu nikoli jako o projektu, ale jako o systémové změně ve vnímání vojenské infrastruktury.

Zdroje:

1. https://www.iconbuild.com/newsroom/first-3d-printed-structure-to-receive-approval-from-a-historical-commission-camp-mabry-innovation-center-in-austin-tx

2.https://www.3dnatives.com/en/indian-army-deploys-concrete-3d-printer-for-mission-ready-construction-121220254

3. https://www.voxelmatters.com/micob-delivers-500-3d-printed-bunkers-to-the-indian-army

4. https://3dprinting.com/news/indias-simpliforge-creates-worlds-highest-on-site-3d-printed-structure-in-himalayas

5. https://parametric-architecture.com/apis-cor-completes-the-dubai-municipality-largest-3d-printed-construction/?srsltid=AfmBOoqEmgtx-g2s9oXmT0×UeuonzU4saQGpwVbVtrFhu6ZCmsgRaz5m

6. https://ijccse.iasv.ru/index.php/ijccse/article/view/1099

7. https://www.novinky.cz/clanek/domaci-houfnice-za-miliardy-dorazi-drive-nez-budou-stat-garaze-obrana-zaspala-kritizuje-nku-40550716

8. https://www.novinky.cz/clanek/domaci-armada-planuje-posadky-po-cele-zemi-od-posty-chce-nevyuzivane-budovy-40530581