Článek
Válka na Ukrajině přinesla lidstvu pohled na smrt, jaký dosud nezažilo. Každý den se na sociálních sítích objevují stovky videí v HD rozlišení, která dokumentují poslední vteřiny lidského života. Mezi těmi nejdrásavějšími jsou záběry na osamocené vojáky – často ruské odvedence – kteří klečí v rozbahněném zákopu, leží bezmocně na zádech a s pohledem upřeným do objektivu kamery zvedají ruce v gestu prosby o milost. O vteřinu později však přichází záblesk a konec. Operátor dronu je neušetřil.
Z dálky a z pohodlí mírových domovů se takové jednání snadno nálepkuje jako válečný zločin a čisté barbarství. Pohled skrze realitu moderní opotřebovávací války však odkrývá hluboké, děsivé taktické dilema. Operátor dronu, sedící v krytu kilometry daleko, nemá fyzickou možnost pro zajatce dojít. Nemůže k němu poslat eskortu, nemůže ho na dálku odzbrojit. Ví, že pokud vojáka ušetří a s dronem odletí, dotyčný za pět minut zvedne zbraň, nasadí si helmu a bude pokračovat v boji. Vteřinové gesto kapitulace před plastovou kvadrokoptérou se stává pouhým taktickým odkladem smrti, nikoliv upřímným aktem vzdání se. V prostředí, kde se předstírání kapitulace stalo běžným způsobem, jak přežít, se důvěra vytratila. Z pohledu vojenské logiky je ušetření takového vojáka luxusem, který si operátor na úkor bezpečnosti vlastních spolubojovníků nemůže dovolit.
Zároveň však v této debatě narážíme na paradox moderního humanismu, který hraničí s pokrytectvím. Západní svět i mezinárodní organizace tráví hodiny právními rozbory toho, zda má okupant v zákopu právo na milost před dronem. Přitom však trestuhodně přehlížíme mnohem temnější rozměr téže technologie: skutečnost, že ruská armáda drony systematicky používá k lovu ukrajinských civilistů.
Zatímco voják se do situace na frontě dostal jako součást válečné mašinerie, civilisté v zázemí – v Chersonu, Charkově či pohraničních vesnicích – si vybrat nemohli. Jsou to lidé, kteří si šli jen nakoupit, nebo se schovávali ve vlastních domech. Světem nedávno otřásl otřesný případ, kdy ruský operátor dronu chladnokrevně naháněl matku s malou dcerou, které se v absolutním zoufalství snažily skrýt za kmenem stromu. Matka vlastním tělem bránila své dítě před strojem, který bezpečně ovládal člověk vidící každý jejich detail. U těchto obětí neexistuje žádné taktické dilema, žádná hrozba, že „dají ruce dolů a budou pokračovat v boji“. Je to čistý, koncentrovaný teror, který moderní svět sleduje téměř netečně, zatímco se utápí v teoretických diskusích o právech kombatantů.
Moderní technologie zcela devalvovala cenu lidského života na hodnotu levné spotřební elektroniky. Dron za pár stovek dolarů dokáže ukončit život člověka, jehož výchova, vzdělání a sny stály společnost mnoho. A na pozadí tohoto digitálního masakru dál platí mrazivý citát v nadpisu.
Na obou stranách fronty umírají lidé, kteří se nikdy neviděli, nemají proti sobě žádnou osobní zášť a v civilním životě by možná byli přáteli. Umírají v blátě, uštváni bzučícími stroji shůry, protože jim to přikázali političtí vůdci a generálové, kteří se mezi sebou velmi dobře znají, sdílejí diplomatické kanály, ale sami nikdy riskovat své životy nepůjdou. Dokud bude mezinárodní společenství řešit spíše technikálie vojenské kapitulace než absolutní selhání lidskosti při cíleném vraždění matek a dětí, zůstane humanismus pouhou prázdnou frází v učebnicích práva.
Podle Organizace spojených národů a mezinárodního humanitárního práva je v těchto situacích hranice mezi legitimním vojenským útokem a válečným zločinem definována velmi striktně, byť moderní technologie staví právní výklad před zcela nové výzvy. Základním pilířem Ženevských úmluv je ochrana osob vyřazených z boje, což v praxi znamená, že voják nesmí být napaden, pokud je zraněný, v bezvědomí, nebo pokud jasně vyjádří úmysl se vzdát. V kontextu dronové války však pouhé zvednutí rukou před kamerou kvadrokoptéry automaticky neznamená, že útok musí přestat. Mezinárodní právo totiž uznává, že aby byla kapitulace právně platná, musí být pro druhou stranu realistické a proveditelné ji přijmout. Pokud operátor sedí kilometry daleko a nemá fyzickou možnost pro vojáka poslat eskortu nebo ho na dálku odzbrojit, ušetření nepřítele by znamenalo nechat na bojišti ozbrojenou hrozbu, která může okamžitě pokračovat v boji. Z tohoto důvodu se útok na vojáka, jehož bezpečné zajetí není v danou chvíli technicky proveditelné, nepovažuje za válečný zločin. Zbývá tedy otázka, jaká je skutečná cena obyčejného lidského života. Je to cena dronu?
Dalším zásadním faktorem na frontové linii je riziko zneužití samotného aktu kapitulace. Pokud má operátor dronu důvodné podezření, že nepřítel vzdávání se pouze předstírá – například schovává granát, navádí dron do léčky nebo se snaží získat čas –, dotyčný voják neztrácí status legitimního cíle. Pokud by voják kapitulaci předstíral, aby vylákal pozemní jednotky a zaútočil na ně, dopouští se válečného zločinu věrolomnosti neboli perfidie on sám. Specifickou kategorií jsou pak sebevražedné FPV drony.
Pokud na vojáka útočí naváděná munice, kterou technicky nelze bezpečně zneškodnit nebo otočit zpět, nachází se voják v podobné situaci jako pod dělostřeleckou palbou, kde se dělostřeleckému granátu z logiky věci vzdát nelze. Válečným zločinem popravy zajatce se takový útok stává až ve chvíli, kdy dron prokazatelně útočí na vojáka, který se již úspěšně vzdal přítomným pozemním jednotkám, je spoután, nebo je zjevně těžce zraněn, bezbranný a neschopný jakéhokoliv odporu.
Zatímco u vojáků v zákopech existuje složitá právní diskuse o proveditelnosti zajetí, v otázce lovu na civilisty drony je mezinárodní právo naprosto nekompromisní a žádné šedé zóny nepřipouští. Civilní obyvatelstvo nesmí být za žádných okolností předmětem útoku. Pokud operátor dronu přes HD kameru jasně vidí, že cíl je neozbrojený civilista, nemá na sobě uniformu a nijak se aktivně nepodílí na nepřátelství, a přesto na něj shodí munici nebo do něj navede kamikadze dron, jedná se o čistokrevný válečný zločin.
Mezinárodní právo a OSN výslovně zakazují jakékoliv akty násilí, jejichž hlavním cílem je šířit teror mezi civilním obyvatelstvem. Případy, kdy drony systematicky útočí na lidi jdoucí na nákup, jedoucí na kole, stojící na autobusových zastávkách nebo matky bránící své děti v zázemí měst, jsou jednoznačnou popravou bezbranných osob. U civilistů odpadá jakýkoliv argument o taktickém dilematu nebo hrozbě, že po odletu dronu zvednou zbraň a budou pokračovat v boji. Z pohledu OSN je proto jakýkoliv záměrný útok moderní technikou na civilní osobu okamžitým a fatálním porušením Ženevských úmluv, které nelze ospravedlnit žádnou vojenskou logikou ani technickým pokrokem.
Všechna tato technologická brutalita, morální dilemata a chladná digitální smrt však nekončí vypnutím monitoru operátora nebo stažením dronu z oblohy. Zanechávají hluboké, neviditelné stopy na psychice všech, kteří toto peklo přežijí. Vojáci, kteří denně čelí bzučení dronů nad hlavou, se dříve či později musí z fronty vrátit. Trauma z prostředí, kde lidský život ztratil svou cenu, si ale odnášejí s sebou. Návrat do civilního života, kde už neplatí pravidla absolutního pragmatismu a přežití, bývá pro válečné veterány často tou nejtěžší bitvou, jakou kdy museli svést. Najít znovu klid, důvěru v lidi a smysl existence v mírové společnosti vyžaduje obrovské úsilí a pomoc zvenčí.
Právě na tuto palčivou potřebu reagujeme u nás v Česku prostřednictvím našeho spolku Planet Witness z.s. Uvědomujeme si, že tito lidé potřebují víc než jen slova uznání – potřebují reálnou, hmatatelnou pomoc, která jim pomůže najít cestu zpět ze světa destrukce. Proto jsme spustili iniciativu Honey by Veterans, projekt, který podává pomocnou ruku ukrajinským veteránům. Pro lidi bojující s posttraumatickou stresovou poruchou (PTSD) a nebo jsou upoutání na invalidní vozík.
Centrum podpory pro válečné veterány
„Naším cílem není jen jednorázová podpora, ale vytvoření podmínek pro dlouhodobý a plnohodnotný návrat veteránů do aktivního života.“
Skutečný návrat do života začíná tam, kde veterán znovu přebírá odpovědnost za svou budoucnost. Pro ty, kteří se rozhodnou včelařství věnovat, jsme připraveni zajistit kompletní materiální start: od včelstev a úlů až po nezbytné vybavení. Veteránům na vozíku navíc přímo v místě jejich bydliště vybudujeme a bezbariérově upravíme jejich vlastní včelnici tak, aby jim v cestě k úspěšnému včelaření nestály žádné překážky.
Závěrem lze říci, že vítězství v moderní válce se neměří jen držením linie na mapě, ale i schopností společnosti postarat se o ty, jejichž vnitřní svět byl touto linií rozmetán. C-PTSD u ukrajinských veteránů a veteránek není „slabostí“, ale logickou reakcí na nelidské podmínky. Naše schopnost porozumět těmto „neviditelným ranám“ bude rozhodující pro stabilitu a zdraví celé poválečné Evropy.
Stojíme na prahu projektu, který vrací smysl tam, kde je to nejvíce zapotřebí. Ti, kteří za nás bojovali, si nezaslouží zůstat se svým traumatem sami. Vaše podpora umožní veteránům odložit neustálou ostražitost a místo ní vzít do rukou svůj první včelařský rámek a začít novou životní cestu.
Stejně tak i naše pomoc funguje nejlépe, když se spojí síly mnoha lidí. I dar v hodnotě jedné kávy pomůže posunout sbírku blíž k pomoci lidem, kteří si ji zaslouží.
Sbírku pro válečné veteránky a veterány můžete podpořit na portálu DONIO
Více o projektu najdete na stránce Planet Witness z.s.
Facebook Honey by Veterans
Děkujeme, že jste v tom s námi.
Zdroje:
1. https://donio.cz/honey-by-veterans-druhy-zivot-pro-valecne-veterany
2. https://www.seznamzpravy.cz/clanek/zahranicni-civiliste-v-prvni-linii-dvanactilety-chlapec-zneskodnil-rusky-dron-306293
3. https://www.hrw.org/video-photos/audio/2025/10/06/hunted-from-above
4. https://www.hrw.org/news/2026/02/24/russias-war-on-ukraine-four-years-on
Mezinárodní zprávy a podklady pro článek
- Zpráva Human Rights Watch (červen 2025): Vydala rozsáhlou 93stránkovou zprávu s názvem „Hunted From Above“ (Loveni shůry). Přímo dokumentuje, jak ruské síly v Chersonu a přilehlých oblastech používají komerční kvadrokoptéry k pronásledování a likvidaci civilistů (lidí na kolech, v autech, čekajících na autobus). HRW tyto útoky označila za válečné zločiny a zločiny proti lidskosti.
- Vyšetřovací komise OSN (květen 2025): Nezávislá mezinárodní vyšetřovací komise OSN oficiálně dospěla k závěru, že útoky ruských dronů na civilisty v Chersonské oblasti představují systematické terorizování obyvatelstva a naplňují podstatu vraždy jako zločinu proti lidskosti.
- „Lidské safari“ (Human Safari): Termín, který poprvé popsala novinářka Zarina Zabrisky (pro Kyiv Post a The Washington Post), se stal oficiálně užívaným pojmem. Místní obyvatelé a mezinárodní analytici tak označují situaci, kdy ruští operátoři (často z druhé strany Dněpru) využívají HD kamery k tomu, aby záměrně lovili civilisty pro účely výcviku nebo čistého teroru. Prezident Volodymyr Zelenskyj tento termín oficiálně použil ve svých projevech i v květnu 2026.
- Případ matky kryjící dceru: Svědectví shromážděná HRW a reportéry listu The Washington Post detailně popisují taktiku, kdy drony nahánějí oběti kolem kmenů stromů („zkoušela jsem se schovat mezi stromy, ale dron kroužil kolem kmene, blíž a blíž...“). V dubnu 2026 otřásly veřejností útoky v Oděse a Chersonsku, kde byly drony cíleně naváděny na matky s dětmi, což potvrzují i videozáznamy analyzované ukrajinskou prokuraturou.
Článek si můžete také poslechnout v audioverzi, nebo stáhnout do čtečky. Pro další články přímo do vašeho emailu stačí kliknout na + sledovat.
