Článek
Je ještě tma. Nad zvlněnou krajinou provincie Mpumalanga se pomalu rozpouští ranní mlha a první paprsky slunce se opírají o africkou savanu. V dálce se ozývá houkání sovy a první štěbetání ptáků. Pak ticho přeruší hluboké odfrknutí.
Malý nosorožec čeká na svou první ranní láhev mléka.
Je mu sotva několik měsíců. Měl by stát po boku své matky, schovávat se pod její mohutné tělo a učit se poznávat svět podle jejích kroků. Místo toho je teď sám.
Jeho matka už nežije. Zabila ji střela pytláka.
Bývalý profesionální voják a válečný vetrán Dunning mu něžně domlouvá:
„No tak, krásko.“
Sirotek Rainbow nabízenou lahev mléka přijme bez váhání.
Nosorožec ale není terapeut. Je symbolem. Připomínkou, že i po největší ztrátě může život pokračovat.
Odkud se vzal nápad spojit veterány s nosorožci
Projekt stojí za britskou charitou Veterans for Wildlife (V4W), která spojuje dvě zdánlivě nesouvisející témata – ochranu ohrožených druhů před pytláctvím a péči o duševní zdraví vojáků vracejících se z bojových nasazení.
Filozofie organizace vychází z jednoduché, ale silné myšlenky: veterán, který se v civilním životě necítí nikde na svém místě, dostane šanci postarat se o tvora, jenž na tom není o nic lépe – ztratil matku, domov i jistoty v životě.
Podobně mnoho vojáků ztrácí po návratu z válečných misí své staré jistoty, starý život, který pro ně už nikdy nebude jako dřív.
Přestože ochrana nosorožců v některých oblastech přináší výsledky a stále více osiřelých mláďat se daří vracet do volné přírody, pytláctví zůstává jednou z největších hrozeb.
Možná je na celém příběhu nejpozoruhodnější jedna prostá skutečnost.
Že mezi člověkem a divokou přírodou stále existuje pouto, které nelze změřit, a nebo vyčíslit konkrétní sumou.
Podobné principy spolupráce mezi lidmi a zvířaty dnes využívá stále více terapeutických programů po celém světě. Koně, psi nebo delfíni pomáhají lidem zvládat následky traumatu, úzkostí či posttraumatické stresové poruchy (PTSD).
Někdy stačí právě jediné tiché odfrknutí osiřelého mláděte, aby se člověk znovu našel ve svém životě. Důvod vstát druhý den ráno a pokračovat.
Program se odborně řadí mezi takzvanou terapii asistovanou zvířaty (Animal-Assisted Therapy, AAT) – tedy aktivity, které spojují skrze kontakt se zvířaty.
Zakladatelé V4W věří, že právě expozice dříve divokým zvířatům v rehabilitačním prostředí nabízí jedinečnou a hlubokou zkušenost: tím, že účastníci kladou potřeby zvířat – často ve výrazně horší situaci, než jsou oni sami – před svoje vlastní, získávají odstup od svých problémů a nacházejí smysl v péči o něco jiného než sebe.
Organizátoři to přirovnávají k bratrství a systému „buddy-buddy“, který vojáci znají z armády, jen s tím rozdílem, že „parťákem“ je teď osiřelé mládě nosorožce.
Dva týdny v buši místo ležení na gauči
Program má podobu intenzivního dvoutýdenního pobytu přímo v areálu útulku pro divoká zvířata. Nejde ale jen o „pomazlení se zvířaty“ –program kombinuje hned několik terapeutických technik najednou: mentoring, techniky zvládání traumatického incidentu (TRiM), zvládání stresu, arteterapii, všímavost, meditaci, relaxaci, jógu a klíčovou složku celého pobytu a také zmíněnou terapii asistovanou zvířaty.
Účastníci po dobu dvou týdnů vykonávají běžné povinnosti dobrovolníka: starají se o osiřelé, opuštěné a zraněné mladé nosorožce, čistí jejich výběhy, kopou jim bahenní koupele, krmí je mlékem z láhve a poskytují jim společnost, bezpečí a náklonnost.
Celou dobu jsou pod dohledem klinického psychologa, který sleduje jejich pokrok, a mentora – samotného veterána se specializovanými znalostmi problematiky pytláctví, jenž prošel podobnou zkušeností a dokáže tak sloužit jako průvodce i vzor.
Výběr účastníků přitom není náhodný. Zájemci procházejí sítem tříčlenné komise, která z uchazečů vybírá ty, u nichž je pobyt s ohledem na jejich konkrétní potíže a životní cíle nejvhodnější.
Kdo za tím stojí a proč
Za financováním projektu stojí britský podnikatel a filantrop lord Michael Ashcroft, bývalý pokladník a místopředseda Konzervativní strany, který dříve zastával funkci zvláštního zástupce britského premiéra pro přechod veteránů do civilního života. Ashcroft svou podporu zdůvodnil tím, že spojuje jeho dva dlouhodobé zájmy – osud válečných veteránů a ochranu divoké přírody. Osobně se do jihoafrického útulku vypravil, aby zjistil, zda si mohou vzájemně pomoci vojenský veterán bojující o návrat do normálního života a zranitelné mládě nosorožce, jehož matku zabili pytláci.
Samotné Care for Wild přitom není žádná turistická atrakce – ale je z bezpečnostních důvodů (kvůli hrozbě pytláctví) veřejnosti zcela uzavřené a jeho přesná poloha se nezveřejňuje. Jde o největší útočiště pro osiřelé nosorožce na světě.
Cesty veteránů i sirotků k důvěře nejsou jednoduché
Na první pohled by se mohlo zdát, že mezi hipoterapií s koněm a péčí o divoké mládě nosorožce je propastný rozdíl – a organizátoři programu by souhlasili, jen by dodali, že právě v tom je síla metody.
Zatímco kůň nebo pes jsou odjakživa zvyklí na kontakt s člověkem, nosorožčí mládě je ve skutečnosti traumatizovaný sirotek, kterému se z minuty na minutu obrátí život naruby už napořád.
Mládě přišlo o matku násilným způsobem a musí se – podobně jako veterán po návratu z boje – naučit znovu důvěřovat a najít svoje místo ve světě, který pro ně nebude nikdy jako dřív.
Právě tahle paralela je jádrem celého konceptu Footprints of Hope: dvě zraněné bytosti, člověk i zvíře, si na cestě k uzdravení pomáhají navzájem – a žádná z nich přitom není v roli pouhého „léčebného nástroje“ pro tu druhou.
Projekt Honey by Veterans
S manželem a přáteli jsme založili na portálu DONIO sbírku pro válečné veterány z Ukrajiny, kteří právě prodělávají rehabilitace s PTSD, nebo jsou po amputacích a zvykají si na protézy nebo invalidní vozík.
Někdy máme pocit, že abychom ve světě něco změnili, musíme udělat obří, hrdinské gesto. Přitom stačí úplný detail. Zítra ráno si možná cestou do práce koupíte kávu. Bude skvělá, ale za deset minut po ní zbyde jen prázdný kelímek.
Když přesně tuhle jednu kávu, kterou si nedáte, pošlete na Donio, stane se z ní něco trvalého.
Děkujeme Vám za vaši podporu.
MUDr. Ing. Petra Fejtová, MBA
Válečný veterán z Ukrajiny během své rehabilitace
Zdroje:
https://donio.cz/honey-by-veterans-druhy-zivot-pro-valecne-veterany
https://www.pressreader.com/uk/the-daily-telegraph-telegraph-magazine/20190126/281530817241352
https://www.totalgiving.co.uk/appeal/footprints-of-hope
https://planetwitness.eu/projekty/
Poznámka: fotografie válečného veterána zveřejněna se souhlasem autorky fotografie
