Terapie s delfíny: zázrak pro veterány, nebo výnosný byznys na hřbetě zvířat?

Leonardo Yui sloužil u amerického námořnictva a stejně jako mnoho veteránů z Iráku a Afghánistánu si domů přivezl posttraumatickou stresovou poruchu. Než se s manželkou vydal na týdenní pobyt do střediska na Florida Keys, netušil, že terapeutem se mu stane delfín jménem Jax – zvíře, kterému chybí část ploutve.

Největší americká veteránská organizace Wounded Warrior Project provozuje hned dva programy postavené na kontaktu s delfíny. První, nazvaný Project Odyssey (odkaz na Homérovu Odysseu – legendární příběh hrdinovy cesty domů), je třídenní pobyt určený přímo veteránům s traumatickým poraněním mozku a PTSD.

Probíhá ve spolupráci s neziskovým vzdělávacím střediskem Dolphin Research Center na ostrově Grassy Key na Floridě, kde se s delfíny pracuje už přes pětadvacet let a jehož zakladatel a ředitel je sám válečný veterán.

Cílem pobytu je posílit pouto mezi účastníky, kteří procházejí podobnou zkušeností, propojit je s přírodou a naučit je nové dovednosti v neobvyklém prostředí.

Druhý program, Rolling Project Odyssey, kombinuje kontakt s delfíny s jízdou na motorkách Harley-Davidson napříč Florida Keys, včetně přejezdu legendárního sedmimílového mostu.

Zvláštní kapitolou je i program Soldier Ride, při kterém desítky zraněných veteránů – s poraněními od ztráty končetin až po neviditelná psychická zranění – navštěvují stejné centrum po dokončení třídenního cyklistického přejezdu Keys. Během návštěvy si veteráni s delfíny podávají ploutev, věnují se takzvanému „dorsal pull“ (tažení za hřbetní ploutev při plavání) a učí se, co delfíny motivuje k určitému chování.

Bývalá štábní seržantka letectva Jennifer Caudillová, které amputovali levou nohu pod kolenem po zranění na domácí půdě, zážitek popsala jako naprosto strhující a dodala, že se s ostatními zraněnými veterány ve vodě konečně cítila živá.

Menší, ale podobně zaměřená organizace Island Dolphin Care na Floridě je nezisková organizace, která terapii s asistencí delfínů nabízí jak dětem a rodinám se speciálními potřebami, tak přímo veteránům žijícím s PTSD. Osm delfínů, kteří v centru žijí, by podle organizace nedokázalo přežít ve volné přírodě.

Veteránský program organizace cílí nejen na samotného vojáka, ale záměrně zapojuje i jeho rodinu – terapie kombinuje suchozemské aktivity s řízeným kontaktem s delfíny ve vodě a je šitá na míru konkrétním potřebám účastníka, ať už jde o zranění, ztracené vztahy, deprese, úzkosti nebo stres.

Zatímco u hipoterapie nebo canisterapie panuje mezi odborníky poměrně široká shoda o jejich přínosu, terapie s asistencí delfínů (v angličtině Dolphin-Assisted Therapy, DAT) je dlouhodobě terčem ostré vědecké i etické kritiky. Týká se to především jejího nejrozšířenějšího využití, tedy terapie dětí s autismem, Downovým syndromem nebo jinými vývojovými poruchami, kam v posledních desetiletích plyne velká část poptávky i peněz.

Přehledové studie opakovaně docházejí k závěru, že navzdory více než pětadvaceti letům praxe chybí přesvědčivé důkazy o tom, že by tato terapie byla legitimní, vědecky podloženou léčbou čehokoliv – a autoři jedné z recenzovaných prací proto rodiny i odborníky od jejího využívání jako intervence u poruch autistického spektra nebo jiných diagnóz výslovně odrazují.

Ještě ostřeji se k tématu staví ochránci zvířat. Ric O'Barry, ředitel organizace Dolphin Project a bývalý trenér delfínů z televizního seriálu Flipper, označuje celý obor za výnosný byznys, který zneužívá zoufalé a zranitelné rodiče ochotné zaplatit vysoké částky za zážitek, jenž průmysl chovu delfínů v zajetí prodává jako léčivý.

Podle O'Barryho jde primárně o etický, nikoli vědecký problém: je podle něj vnitřně pokrytecké odchytávat a držet v zajetí vysoce inteligentní zvíře se sofistikovaným společenským životem – čímž se ničí kvalita jeho života – jen proto, abychom si zlepšili ten svůj.

Naprostá většina vědecké i etické kritiky cílí na klasickou komerční terapii s asistencí delfínů, nabízenou především dětem s autismem nebo jiným zdravotním postižením – tedy na placené kliniky a delfinária, které v mnoha zemích (USA, Mexiko, Izrael, Rusko, Japonsko, Bahamy) fungují jako vysoce lukrativní byznys, často bez nezávislého dohledu.

Veteránské programy, jako je Project Odyssey nebo Island Dolphin Care, se od tohoto modelu v několika ohledech výrazně liší: nejde v nich o klinicky definovanou léčbu konkrétní diagnózy s měřitelnými terapeutickými cíli, ale spíše o krátkodobý zážitkový a komunitní pobyt, který je součástí širšího programu vzájemné podpory mezi veterány.

Provozovatelé jako Dolphin Research Center i Island Dolphin Care navíc zdůrazňují, že jejich delfíni pocházejí ze záchrany (zvířata neschopná návratu do volné přírody), nikoli z odchytu ve volné přírodě určeného přímo pro byznys s terapií.

S manželem a přáteli jsme založili na portálu DONIO sbírku pro válečné veterány a veteránky z Ukrajiny, kteří právě prodělávají rehabilitace s PTSD, nebo jsou po amputacích a zvykají si na protézy nebo invalidní vozík.

Válka na Ukrajině jednou skončí.

Do civilního života se však vrátí statisíce lidí poznamenaných zkušeností, kterou si většina Evropanů neumí představit.

Komplexní posttraumatická stresová porucha, známá jako C-PTSD, se stává jednou z největších výzev poválečné obnovy Ukrajiny.

Podpořit válečné veterány z Ukrajiny můžete zde Donio

Děkujeme Vám za vaši podporu.

MUDr. Ing. Petra Fejtová, MBA

Fotografie zveřejněny se svolením autorky: paní Moniky Ágnes Nápravníkové