27 medvědů v drátěných klecích – a více než 80 klecí připravených na další. Vítejte v laoské ZOO.

Medvědi bývají držení v klecích o rozměrech zhruba 130 × 70 × 60 cm. V tak malém prostoru se dospělý medvěd nemůže posadit, postavit ani otočit. Některé klece mají posuvnou mříž, která zvíře při odběru přitiskne ke dnu. Odběry začínají kolem třetího roku věku a trvají pět až deset let, někdy přes dvacet.

Zařízení vlastnil a provozoval cizí státní příslušník. Podle organizace bylo registrováno jako zoo proto, aby unikalo dohledu úřadů, zatímco se v něm komerčně získávala medvědí žluč. Infrastruktura by stačila až pro 200 medvědů. Majitel tedy zjevně plánoval rozšíření na průmyslovou úroveň.

Zařízení vlastnil a provozoval cizí státní příslušník. Podle organizace bylo registrováno jako zoo proto, aby unikalo dohledu úřadů, zatímco se v něm komerčně získávala medvědí žluč. Infrastruktura by stačila až pro 200 medvědů. Majitel tedy zjevně plánoval rozšíření na průmyslovou úroveň.

Laoské úřady areál ve spolupráci s Free the Bears uzavřely. Podle organizace jde o největší záchranu medvědů z farmy v historii jihovýchodní Asie. Zvířata cestovala stovky kilometrů v kamionech do přírodní rezervace Luang Prabang Wildlife Sanctuary. V červenci poprvé vyšla ven, na trávu, a ošetřovatelé jim mazali med vysoko na kmeny stromů, aby se zvířata postupně učila své přirozené zvyky - šplhat.

Otevírá ale otázku, kterou si klade každý, kdo o takové záchraně čte poprvé: proč v roce 2026 vůbec ještě někdo zavírá medvědy do klecí kvůli jejich žluči?

Medvěd ušatý (Ursus thibetanus), známý také jako medvěd himálajský a anglicky „moon bear“, je podle Mezinárodní unie ochrany přírody (IUCN) zranitelným druhem. A právě on je nejčastějším obyvatelem žlučových farem.

Jméno „měsíční medvěd“ dostal podle světlé skvrny ve tvaru srpku na hrudi. Kdysi žil až v západní Evropě. Dnes se jeho areál táhne od Íránu přes Himaláj až po Japonsko a ruský Dálný východ.

Stav populace se liší zemi od země. Jižní Korea a Japonsko hlásí nárůst, Bhútán a Thajsko stabilitu. Ve většině ostatních zemí počty klesají; nejhůře jsou na tom Bangladéš a Vietnam, kde za posledních 30 let zmizelo přes 60 % divoké populace.

Příčin je několik: kácení lesů, střety s lidmi kvůli úrodě a pytláctví. U posledního jmenovaného jde hlavně o žlučník a tlapy. Spolupredseda medvědí odborné skupiny IUCN Dave Garshelis už v roce 2012 uvedl, že počty tohoto druhu za tři desetiletí klesly o 30 až 49 % a že velkou roli hraje poptávka po žluči.

IUCN sama doporučuje jako nejlepší způsob ochrany druhu výrazně snížit poptávku po medvědích produktech.

Medvěd na žlučové farmě se nezabíjí. Žluč se mu odebírá opakovaně, často dvakrát denně, po dobu mnoha let – a právě to je jádro problému.

Dlouho se žluč získávala z ulovených divokých medvědů, tedy jednorázově. Na počátku 80. let ale v Severní Koreji vyvinuli metody, jak ji odebírat živému zvířeti. Postup se rychle rozšířil do Číny, Jižní Koreje a Vietnamu. Medvěd se tak z jednorázové kořisti stal „obnovitelným zdrojem“.

Všechny metody odběru vyžadují chirurgický zákrok. Ochranářská organizace Animals Asia za desítky let záchran v Číně a Vietnamu zdokumentovala tyto postupy:

Následky jsou dobře zdokumentované. Při veterinární prohlídce 165 medvědů zachráněných z jedné farmy mělo 90 % zánět žlučníku, 66 % polypy, 34 % břišní kýlu, 28 % vnitřní absces a 22 % žlučové kameny. Patologické rozbory u nemocných zvířat nacházely ve žluči krev, hnis a bakterie. Sama žluč tak může být rizikem i pro toho, kdo ji užívá.

Čínská strana dlouhodobě argumentuje, že moderní farmy dodržují technické normy a odběr je šetrný. Tehdejší předseda Čínské asociace tradiční čínské medicíny Fang Shuting v roce 2012 přirovnal odběr k otočení kohoutku – snadnému, přirozenému a bezbolestnému. Veterináři Animals Asia naopak uvádějí, že naprostá většina medvědů podrobených „bezhadičkovému“ odběru trpí bolestivou infekcí žlučníku.

Medvědí žluč není „zázračný lék“ z pověr. Obsahuje látku, která skutečně léčí – a kterou zná i západní medicína. Právě proto je celý spor složitější, než se na první pohled zdá.

V tradiční čínské medicíně (TCM) se medvědí žluč, čínsky xiongdan, používá přibližně 1 300 let. Klasické texty ji doporučují při horečkách, zánětech, otocích a bolesti, k „chlazení jaterního ohně“ a zlepšení zraku nebo při křečích u dětí. Z Číny se její používání před staletími rozšířilo do Koreje a Japonska.

Klíčovou látkou je kyselina ursodeoxycholová (UDCA). Medvědi jsou jediní savci, kteří jí vytvářejí velké množství; v jejich žluči tvoří 1 až 39 % žlučových kyselin. UDCA prokázaně pomáhá rozpouštět cholesterolové žlučové kameny a léčit některá onemocnění jater. To není tvrzení TCM, ale závěr moderní farmakologie.

A tady přichází zvrat, který českého čtenáře může překvapit. UDCA se už desítky let vyrábí synteticky nebo polosynteticky, bez jakéhokoli medvěda. Jako léčivo ursodiol se prodává pod značkami jako Ursofalk, Urso nebo Actigall. Kdo v Česku užíval lék na žlučové kameny s touto látkou, bral vlastně „medvědí žluč“ – jen vyrobenou v laboratoři.

Mnoho čínských lékařů a vědců se samo za náhrady medvědí žluči zasazuje. Dr. Sun Ji Xian z Čínské asociace preventivní medicíny k tomu stručně řekl, že medvědí žluč rozhodně používat nemusíme, protože ji lze nahradit bylinami. Spor tedy nevede „Západ proti Číně“, ale probíhá i uvnitř samotné čínské společnosti.

Odpověď není jedna. Jde o kombinaci odborného sporu o účinnost, legality a peněz v Číně, důvěry v „přírodní“ produkt a vymáhání zákonů v chudších zemích regionu.

V Asii žije na žlučových farmách odhadem kolem 20 000 medvědů, naprostá většina v Číně. V ostatních zemích čísla rychle klesají – díky zákazům, ale i proto, že medvědi na farmách umírají.

Čína, Vietnam, Jižní Korea, Myanmar, Laos

Čínské úřady aktuální souhrnná data nezveřejňují. Vietnam ukazuje, jak vypadá konec oboru zblízka: z 4 300 medvědů evidovaných v roce 2005 jich podle Free the Bears více než 3 700 na farmách zemřelo. Cena žluči se zhroutila a někteří farmáři pak zvířata krmí méně nebo je prodávají na černý trh.

Jižní Korea je naopak příkladem dohodnutého konce. Vláda, svaz chovatelů a ochranáři v roce 2022 podepsali společnou dohodu. Farmáři za kompenzaci medvědy sterilizovali průběžně od roku 2014 a stát staví záchranná zařízení. Kapacita v nich ale zatím nestačí pro všechna zvířata. Chov, držení medvědů i odběr žluči jsou zakázané od 1. ledna 2026. Zároveň ale do vládní rezervace bylo zatím přemístěno jen 21 medvědů a téměř 200 dalších čeká.

Téma se týká i Evropy. Medvědi patří mezi druhy chráněné úmluvou CITES a česká inspekce životního prostředí opakovaně zabavuje masti, krémy a extrakty s medvědí žlučí, například na letišti nebo v zásilkách. Dovézt takový výrobek bez povolení je v EU nezákonné – i jako suvenýr z dovolené.

Čeká je dalších 20 až 30 let v rezervaci a celoživotní péče za více než 150 000 dolarů na jednoho medvěda.

Důvod popsal Chris Shepherd z Monitor Conservation Research Society. Mláďata odebraná matkám přijdou o klíčové roky, kdy se učí hledat potravu, vyhýbat se nebezpečí a přežít samostatně. Mnozí medvědi jsou navíc po letech v kleci fyzicky tak oslabení, že by v přírodě nepřežili.

Rehabilitace má několik fází. Nejdřív karanténa a veterinární prohlídky, pak postupné zvykání na velké lesní výběhy. Medvědi se znovu učí šplhat, hrabat a hledat potravu. Změnu lze měřit i biologicky: u medvědů přemístěných z farmy do záchranného centra klesla hladina stresových hormonů v srsti za 163 dní o 12 až 88 %.

Pro organizace to znamená dlouhodobý závazek. Free the Bears s 27 novými medvědy potřebuje na rozšíření rezervace – pozemky, výběhy, personál – asi 300 000 dolarů. Celkem tak v jejích rezervacích v Laosu, Kambodži a Vietnamu žije přes 340 medvědů. Organizace Animals Asia zachránila za poslední desetiletí z farem v Číně a Vietnamu skoro 600 medvědů.

Medvědí farmy nepřežívají proto, že by někomu na utrpení zvířat nezáleželo. Přežívají, protože se v nich potkává staletá tradice, legální byznys, úřední podpora a slabé vymáhání zákonů. Konec přijde, až se tyto zdi rozpadnou zevnitř.

Ochranáři i část čínských odborníků se shodují, že změnu nepřinese tlak zvenčí, ale důvěra uvnitř komunity. Studie o bylinných náhradách to formuluje jasně: aby je uživatelé přijali, musí vědci a lékaři TCM spolupracovat na změně chování spotřebitelů. Nejsilnějším hlasem proti farmám tak nemusí být evropská organizace, ale čínský lékař, který pacientovi řekne, že alternativa plně dostačuje.

Aktuálně jsme na portálu DONIO spustili sbírku pro týrané medvědy z Ukrajiny, kteří skončili v rezervaci, kde se o 37 z nich starají ošetřovatelé. Aby mohli mědvědům zajistit náležitou péči, kontolovat denně výběhy za každého počasí a dovézt medvědům jídlo, potřebují terénní čtyřkolku. I vy se můžete stát součástí tohoto příběhu a něco změnit.

Stačí jeden klik

Děkujeme za vaši podporu

https://planetwitness.eu/projekty/pomoc-tyranym-medvedum/

https://donio.cz/pomoc-tyranym-medvedum