Hlavní obsah

Odvrácená strana dovolenkového Bali: Za atrakcemi s mořskými želvami se skrývá nepříjemná realita.

Foto: Hana V Svobodová

Mořské želvy už jsou na světě přes 110 milionů let a měly by se do moře vypouštět hned.

Ne všechna místa, která se prezentují turistům z Čech, jako centra na ochranu mořských želv, jim skutečně pomáhají. Někde se z ochrany ohrožených zvířat stala především turistická atrakce a výnosný byznys. Prostě peníze na prvním místě.

Článek

Bali je pro miliony turistů symbolem tropického ráje. Mnozí z nich si chtějí odvézt také zážitek z blízkého setkání se žraloky, mantami nebo mořskými želvami.

Právě o tom vypráví část našeho nového dokumentárního filmu Ve stínu Bali.

Ráda bych Vás pozvala na premiéru tohoto dokumentu. Přibližně třetina filmu se věnuje mořským želvám, jejich ochraně a turistickým pastem, které se zaštiťují záchranou těchto ohrožených zvířat. Materiál jsme natáčeli letos v létě během zpáteční cesty z Papuy, kdy jsme na Bali opět monitorovali místní zařízení věnující se mořským želvám.

Bali je ale nejen rájem, ale také místem, kde se řeší problémy toulavých psů, ohrožených mořských želv a obrovského množství odpadu. Film představuje příběhy tří Čechů, kteří se snaží tyto problémy měnit.

Stovky mláďat, která měla být v moři

Jedním z prvních míst, která jsme letos navštívili, bylo státní centrum, které se prezentovalo také podporou místních úřadů.

V bazénech jsme tam viděli přibližně 400 malých želv. Přitom čerstvě vylíhlá mláďata by měla co nejdříve zamířit do moře. Není důvod je dlouhodobě držet v nádržích jen proto, aby si je mohli prohlédnout návštěvníci.

Foto: Hana V. Svobodová

Želví líhně, rozplavávací bazénky.

V centru byly také dospělé želvy, o kterých nám bylo řečeno, že jsou nemocné a musí zůstat v péči zařízení. Žádné z nich však nemělo na první pohled zjevný zdravotní problém, který by takové držení vysvětloval.

Z vlastní zkušenosti víme, že ani želva s handicapem nemusí automaticky potřebovat celoživotní péči člověka. V přírodě jsme například pozorovali samici, které chyběla jedna zadní ploutev. Přesto dokázala přežít v moři, dospět a rozmnožovat se. Když následně nakladla vajíčka přímo na pláž, protože nedokázala vyhrabat hnízdo, pomohli jsme je přemístit do bezpečné části pláže. Z vajíček se normálně vylíhla mláďata.

Handicap tedy sám o sobě neznamená, že želva nemůže žít svobodně. Pokud její zdravotní stav dovoluje návrat do přírody, je přirozené prostředí mnohem lepší než malý bazén.

Foto: Hana V. Svobodová

Studentky z Francie

Když se z ochrany stane turistický byznys

Během návštěvy státního centra jsme mluvili také se dvěma francouzskými studentkami, které tam absolvovaly odbornou stáž. Za program zaplatily 2,500 eur a v zařízení už strávily několik týdnů.

Přiznaly nám, že krátce po příjezdu pochopily, že realita centra je úplně jiná, než očekávaly. Byly z toho velmi nešťastné, ale bály se odjet, protože se obávaly, že jim univerzita stáž neuzná.

Jejich výzkum se mimo jiné zaměřoval na krmení malých želv různými druhy potravy a sledování jejich růstu. Podle jejich vysvětlení chtělo centrum zjistit, jak želvy co nejrychleji vykrmit, aby je následně mohlo prodávat buddhistickým chrámům pro náboženské účely.

Ukázaly nám také fotografie zázemí, kde byly želvy drženy v ještě horších podmínkách. Viděli jsme rovněž vajíčka získaná od pytláků, která byla inkubována v kbelících s pouhými několika centimetry písku nad nimi. Takové podmínky rozhodně neodpovídají správné péči o želví snůšky.

Foto: Hana V. Svobodová

Nevinně vyhlížející kyblíky, které známe i z našich zahrad jsou pro želví vejce krajně nevhodné.

Nejsilnější okamžik nás ale čekal přímo při návštěvě centra.

V poledne před turisty vyhrabávali hnízdo, ze kterého se údajně právě vylíhla mláďata. Vytáhli přibližně patnáct mrtvých želviček a návštěvníkům vysvětlovali, že mláďata pouze spí a po pokropení vodou se probudí.

Indonésky si přitom říkali jinou verzi událostí. Podle toho, co si říkali mezi sebou a mysleli, že jim nerozumíme, jsme se dozvěděli, bylo hnízdo vyhrabáno už předchozí večer, kdy v centru nebyli turisté. Mláďata pak zůstala dlouhé hodiny zahrabaná pod velmi tenkou vrstvou písku. V takových podmínkách mohla uhynout přehřátím.

Bylo nesmírně těžké to sledovat.

Želvy jako atrakce: krmení, dotýkání a vypouštění za peníze

Ještě horší zkušenost nás čekala v soukromém centru.

Tamní prostor označovaný jako chráněná část pláže měl přibližně jeden metr čtvereční. Tvořila ho betonová konstrukce zakrytá plechem, který se na slunci rozpálil. Teplota uvnitř mohla dosahovat až 60 °C. Takové prostředí je pro inkubaci vajíček naprosto nevhodné.

V dalším bazénu určeném pro turisty jsme viděli přibližně třicet dospělých karet obrovských. Jde o býložravé mořské želvy, které se živí mimo jiné mořskou trávou. Návštěvníci je mohli krmit pomocí kleští.

Když se průvodce ve filmu Franta podíval blíže na jednu z želv, všiml si, že má výrazně propadlý plastron, tedy spodní část krunýře. Působila podvyživeně. Želvy se přitom aktivně přibližovaly k návštěvníkům a potravě.

Foto: Hana V. Svobodová

Kareta ve velmi špatné kondici.

V dalších bazénech byly také kriticky ohrožené karety pravé. Jakmile se někdo přiblížil s rybou, okamžitě se k němu vrhaly.

V některých dalších zařízeních jsme narazili na podobné praktiky. Turisté si například koupí malou mističku nebo půlku kokosu, dostanou do ní želví mládě a sami ho vypustí do moře. Jinde se návštěvníci mohou procházet mezi dospělými želvami, dotýkat se jich nebo si je brát do rukou.

Tohle není ochrana mořských želv. Je to využívání ohrožených zvířat pro turistickou zábavu.

Foto: Hana V. Svobodová

Výsledek špatného zacházení a manipulace s nově narozenými želvičkami, které mají plavat v moři po vylíhnutí a nikoli hromadně v bazéncích.

Kde je skutečná ochrana želv?

Skutečná ochrana mořských želv vypadá úplně jinak.

Základem je především ochrana jejich přirozeného prostředí a hnízd na plážích. Ochránci pravidelně monitorují pláže, vyhledávají hnízda a posuzují, zda je nutné některá z nich kvůli zaplavení, pytláctví nebo jinému riziku přemístit. Pokud je relokace nezbytná, musí se provádět správným způsobem, aby nedošlo k poškození vajec.

Mláďata se po vylíhnutí vypouštějí co nejdříve a s minimální manipulací. Měla by sama absolvovat cestu po písku směrem k moři, nikoli být předávána turistům nebo vypouštěna přímo do vln jako součást hromadné atrakce.

Záchranné centrum má mít především skutečný důvod k existenci: pomáhat zraněným a nemocným želvám. Zvířata by v něm měla zůstávat pouze po nezbytně nutnou dobu, než se zotaví a mohou se vrátit do přírody. Neměla by sloužit jako atrakce, kterou si návštěvníci mohou krmit, hladit nebo s ní fotografovat.

A především – dobré centrum by mělo vzdělávat. Mělo by návštěvníkům vysvětlovat skutečné potřeby želv a podporovat jejich ochranu, nikoli vytvářet dojem, že držení stovek mláďat v bazénech je normální součástí záchrany ohroženého druhu.

Foto: Hana V. Svobodová

Autorka Hana V. Svobodová

Neplaťme za zážitky, které želvám ubližují

Na Bali je mnoho možností, jak se se želvami setkat. Turistické portály nabízejí návštěvy želvích center, programy zaměřené na vypouštění mláďat i dobrovolnické pobyty. Některá zařízení přitom lákají návštěvníky právě na možnost přímého kontaktu se zvířaty.

Turista ale často nemá šanci poznat, co se za podobnou nabídkou skutečně skrývá. Název „záchranné centrum“ ani označení „ochrana želv“ nejsou zárukou, že zařízení jedná v zájmu zvířat.

Nechceme tvrdit, že všechna zařízení na Bali fungují stejně. Naše zkušenosti z monitoringu ale ukazují, že situace je velmi znepokojivá. V současné době proto nemůžeme doporučit žádné z monitorovaných zařízení jako místo, které by turisté měli navštívit s cílem podpořit skutečnou ochranu mořských želv.

Právě proto vznikl dokument Ve stínu Bali. Chceme ukázat skutečnost, kterou běžný návštěvník ostrova nemusí nikdy poznat. Chceme, aby lidé věděli, na co se mají při návštěvě podobných zařízení ptát a proč by měli pečlivě zvažovat, kam dávají své peníze.

Foto: Hana V. Svobodová

Želvy patří do moře, do bazénu jen ty, co by v moři nepřežily.

Přijďte na premiéru dokumentu Ve stínu Bali

Ráda bych Vás ještě jednou srdečně pozvala na premiéru našeho dokumentárního filmu. Přijďte se s námi podívat na Bali z jiné perspektivy a poznat příběhy lidí, kteří se snaží měnit jeho stinnou stránku.

📅 Středa 25. 11. 2026

🕡 18:30 začátek, 19:00 promítání

📍 Kino Přítomnost, Siwiecova 1839/1, 130 00 Praha 3 – Žižkov

Od dne premiéry bude dokument dostupný také online na webových stránkách Ve stínu Bali, kde si ho budete moci pustit i později.

Budu moc ráda, když dorazíte!

Protože ochrana želv začíná také tím, že víme, co se s nimi skutečně děje.

Ing. Hana Vašina Svobodová

zdroje:

1. https://www.vestinubali.cz/

(fotografie zveřejněny se svolením autorky)

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz