Článek
Když cedulka nestačí
Ahoj, já jsem Quenty, vodicí pes a parťák svého páníčka. Možná mě potkáváte v ulicích s postrojem a výraznou cedulkou „NESAHAT! PRACUJI!“. Na první pohled je to jasné sdělení. Jenže realita bývá jiná.
Lidé se často usmějí, sáhnou, zavolají nebo mlasknou. A i když to většina myslí dobře, pro mě to není přestávka. Je to práce.
Co se děje, když mě někdo vyruší?
Když jdu v postroji, mám v hlavě jen jednu věc: bezpečný pohyb mého páníčka v prostoru. Sleduju obrubníky, schody, překážky, cyklisty i nečekané díry v chodníku.
Každé pohlazení nebo oslovení mě ale na okamžik vytrhne z koncentrace.
A i jedna jediná vteřina může být problém:
- přehlédnutí překážky
- špatné vyhodnocení situace
- ztráta rytmu a jistoty v chůzi
Nejde o přehánění. Jde o bezpečnost.
Proč „hodný pes“ není automaticky „volně dostupný pes“
Možná to vypadá, že jsem klidný, hodný a mazlivý. A často opravdu jsem. Ale v postroji se role mění.
Tehdy nejsem mazlíček na ulici. Jsem pracovní nástroj, oči svého páníčka. A stejně jako na řidiče v autě během jízdy se nemá sahat, ani na mě by se v tu chvíli sahat nemělo.
Každé „jen rychlé pohlazení“ narušuje výcvik, který trval dlouho a stojí spoustu energie.
Jak pomoct správně
Pomoc je jednoduchá a vlastně nevyžaduje vůbec nic:
- Nesahat, nevolat, nemlaskat
- Nedívat se na mě zblízka a neoslovovat mě
- Respektovat, že v postroji pracuju
- Pokud je zájem, zeptat se páníčka – ale až ve chvíli, kdy to situace dovolí
Největší projev respektu je v tomhle případě klid a ignorace.
Děkuju, že pomáháte
Většina lidí to myslí dobře, a právě proto má smysl o tom mluvit. Každý, kdo respektuje, že mám v postroji práci, mi pomáhá dělat ji bezpečněji.
Sdílením tohohle článku můžete pomoct i ostatním pochopit, proč „NESAHAT“ není jen cedulka, ale důležitá součást bezpečí nás obou.
