Rok 2026 ve znamení AI: podvody, deepfake realita a proměna online světa

Ještě před několika lety platilo, že většinu internetových podvodů bylo možné relativně snadno rozpoznat. Špatná čeština, podezřelé e-maily, amatérské falešné stránky nebo nepravděpodobné scénáře. Rok 2026 však přináší úplný zlom. AI podvody se stávají novým standardem, nikoli výjimkou, a hranice mezi realitou a manipulací se rychle rozplývá.

Umělá inteligence dnes umožňuje vytvářet realistická deepfake videa a hlasové klony, které dokážou napodobit konkrétní osoby s takovou přesností, že ani velmi blízcí lidé často nedokážou rozeznat rozdíl. Podvodníci běžně kombinují několik komunikačních kanálů najednou, oběť obdrží SMS, e-mail a klidně i telefonát, vše vizuálně i jazykově sladěné do jednoho příběhu. Tato technika, označovaná jako multikanálový phishing, výrazně zvyšuje důvěryhodnost útoku a zároveň snižuje šanci, že člověk zpozorní.

Ve světě i v Evropě se množí případy, kdy lidé obdrželi telefonát s hlasem údajného člena rodiny, který žádal o okamžitou finanční pomoc. Hlas zněl přesně jako dcera, syn nebo partner. Někdy šlo o simulovaný únos, jindy o fingovanou dopravní nehodu. Policie i bezpečnostní experti upozorňují, že tyto scénáře jsou založené na veřejně dostupných datech, krátkých videích ze sociálních sítí, hlasových zprávách nebo rozhovorech, které dnes stačí AI k vytvoření funkční hlasové kopie.

Tento vývoj zásadně mění i psychologii podvodu. Už nejde jen o technický útok, ale o sofistikovanou manipulaci emocí, strachu a pocitu naléhavosti. Právě proto odborníci stále častěji zdůrazňují, že ochrana před AI podvody není jen otázkou antiviru, ale především kritického myšlení, ověřování informací a digitální gramotnosti.

Na tuto realitu reaguje i odborná komunita. V únoru 2026 se v Praze koná Seminář o bezpečnosti sítí a služeb, kde se setkávají provozovatelé sítí, bezpečnostní specialisté, akademici i zástupci státní správy. Diskuse se zde nevedou jen o technických detailech kyberútoků, ale také hlavně o širších dopadech AI na každodenní provoz, odpovědnost institucí a nutnost adaptace legislativy. Významným tématem je i směrnice NIS2 a nové povinnosti pro organizace, které spravují digitální infrastrukturu.

Zatímco firmy řeší ochranu dat a provozu, děti a mladiství čelí jiné, často ještě závažnější hrozbě. Generativní AI umožnila masové rozšíření tzv. „svlékacích aplikací“, které dokážou z běžné fotografie vytvořit falešný intimní obraz. Tyto materiály se šíří v třídních skupinách, na chatech i sociálních sítích a často slouží k vydírání, zesměšňování nebo dlouhodobé kyberšikaně.

Odborníci upozorňují, že dopady těchto praktik jsou devastující. Děti ztrácejí pocit bezpečí, kontroly nad vlastním obrazem i důvěru v okolí. V mnoha případech se objevují úzkosti, deprese a extrémní psychická zátěž. Problém je o to složitější, že obsah je generovaný, oběť se brání něčemu, co se „nikdy nestalo“, ale přesto to má reálné následky.

Právě proto se na úrovni Evropské unie i jednotlivých států stále intenzivněji diskutuje zpřísnění pravidel pro vstup dětí na sociální sítě, včetně návrhu věkové hranice 16 let a důslednějšího ověřování věku. Inspirací je například Austrálie, kde už podobné debaty vedly k reálným legislativním krokům. Cílem není děti izolovat od digitálního světa, ale snížit jejich vystavení algoritmicky zesilovanému tlaku, manipulaci, zneužívání a tím je chránit.

Paralelně s tím se mění i samotná kultura sociálních sítí. V roce 2026 se výrazně prosadil retrospektivní trend „před deseti lety“, kdy uživatelé porovnávají současnost s obdobím kolem roku 2016. Tento trend není jen nostalgií, ale reakcí na přehlcení obsahem, umělost AI generovaných příspěvků a ztrátu autenticity. Lidé se vracejí ke vzpomínkám na „jednodušší internet“, kde byl obsah více lidský a méně optimalizovaný pro algoritmy.

Zároveň se zásadně proměňuje i firemní komunikace. V době generativních odpovědí a AI vyhledávání už nestačí být vidět jen na sociálních sítích. Firmy se zaměřují na social media listening, tedy systematické sledování toho, jak lidé kladou otázky, jaké problémy řeší a jakým způsobem na ně AI odpovídá. Obsah, který je strukturovaný, faktický a odpovídá na konkrétní dotazy, má dnes mnohem větší šanci být „vybrán“ algoritmy jako relevantní odpověď.

V tomto prostředí se postupně formují i nová pravidla digitální sebeobrany. Odborníci doporučují jednoduché, ale zásadní kroky: nikdy nereagovat impulzivně na naléhavé výzvy, ověřovat žádosti jiným komunikačním kanálem, omezit množství veřejně dostupných osobních dat a nastavit si rodinné nebo pracovní „ověřovací mechanismy“. U dětí je klíčová otevřená komunikace a vědomí, že se mohou svěřit bez strachu z trestu nebo bagatelizace.

Rok 2026 tak není jen o technologiích. Je především o důvěře, odpovědnosti a schopnosti adaptace. Umělá inteligence sama o sobě není hrozbou, dá se říci, že hrozbou je její nekontrolované použití, nedostatek regulace a nízká digitální gramotnost. Společnost, která se dokáže rychle učit, nastavovat hranice a chránit slabší, má šanci z této transformace vyjít silnější.