Článek
*Erich Anton Paul von Däniken (14. dubna 1935, Zofingen, Švýcarsko) je jednou z nejznámějších a nejvlivnějších osobností moderní paleoastronautiky. Jeho jméno se stalo symbolem otázky, která od konce 20. století nepřestává fascinovat miliony lidí po celém světě: Byla Země v dávné minulosti navštívena mimozemskou inteligencí?
Däniken vyrůstal v přísném katolickém prostředí a studoval na církevních školách, kde se důkladně seznámil s biblickými texty. Právě zde se začaly rodit jeho první pochybnosti. Při četbě Bible si všímal pasáží, které podle něj neodpovídaly duchovní symbolice, ale spíše technickým popisům událostí, jež starověký člověk nedokázal správně interpretovat. Zážitky proroků, „ohnivé vozy“, hlasy z nebe či sestupy bohů mu připadaly nápadně konkrétní.
Zlom přišel roku 1968, kdy vydal knihu „Vzpomínky na budoucnost“ (Erinnerungen an die Zukunft). Dílo se okamžitě stalo světovým bestsellerem a bylo přeloženo do desítek jazyků. Däniken v něm předložil myšlenku, že mnohé stavby, artefakty a mýty dávných civilizací dávají smysl pouze tehdy, pokud připustíme zásah technologicky vyspělé nepozemské civilizace.
Bohové jako kosmonauti
Základní teze Dänikenovy práce spočívá v tom, že dávní lidé nebyli „primitivní“, ale byli svědky událostí, které přesahovaly jejich chápání. Technologie návštěvníků z hvězd vnímali jako božské zázraky, a proto je popsali jazykem náboženství.
Däniken upozorňoval na četné archeologické záhady:
– pyramidy v Gíze, jejichž přesnost a orientace dodnes udivuje
– linie Nazca v Peru, viditelné pouze z výšky
– monumentální stavby v Ba'albeku, kde kamenné bloky váží stovky tun
– sochy moai na Velikonočním ostrově
– detailní znalosti astronomie u Mayů, Egypťanů a Sumerů
Podle Dänikena tyto památky nenesou jen duchovní význam, ale i stopy technologického myšlení – přesného měření, geometrie, astronomie a plánování, které by bez externího impulzu vznikaly jen velmi obtížně.
Bible, mýty a „nebe otevřené“
Významnou část své práce věnoval Däniken reinterpretaci náboženských textů. Slavnou se stala jeho analýza vidění proroka Ezechiela, kde je popsán „Boží vůz“ se zářícími koly, hlukem a ohněm. Däniken tento popis přirovnával k přistávajícímu stroji a zdůrazňoval, že text nepůsobí symbolicky, ale technicky.
Podobně nahlížel i na staroindické eposy, zejména Mahábháratu, kde se hovoří o létajících strojích – vimánách – a ničivých zbraních, jejichž účinky připomínají moderní technologii.
„Dávní bohové nebyli bohy. Byli to návštěvníci, které lidé uctívali, protože je nechápali.“
Tento přístup nepopírá duchovní rozměr víry, ale posouvá jej do roviny historické zkušenosti lidstva s vyspělou inteligencí.
Kontroverze a odvaha ptát se
Erich von Däniken se stal terčem ostré kritiky akademické obce, která jeho závěry označuje za spekulativní. Přesto však nelze přehlédnout, že jeho práce otevřely diskusi, která by jinak nikdy nevznikla. Däniken nikdy netvrdil, že zná všechny odpovědi – kladl především otázky, jež oficiální věda dlouho ignorovala.
V průběhu desetiletí vydal více než 40 knih, prodal přes 70 milionů výtisků a inspiroval vznik dokumentárních sérií, badatelských směrů i popularizace paleoastronautiky v moderní kultuře. Je také zakladatelem AAS RA (Ancient Astronaut Society), organizace sdružující badatele a zájemce o tuto problematiku.
Odkaz Ericha von Dänikena
Dänikenův skutečný přínos nespočívá pouze v konkrétních teoriích, ale v odvaze přehodnotit dějiny. Připomněl, že lidská minulost může být mnohem bohatší, záhadnější a kosmičtější, než jak ji popisují učebnice.
Jeho dílo vybízí k pokoře: možná nejsme první inteligentní bytostí, která se na Zemi objevila, a možná ani nejsme tak sami, jak si rádi myslíme. Pokud Sitchin otevřel dveře sumerským bohům, pak Erich von Däniken ukázal, že stopy bohů z hvězd jsou rozesety po celé planetě.
