Článek
*Abraham „Avi“ Loeb (26. února 1962, Izrael) patří mezi nejvýznamnější současné astrofyziky a kosmology, kteří se odvážili znovu otevřít otázku existence mimozemské inteligence nikoli na základě víry či spekulací, ale prostřednictvím tvrdých dat, fyzikálních výpočtů a přímého výzkumu. Jeho práce představuje zásadní posun v chápání fenoménu, který byl dlouhá desetiletí odsouván na okraj seriózní vědy.
Loeb vyrůstal v kibucu v Izraeli, v prostředí, které podporovalo samostatnost, kritické myšlení a odpovědnost. Již v mládí se zajímal o fyziku, filozofii a základní otázky existence vesmíru. Vystudoval fyziku na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě, kde později získal doktorát. Následně pokračoval ve vědecké kariéře ve Spojených státech amerických, kde se stal profesorem astronomie na Harvardově univerzitě.
Na Harvardu působil dlouhá léta jako vedoucí katedry astronomie a ředitel Institute for Theory and Computation při Harvard–Smithsonian Center for Astrophysics. Je autorem či spoluautorem stovek odborných publikací zaměřených na vznik galaxií, černé díry, raný vesmír a kosmologii. Působil jako poradce NASA, americké vlády i mezinárodních vědeckých institucí. Jeho akademická reputace je v rámci hlavního proudu astronomie nesporná.
Věda bez tabu
To, čím se Avi Loeb výrazně odlišuje od většiny svých kolegů, není odmítání vědecké metody, ale právě naopak – důsledné uplatňování vědeckého přístupu i na témata, která jsou považována za nepohodlná. Opakovaně zdůrazňuje, že věda nemá chránit dogmata, ale hledat pravdu, a že odmítání určitých hypotéz pouze proto, že se „nehodí“, je samo o sobě nevědecké.
Podle Loeba je vysoce pravděpodobné, že technologické civilizace mohly vzniknout miliardy let před lidstvem a že po nich mohou ve vesmíru zůstávat technologické artefakty, podobně jako po dávných lidských civilizacích zůstávají ruiny, nástroje či odpad. Tento přístup dává vzniknout novému oboru, který Loeb označuje jako kosmickou archeologii.
ʻOumuamua – posel z mezihvězdného prostoru
Zásadním momentem, který Loeba přivedl do širšího veřejného povědomí, byl objev mezihvězdného objektu 1I/ʻOumuamua v roce 2017. Tento objekt, první svého druhu pozorovaný v naší sluneční soustavě, vykazoval řadu zcela neobvyklých vlastností. Neměl typické známky komety, nevykazoval klasický ohon, přesto zrychloval způsobem, který nelze snadno vysvětlit známými fyzikálními procesy.
Loeb spolu se svými kolegy navrhl, že jedním z možných vysvětlení je, že by se mohlo jednat o tenkou umělou strukturu, například solární plachtu, poháněnou tlakem slunečního záření. Nešlo o tvrzení, ale o legitimní hypotézu, která měla být posuzována stejnými vědeckými kritérii jako jakákoli jiná.
Své myšlenky shrnul v knize „Extraterrestrial: The First Sign of Intelligent Life Beyond Earth“ (2021), v níž otevřeně kritizuje uzavřenost části vědecké komunity a vyzývá k intelektuální pokoře.
Mezihvězdný meteorit a objev v oceánu
Ještě významnější než ʻOumuamua se však stal Loebův výzkum mezihvězdného meteoru IM1, který vstoupil do atmosféry Země v roce 2014. Na základě dat amerického ministerstva obrany bylo potvrzeno, že tento objekt měl mezihvězdný původ, tedy že nepocházel z naší sluneční soustavy. Šlo o vůbec první známý případ takového tělesa dopadajícího na Zemi.
Loebův tým následně lokalizoval oblast dopadu v Tichém oceánu a v roce 2023 zde provedl expedici na otevřeném moři. Pomocí speciální techniky byly z mořského dna vyzvednuty stovky mikroskopických kovových sferulí. Analýzy ukázaly, že jejich chemické složení je vysoce neobvyklé a neodpovídá známým meteoritům ze sluneční soustavy.
Některé prvky se vyskytovaly v poměrech, které naznačují extrémní pevnost materiálu, přesahující vlastnosti běžných přírodních slitin. Loeb otevřeně připustil možnost, že tyto fragmenty mohou být pozůstatkem technologicky vytvořeného objektu, nikoli pouze přirozeného kamene.
Význam pro paleoastronautiku
Ačkoli Avi Loeb není paleoastronautikem v klasickém smyslu, jeho práce má pro tento směr zásadní význam. Přináší totiž přesně to, co paleoastronautika dlouho postrádala – fyzické důkazy, měřitelné materiály a ověřitelné hypotézy. Loeb ukazuje, že myšlenka mimozemských návštěvníků nemusí zůstat v rovině mýtů, textů či symbolických výkladů, ale může být předmětem laboratorního výzkumu.
Jeho přístup zároveň otevírá možnost, že technologické civilizace mohly Zemi navštívit nejen v dávné minulosti, ale že jejich stopy mohou být přítomny i dnes – skryté v oceánech, na oběžné dráze nebo v mezihvězdném prostoru.
Avi Loeb představuje nový typ badatele – vědce, který se nebojí klást otázky přesahující hranice pohodlí, a přesto zůstává pevně zakotven v přísné vědecké metodě. Jeho práce naznačuje, že lidstvo možná stojí na prahu objevu, který změní naše chápání místa člověka ve vesmíru.
Pokud se potvrdí, že fragmenty vyzvednuté z oceánu skutečně představují technologický artefakt mezihvězdného původu, půjde o nejzásadnější objev v dějinách lidstva – první hmatatelný důkaz, že inteligentní život existuje i mimo Zemi. A právě tím se otázky, které byly po tisíciletí vyprávěny jako mýty o bozích z nebes, mohou poprvé stát předmětem exaktní vědy.
