Článek
Hugh Newman patří mezi přední současné badatele a popularizátory alternativní historie, kteří se dlouhodobě věnují megalitickým stavbám, ztraceným civilizacím a zapomenutým technologiím dávné minulosti. Jeho práce přirozeně navazuje na linii autorů, jako jsou Erich von Däniken, Graham Hancock či Andrew Collins, přičemž se zaměřuje především na fyzické důkazy v krajině – kamenné struktury, energetické body a globální propojení dávných kultur.
Hugh Newman se narodil ve Velké Británii (přesné datum narození veřejně nezdůrazňuje) a pochází z prostředí, které jej od mládí vedlo k zájmu o historii, mystiku a archeologii. Neprošel klasickou akademickou archeologickou dráhou, což mu umožnilo zachovat si nezávislý pohled a klást otázky, které jsou v oficiální vědě často považovány za nepohodlné.
Megalitická planeta
Ústředním tématem Newmanovy práce jsou megalitické stavby po celém světě – od Stonehenge a Avebury v Anglii, přes Carnac ve Francii, až po megality Jižní Ameriky, Malty, Balkánu či Indonésie. Newman poukazuje na překvapivé podobnosti v technologiích opracování kamene, orientaci staveb a jejich astronomickém i geomantickém významu.
Podle něj megality nepředstavují izolované kulturní projevy, ale pozůstatky globální civilizace, která existovala dávno před oficiálně uznávaným vznikem dějin. Tato civilizace podle Newmana disponovala znalostmi astronomie, matematiky, geologie i práce s energií Země.
Zemské energie a ley lines
Významnou součástí Newmanova výzkumu je studium tzv. ley lines – energetických linií Země, na nichž se často nacházejí posvátná místa, chrámy a megalitické komplexy. Newman tvrdí, že dávní stavitelé vědomě pracovali s přirozenými energetickými poli planety a dokázali je využívat k rituálním, léčebným i technologickým účelům.
Tento přístup jej přibližuje k paleoastronautice v širším smyslu: pokud dávné kultury disponovaly takto pokročilými znalostmi, vyvstává otázka, odkud tyto znalosti pocházely – zda šlo o dědictví ztracené civilizace, nebo o inspiraci z vnějšího zdroje.
Hugh Newman úzce spolupracuje s řadou známých autorů a badatelů alternativní historie. Nejvýznamnější je jeho dlouhodobá spolupráce s Grahamem Hancockem, s nímž sdílí pohled na hlubší časovou osu lidské civilizace. Spolupracoval rovněž s Andrewem Collinsem, Robertem Schochsem a dalšími výzkumníky zabývajícími se dopadem dávných kataklyzmat na lidské dějiny.
Newman je častým hostem dokumentárních filmů, přednášek a konferencí po celém světě. Objevuje se v televizních pořadech zaměřených na záhady minulosti a aktivně se podílí na popularizaci alternativního pohledu na archeologii.
Vztah k paleoastronautice
Na rozdíl od některých autorů Hugh Newman přímo netvrdí, že dávné megality vytvořili mimozemšťané. Jeho přístup je otevřený a dialogický. Připouští možnost, že klíčové znalosti mohly být lidstvu předány zvenčí, ale stejně tak zvažuje existenci vyspělé pozemské civilizace, která zanikla v důsledku globální katastrofy.
Tím se Newman stává důležitým mostem mezi klasickou paleoastronautikou a teoriemi ztracených civilizací. Jeho práce rozšiřuje pole diskuse a ukazuje, že otázka původu lidské vyspělosti má více vrstev než jednoduché vysvětlení.
Hugh Newman do tohoto seriálu patří jako autor, který ukotvuje velké otázky v konkrétním terénním výzkumu. Jeho práce připomíná, že odpovědi neleží pouze v textech a mýtech, ale i v kameni, krajině a geometrii Země samotné.
Newman ukazuje, že minulost lidstva byla globální, propojená a technologicky i duchovně vyspělejší, než připouští oficiální dějiny. A právě tím přirozeně navazuje na otázku, kterou kdysi položil Erich von Däniken – odkud se tyto znalosti vzaly?
👽😎
Hugh Newman představuje hlas terénu a kamene – tichého svědectví dávné civilizace, která možná ještě neřekla poslední slovo.
