Článek
„Za všechno může inkluze a Ukrajinci“
To není vtip. To je výrok místostarosty Letňan, který během oficiálního zasedání označil právě tyto skupiny za hlavní důvod, proč se letňanské školy umisťují podle CERMATu na chvostu.
Zároveň dodal, že jako člen školské rady „nechce nic řešit“, protože prý když o škole nic neslyší, je to známka, že je všechno v pořádku.
A tady je ten háček. Ten samý místostarosta totiž obviňuje ředitelku, že je špatný manažer. Ale co to říká o něm jako o zástupci zřizovatele? Pokud školu dlouhodobě neřeší, nezajímá se, nesbírá zpětnou vazbu a začne se zajímat až ve chvíli, kdy je krize veřejná a hlasitá, není to selhání jen vedení školy, ale i selhání jeho samotného.
Takto vypadá „podpora“ pedagogického sboru. Takto se pozná, že v tom učitelé zůstávají úplně sami.
Komunikace nestačí. Ale ticho je horší
Ano, vedení školy má co dohánět. Rodiče mají právo být slyšet, ptát se, dostávat odpovědi. A když škola mlčí, uzavírá se a nekomunikuje, nevzniká ticho, ale tlak. Tlak, který pak – bohužel – vybublá jako přetlakovaný papiňák v podobě výkřiků, spekulací, osobních útoků a veřejného lynče.
Jenže křik není dialog. Představte si, že jste v práci. Máte problémy, věci nestíháte, hledáte řešení – a místo podpory na vás někdo začne křičet, obviňovat vás z neschopnosti, zpochybňovat vaši odbornost. Pomůže vám to? Asi těžko.
Oproti tomu konstruktivní debata znamená klást otázky, naslouchat odpovědím, hledat společnou cestu. Ne v atmosféře obviňování, ale v atmosféře zájmu.
A pokud tohle dokážeme my, dospělí, možná to naučíme i naše děti.
Otevřený dopis – správná témata, špatné podání
Jedna z matek sepsala otevřený dopis Radě městské části. Ať už s jeho obsahem souhlasíme, nebo ne, jedno jí upřít nelze: vytáhla na světlo témata, která si pozornost rozhodně zaslouží. Odchody učitelů. Napjatá atmosféra ve škole. Kvalita přípravy na přijímačky. Otázky, které je potřeba klást.
Jenže způsob, jakým to udělala, je přesný návod, jak zničit důvěru mezi rodiči, učiteli a vedením školy. Agresivní tón, selektivní rozhovory, žádný prostor pro odlišné názory.
Výsledek?
Ne diskuze.
Ale zákopy.
Pedagogové v defenzivě, veřejnost rozdělená, atmosféra vyhrocená. Namísto podpory přišla panika.
Rodiče – přemýšlejte, než promluvíte
Na jednání MČ i v diskuzích na internetu padla slova a útoky, které nemají co dělat ani v hospodě u piva, natož ve veřejné debatě o vzdělávání dětí.
Někteří rodiče měli potřebu ponižovat učitele. Vyčítat, že dítě bylo „na koncertě, vernisáži, v divadle nebo na přednášce o homofobii“. Vrcholem bylo vyprávění o žákyni, která „nosí ocas a mňouká“. Výsměch? Diagnóza? Ne – to je prostě dítě, které potřebuje bezpečí, ne veřejnou urážku.
A hlavně – děti tohle všechno slyší. Čtou. Nasávají.
Přesto – děkuji
Děkuji všem rodičům, kterým není situace lhostejná. Kteří přišli osobně, bez řevu, bez útoků. Přítomnost veřejnosti ukazuje, že o školu zájem je. Že ji vnímají jako společný prostor, ne bojiště.
Děkuji i učitelům. Tlak, kterému čelíte, je nelidský. Ale vy přesto zůstáváte. Učíte. Vysvětlujete. Hledáte cestu k dětem. A často jste jediní, kdo jim dává naději, pocit bezpečí a příslib:„Bude to dobrý.“
Závěr?
Škola není firma. Není to místo, kde si zákazník vynutí slevu křikem. Je to živý organismus, který tvoří děti, učitelé, vedení, rodiče i zřizovatel. A pokud jedna ze složek selhává, je povinností ostatních zachovat klid, úctu a rozum.
Kritizujme. Ptejme se. Mluvme. Ale nesnižujme se k ponížení.
A hlavně – dělejme to kvůli dětem, ne kvůli sobě.
Doporučuji: https://www.youtube.com/live/UUHRXHc_wa0?si=vhwHC6mC-9JNJbtf
- diskuze začíná 3:24:00 a následuje další 4 hodiny na obrazovce zahájení v 17:15 reálného času
- výrok místostarosty: ředitelé jsou špatní manažeři 4:58:00 následuje výrok o nezvládnuté inkluzi a ukrajinské komunitě
- reakce hosta na nepodporu ze strany zřizovatele a výše uvedené výroky v 5:19:44
- 5:55:00 něco, co osobně považuji za hranou slušného chování a vyjadřuji obrovský obdiv panu učiteli, že takové útoky ustál s grácií a dál stojí o to působit ve školství.
